Čtyřtaktní motor je motor pracující na čtyři doby. Dá se i říci čtyři zdvihy pístu. K tomu všemu je třeba dvou otočení klikové hřídele.
Sání u čtyřtaktu probíhá tak, že při pohybu dolů se otevřou sací ventily a díky rozdílu tlaků je do prostoru válce nad píst nasátý vzduch. Současně se vzduchem může být nasáto i palivo. Směs vzduchu a paliva, či vzduchu se nyní stlačí a to tak, že píst se pohybuje zpět vzhůru, kdy je již sací kanál zavřený a směs již nemá kam uhnout. Tím pádem dojde ke stlačení a také zvýšení teploty směsi. Zde záleží zda se jedná o vznětový či zážehový motor. U zážehového motoru stlačenou směs zažehne zapalovací svíčka. Ta díky jiskře stlačenou směs vznítí. U vznětového motoru je do horké směsi vzduchu pod velkým tlakem vstříknuta nafta, která se vznítí.
Nyní je třeba se zbavit vyhořelého paliva. K tomuto dojde tak, že píst se opět zvedá zpět vzhůru. Nyní se však neotevírá sací kanál, ale výfukový. Čtyřtaktní motory mají mazací okruhy, které mažou jejich útroby. Olejový okruh většinou pohání olejové čerpadlo, které udržuje tlak oleje v celé soustavě. Olej proudí soustavou, nejen za pomoci hadic, ale také olejových kanálů, které vedou z bloku, až do hlavy, kde bývají ještě rozstřikové trysky vytvářející olejovou mlhovinu. Čtyřtakty mají ventilový rozvod. Ten vyžaduje časování ventilů a pístů pro správnou funkci celého motorového zařízení. Musí se ve správný čas otevírat, jak ventily sací, tak ventily výfukové. Pokud by došlo ke špatnému časování, nebo selhání rozvodů, mohlo by dojít k seznámení ventilů s písty a motor by se tzv. „potkal“.
Charakteristikou mohou být i vstřikovací čerpadla i jednotky, kde na ně rozhodně narazíme častěji, než u dvoutaktu. Je pravdou, že i čtyřtakt může mít karburátor, avšak pouze u starších vozů, nebo zahradní techniky, motorek. S čtyřtakty jsou spjaty vačky. Vačková hřídel dokáže v závislosti na svém otočení ovládat ventily.
Rozdíl mezi dvoutaktem a čtyřtaktem je rozhodně v kouřivosti. Čtyřtakty jsou méně kouřivé a plní lepší euro-normy, než dvoudobé motory. Navíc je většina z nich dnes vybavena i filtry pevných částic. Dalším znatelným rozdílem oproti dvoutaktu je chlazení. Vzhledem ke složitější konstrukci mají čtyřtakty větší hmotnost než dvoutaky, jsou také složitější na opravy.
Výměna obsahu válců je většinou řízena pístem a kanály ve stěně válce. Proto není nutný samostatný rozvodový mechanismus, jaký se používá u čtyřdobých motorů. Celý pracovní cyklus - sání, stlačení, výbuch a výfuk - probíhá u dvoudobého motoru během jedné otáčky klikové hřídele (360 o ).
Aby se u dvoudobého motoru omezil celý pracovní cyklus jen na dva zdvihy pístu, tj. na jednu otáčku klikové hřídele, musí cyklus probíhat ve válci nad pístem a v klikové skříni pod pístem. Dnes jsou velice populární horská kola, která však většinou nejsou vybavena pro jízdu na veřejných komunikacích.
Krátká srovnávací poznámka
Čtyřtakty mají ventilový rozvod a vyžadují přesné časování ventilů a pístů. Celý provoz probíhá v soustavě se speciálními olejovými okruhy a rozvodovými mechanismy, zatímco dvoudobé motory bývají jednodušší z hlediska konstrukce, ale produkují více kouře a vyžadují zvláštní mazání a chlazení.
Rozdíl mezi vznětovým a zážehovým motorem.
| Parametr | Čtyřtaktní motor | Dvoudobý motor |
|---|---|---|
| Počet zdvihů pístu na cyklus | 4 | 2 |
| Počet otáček klikové hřídele na cyklus | 2 | 1 |
| Ventilový rozvod | ano | obvykle ne |
| Podíl kouře | nižší | vyšší |
| Filtrace pevných částic | běžná | častěji ne |
Celý pracovní cyklus - sání, stlačení, výbuch a výfuk - probíhá u dvoudobého motoru během jedné otáčky klikové hřídele (360 o). Aby se u dvoudobého motoru omezil celý pracovní cyklus jen na dva zdvihy pístu, tj. na jednu otáčku klikové hřídele, musí cyklus probíhat ve válci nad pístem a v klikové skříni pod pístem.