Čeština uvádí pojem rod slova hybrid (mixed category) jako označení pro výrazy, které mají vlastnosti dvou kategorií současně; h.k. je tedy transkategoriální výraz. Tento termín se používá pro popis jevů, kdy jeden jazykový výraz vykazuje rysy dvou lexikálních či syntaktických kategorií. Nejčastější užití směřuje do oboru paradigmatické a syntagmatické hybridnosti, jak ji popisuje Spencer (2005).
Historické a teoretické vymezení
Spencer (2005) rozlišuje paradigmatickou hybridnost (paradigmatic mixing) jako typický reprezentant v češtině slova typu hajný a syntagmatickou hybridnost (syntagmatic mixing), u které nebyly pozorovány čistě syntagmatické hybridy. V širším smyslu preventivně ukazuje vlastnosti h.k. např. ve slovech s distribucí dvou kategorií: paradigmatická hybridnost a syntagmatická hybridnost spolu se specifickými případy.
Jako příklady, které ukazují rozličné rysy h.k., lze uvést:
- Jmenné skupiny s instrumentálem v pasivních větách, kde participant/argument může být implikován v sémantické struktuře slovesa, ale není vyjádřen v tradiční pozici subjektu či předmětu (např. Petr byl dvě hodiny vyslýchán policií).
- Věty vztažné bez hlavy, které mají distribuci jmenné skupiny či adverbia a nemají distribuci vedlejší věty, ale fungují jako nevětné skupiny s hlavní syntaktickou funkcí.
- Substantiva typu hajný, která mají distribuci substantiv a syntaktické chování substantiv, včetně flexí a pozic adjunktů.
- Slova typu kupující, nakoupivší atd., která vykazují surface flexi adjektiv a zároveň zachovávají syntaktické chování sloves.
Tyto deriváty ukazují, že hybridity zahrnuje jak morphologické, tak syntaktické rysy, a že některé případy vyžadují termíny jako participium nebo přechodník pro popis jejich charakteristik.
Paradigmatická vs. syntagmatická hybridnost
Paradigmatická hybridnost (např. hajný) ukazuje, že slovo může fungovat jako lexikální hlavou s variantami, které odpovídají různým rodům či číslům, často s jedním rodem jako neutro v celé množině. Syntagmatická hybridnost vyjadřuje vlastnosti, které se projevují v syntaktických pozicích různých frází a výňatků, a typicky nebyly pozorovány v čistě syntagmatickém smyslu.
Významnou roli h.k. hraje v morfologii i syntaxi: některé deriváty mají vnitřní strukturu podobnou slovesům (událostní struktura, możliwości přiřazování participantů/argumentů), z nichž se odvozují jejich syntaktické vlastnosti. Podobně jako verbální substantiva sdílejí s verbálními tvary i możliwość kombinace s infinitivními frázemi a vedlejšími větami se spojkou.
Typy hybridních kategorií v češtině
(1) Substantiva typu hajný: distribuce substantivní i vyjadřování rodu a dalších kategorií, včetně možnosti ukazovacích zájmen či genitivu po nich.
(2) Slova typu (a) kupující, (b) nakoupivší: surface flexe adjektiv a zároveň syntaktické chování sloves, vnitřní struktura zajišťuje událostní charakter a možnost přidělovat akuzativ a další pády.
(3) Slova typu (a) kupuje, ‑íc, ‑íce, (b) nakoupiv, ‑ši, ‑še: hlavou fráze s distribucí adjunktu, ale s vnitřní morfologií a syntaktickým chováním podobným slovesům; klasický termín pro tento typ je přechodník.
(4) Slova typu (a) kupující, (b) nakoupivší, která mají i adjektiva vyjadřující rody a čísla, a mohou mít postnominální genitivní skupiny a vedlejší věty vztažné. U těchto hybridů se často vyskytuje kombinace s reflexivy a adjunkty.
(5) Slova typu kupuje, ‑íc, ‑íce a jejich variace ukazují vid a iterativitu; jistá omezení dokonavého vidu u čistokrevných sloves platí i pro tyto hybridy, např. Kouře cigaretu vs. Vykouřiv cigaretu.
Morfo-syntaktická struktura a adhezivní vlastnosti
Hybridy mohou mít uvnitř struktur podobných slovesům: kořen + tematický sufix, které vytváří událostní strukturu a umožňuje přiřazování participantů/argumentů. Na druhé straně adjektivizační morfém často nezajišťuje nominativní shodu, a tak množina adjunktů vyjadřuje sice shodu v čísle, ale uniká v rodové shodě v sg. a v pl. zůstává neshodná v rodě. Toto vše vede k unikátní vnitřní struktuře, kterou kodifikace vysvětluje jako prázdnou kategorii PRO pro nevyjádřený subjekt, jenž má rody a čísla odpovídající subjektu věty.
Kromě toho mají hybridy i zvláštní morfologické charakteristiky: v sg. mohou vyjadřovat shodu maskulinního a feminního/neutrálního rodu; v pl. shoda rodu nemusí být vyjádřena vůbec. Některé koncovky a sufixy popisují tyto skupiny jako mass nouns a jejich adjektiva ukazují shodu s hlavním jménem v rodě, čísle a pádu, ale s neshodností některých typů adjektivní flexe.
Událostní substantiva a jejich specifika
Substantiva typu malování / tisknutí (nikoli rezultativa) představují hybridy, které mají distribuci substantiv a vnitřní morfologickou strukturu i syntaktické chování podobné slovesům. Klasická gramatika označuje takový jev jako verbální substantivum. Mají společnou morfologickou flexi vyjadřující nominální rysy: rod neutra a číslo sg. pro událostní význam; soudají se s nimi ukazovací zájmena, posesiva, číslovky a adjektiva vyjadřující shodu, a mohou mít postnominální genitivní skupiny i vedlejší věty vztažné.
Se slovesy sdílejí interní morfologickou strukturu: kořen + tematický sufix a tedy událostní strukturu; na rozdíl od substantiv dějových, které obsahují kořen, ale nikoli tematický sufix, jsou tyto hybridy stem-deriváty. Mohou obsahovat vidové prefixy i sufixy a přijímají negaci, mohou se kombinovat s reflexivem a mají i specifické krátké reflexiva, jež stojí za derivátem, nikoli ve druhé pozici.
Praktické shrnutí
Hybridy typu kupující, nakoupivší, kupující, nakoupivší a další ukazují postupně, že čeština disponuje robustní sadou transkategoriálních výrazů, které jsou schopny vyjádřit komplexní událostní, syntaktické a indexové vlastnosti bez nutnosti opuštění určitých vymezení kategorií. V praxi to znamená, že tato slova mohou působit jako adjektiva i jako slovesa, v určitých kontextech generují akuzativní či jiné pády a mohou se spojovat s předložkovými skupinami i s důslednými sémantickými motivacemi.
Je důležité sledovat, že i když slova vykazují výrazné znaky různých kategorií, jejich syntaktické a morfologické vlastnosti se mohou lišit od čistě lexikálních kategorií. Klasická terminologie a teorie hybridních kategorií tak pomáhají popsat a systematizovat tyto výrazy, jejichž charakter a funkce v češtině přesahují jednoznačné určování do jedné tradiční kategorie.