Zde najdete obsáhlý přehled informací o automobilu Renault R 25 v přehledu včetně nejdůležitějších charakteristik, typu motoru, výbavy a dalších důležitějších informací o tomto modelu.
Historie a kontext vývoje
Big Renault 25 pokračoval v tradici francouzských liftbacků segmentu E.
Posledním obchodně úspěšným modelem, který navázal na poválečnou Frégate a bezprostředně na řadu 20/30, byl Renault 25.
Liftbackem proti proudu design ukázal, že může být i velký a prostorný, s aerodynamikou a technologiemí způsobující vysoký komfort.
Designéry exteriéru vedl Gaston Juchet a pro interiér stojí za zmínku Marcello Gandini, jehož vizuální jazyk vynikl v kabině a prosvětlení prostoru.
Technické parametry a variace
R25 měla pokrokový přední pohon a čtyř-, případně šestiválcové motory uložené podélně před nápravou.
Paleta pohonných jednotek začínala zážehovým karburátorovým dvoulitrem a končila špičkovým V6 Injection s mechanickým vstřikováním.
Diesely byly atmosférické i s turbem, TD a GTD nabízely výkony v různých verzích.
Podvozek s nezávislými závěsy měl opravdu velkorysý rozvor a jízdní vlastnosti byly slušné i přes vysoké rozměry vozu.
Limuzíny od Heuliezu nahradily dřívější kroky a varianty jako Baccara nabízely luxusní výbavu a hydraulické tlumiče s elektronicky nastavitelným režimem.
R25 ve světle designu a výbavy
V základní výbavě nebylo rádio ani stěrač zadního okna, vyšší stupně však dostávaly plnou výbavu včetně klimatizace, kůže, dřevěných dekorů a dalších prvků.
Vrcholné modely měly kompletní elektrickou výbavu, diodové reflektory, dálkové centrální zamykání a další moderní prvky.
Vrcholné verze zahrnovaly i elektricky ovládaná sedadla, zrcátka s vyhříváním, vyrovnané panely a komfortní prvky pro řidiče a spolujezdce.
Aerodynamika a interiér
Špičková aerodynamika (koeficient odporu vzduchu se pohyboval kolem 0,28-0,31) umožnila nízkou spotřebu a lepší jízdní vlastnosti.
Interiér byl považován za futuristický a pro dnešní dobu velmi prostorný a světlý, s atypickým zadním oknem a elegantní palubní deskou.
Vyroba a export
R25 byla vyráběna na jediném místě, v továrně Sandouville poblíž Le Havre, a výrobní plány zahrnovaly i varianty jako Limousine a verze Executive.
Exportovala se do různých zemí včetně Japonska, Austrálie nebo Turecka, kde si našla své fanoušky mezi sběrateli i běžnými kupci.
Specializované verze a značkové edice
Mezi akční modely a speciální série patřily GTX ABS, Havane, Monaco, Manager, Fairway, Symphonie, Auteuil, Manoir, Camargue, Meribel, Courchevel, Beverly, Olympique a další.
Nejvýkonnější V6 Turbo nabízel vysoké parametry a srovnání s tehdejšími velkými limuzínami evropské ligy bylo možné.
Opravy a spolehlivost v průběhu výroby
Problémy se spolehlivostí se objevovaly zejména v prvních letech, později výrobce zaváděl opravné balíčky a vylepšení.
Elektronika měla svůj vlastní život a zákaznický servis nebyl vždy optimální, což vedlo k odklonu zákazníků k jiným značkám.
Současnost a hodnota na trhu
V devadesátých letech R25 Francouzi vyhledávali i coby ojetinu, ačkoliv nepojízdnou ledasko lze snadno získat pro renovaci, ceny však jsou proměnlivé.
Zámořští sběratelé a milovníci youngtimerů vyhledávají zachovalé kusy speciálních edic či vozy ve specifických barevných provedeních.
Renault R25 versus konkurence a vývoj trhů
Ke konci kariéry Renault zkusil rozšíření nabídky pomocí nových motorů a technologií, aby zůstal konkurenceschopný vůči Opel Kadett E či dalším modelům.
Renault v rámci vývojových kroků zlepšoval kvalitu a spolehlivost, a i když si udržel svou specifickou identitu, na trhu se objevil robustnější konkurent.
Další související informace a poznámky
Renault R25 měl i severoamerické sourozence Eagle Premier a Dodge Monaco s modifikovaným podvozkem, které vznikaly v obdobných letech.
