Seat Altea XL s automatickou převodovkou DSG: Podrobná recenze a zkušenosti

Seat Altea XL je větším sourozencem prvního vlastního MPV značky Seat, nepočítáme-li model Alhambra. Tentokrát jsme měli možnost vyzkoušet naftový motor 2,0 TDI v kombinaci s automatickou převodovkou DSG. Ta dnes patří k evropské špičce a bylo proto zajímavé ji vyzkoušet v útrobách Seatu Altea.

Designérský temperament

Walter da Silva si s Alteou vyhrál a nebýt ošklivého Toleda třetí generace, neměl bych k práci designérů Seatu větší výhrady. Po kapotě se zřejmě váleli duchové větru a tak Altea klade minimální odpor vzduchu a podřizuje tomu své ladné křivky. Mandlovité přední světlomety s čirou optikou korespondují s předními mlhovkami a středobodem kočičí tváře je roztomilý čumák grilu chladiče. Altea XL si nechává rovněž prostor pro agresivitu v podobě rozměrných vstupů chladícího vzduchu v předním nárazníku. Vzbudit respekt ve zpětném zrcátku svátečního řidiče dokáže. Kompaktní rozměry maskují oblý bokem s výrazně se zvedající spodní linkou bočního prosklení nebo opticky oddělená přední kapota. Tento dojem umocní vyboulená záď, za kterou by se nemusela stydět ani malá obytná dodávka. Velké rozměry koncových svítilen naznačují, že se Seat nesnažil maskovat rozměry zádi a odlehčit jí pár kil. Záď Altey natvrdo říká: nestydím se za své boubelaté pozadí.

Dědictví Východu? Interiér a jeho zvláštnosti

Po otevření dveří posádku uvítá nadmíru prostorný interiér a trochu laciná kombinace tvrdých plastů a textilních potahů. Není to škoda při vzpomínce na povedený interiér druhé generace Toleda? Určitě ano, ale taková už je globalizace s tlakem na zvyšování zisku z každého vyrobeného vozu. Došlo to tak daleko, že základní modely Altey XL dokonce postrádají i plastový kryt motoru proti vibracím a hluku. Palubní deska trochu připomíná modelovou řadu Škoda 105/120/125/130, která se vyznačovala tvrdými plasty a chudou architekturou. Hluboko zapuštěné budíky před řidičem mají evokovat vozy Alfa Romeo, namísto toho připomínají minulost. Na středový panel volně navazuje středový tunel začínající trochu zvláštním držákem nápojů na podlaze krytým z boků nepraktickými plastovými postranicemi, které občas vadí řidičově noze. Na tento útvar navazuje půlkruhová kulisa řadicí páky a za ní vlnovka ústící do plastové loketní opěrky s dvojitým úložným boxem. Při pohledu na řešení interiéru v Seatu začínám být pyšný na ergonomii škodovek.

Přední sedadla jsou poměrně úzká, zato disponují slušným bočním vedením a tuhostí, která se k charakteru vozu výborně hodí. Když do nich usednete, spadne z vás chuť kritizovat a naopak máte pocit, že byste měli co nejdříve nastartovat, protože atmosféra na palubě rozměrného vozu je vcelku příjemná. Přitom by stačilo tak málo - použít kvalitnější materiály a pohrát si s ergonomií středového panelu.

Cestující na zadních sedadlech mají k dispozici zajímavě řešené opěradlo se středovou výklopnou částí, která se po sklopení změní na stoleček s držáky nápojů. Elegantní řešení tak nahradilo klasickou loketní opěrku a je to pro Seat zřejmě i výrobně levnější. Cestující vzadu mají dostatek místa ve všech směrech, jen pokud se vedle sebe posadí tři lidé, do boků jim nebude až tak dobře.

Zavazadlový prostor má základní objem 532 litrů a po sklopení zadních sedadel je lze zvětšit až na 1 604 litrů.

DSG: Kde se vzala a jak funguje?

DSG, neboli Přímá řadicí převodovka (Direktschaltgetriebe), je automatická dvouspojková převodovka vyvinutá koncernem Volkswagen. Donedávna byla výsadou vozů Audi a Volkswagen, dnes se nastěhovala také pod kapotu škodovek a Seatů. Převodovka DSG je považována za jednu z nejlepších automatických převodovek na trhu, nabízející rychlé a plynulé řazení, které se blíží manuální převodovce.

Ve městě je DSG příjemným společníkem. Kromě rychlého a jemného řazení potěší jako každý automat tím, že ušetří vaše končetiny zbytečné námahy. Manuální převodovka při hodinovém popojíždění po městských zácpách ruce a nohy řádně procvičí. Kromě toho ale DSG ve městě nijak neexceluje, rychlejší řazení příliš neoceníte a automatický režim není inteligentnější než u konvenčních automatů.

Nutná selekce mimo město: Vyjedete-li za město, pochvíli vás omrzí intelekt vaší automatické převodovky DSG. Je příliš nerozhodná, než aby vám dovolila pohodovou jízdu bez zpomalování. Vyjedete-li z města, automat při zrychlení zařadí trojku až čtyřku a za chvilku již pádíte předpisovou devadesátkou na šestku. Jenže ouha, do kopce se převodovka dlouho rozmýšlí, jestli přeřadit, a tak ji buď popoženete přidáním plynu, nebo si manuálně přeřadíte sami.

Přidání plynu je ovšem doprovázeno prodlevou. Není způsobena ani tak elektromechanikou, jako řídícím počítačem, který včas nejedná. A tak chcete-li nadále šetřit, přeřaďte si mimo město do manuálního módu a můžete si vychutnávat plynulé přeřazování dle vlastního cítění. Tak rychlé a přitom plynulé řazení v žádném dnešním automatu nezažijete ani náznakem. Problém nastává, jakmile musíte i v tomto režimu vyřešit nějakou nestandardní situaci. Podřadit o další stupeň při zrychlování, kdy má převodovka pod druhou spojkou nachystaný vyšší stupeň, nebo podřadit či přeřadit výše o dva stupně představuje pro DSG velmi obtížně řešitelné situace. Např. přeřazení o dva stupně čekáte na přeřazení i několik sekund. Pokud přeřadíte o další stupeň při akceleraci, ztratí se DSG svou rychlost i jemnost. K tomu jsou zde obvyklé problémy automatů, DSG i přes svou nespornou rychlost při přímé akceleraci nebo deceleraci nestíhá uřadit intenzivní brzdění. Pokud zvolíte aktivnější jízdní styl na okresce, bude vám automat mluvit ještě do práce s plynem v zatáčce, do které jste právě dobrzdili. A to je nepříjemné.

Na dálnici si automat kvůli bezohledným řidičům užijete dosyta. Když totiž jedete předpisových 140 km/h dle tachometru, vjede vám v klidu do cesty nákladní vůz a oblažuje vás svou stokilometrovou rychlostí. Tak je to stále dokola a hodně českých řidičů si takto zničila vzteky řadicí páku. Ne tak řidič vozu s DSG. Ten jen v klidu ubere a zbytek za něj obstará automat. V režimu klidnější dálniční jízdy funguje DSG perfektně, je rychlá, příjemná a vše stihne včas. Zmizí okreskové problémy s potřebou nečekaných změn původně zamýšleného, akceleraci a zpomalení o pár desítek km/h v dálničních rychlostech zvládá DSG s přehledem i v automatickém režimu. Na německé dálnici už ale DSG takový suverén není. V automatickém režimu převodovka řadí podle předvolených režimů a neohlíží se, jestli chcete šetřit nebo jedete sprint. A tak opět skončíte u sekvenčního režimu. V tom je ale na rychlé dálnici DSG mnohem příjemnější než na okresce, odpadá brzdění do velmi pomalých zatáček, předjíždění nemusí proběhnout v mžiku v přesně definovaném časovém rozestupu, řadit o dva stupně je spíše výjimečné. Pokud někde sekvenční režim funguje velmi uspokojivě, pak je to právě na rychlé dálnici při intenzivním, ale přesto rozvážném zrychlování a zpomalování v souladu s okolním provozem.

Altea XL je tedy na dálnici stejný suverén jako ve městě. Zvládá sprintovat desítky kilometrů maximální rychlostí až 210 km/h, ale čekejte pak spotřebu kolem 13 l/100 km. DSG je přitom příjemným společníkem, alespoň v manuálním režimu.

Z výše uvedeného jasně vyplývá, že i tento automat fandí předvídatelným jízdním režimům. Dálnice nebo klidná jízda po městě, to je jeho doména, pokud ale budete chtít více, začne říkat ne. Bezmezně poslušná a za všech okolností stejně reagující sekvence to zkrátka není, „jen” velmi rychlý automat.

Motorizace a podvozek

Seat Altea XL využívá stejný konstrukční základ jako třeba Volkswagen Golf nebo Škoda Octavia. Platforma PQ35 je napříč koncernem rozšířená a znamená to, že pod kapotou Seatu najdete známé motory a techniku. Má to velkou výhodu, tenhle vůz vám tak opraví prakticky každý, kdo se věnuje koncernovým autům.

Benzinové motory

Testovaná šestnáctistovka o výkonu 75 kW není žádný drak a i když má nakrátko poskládanou pětistupňovou manuální převodovku, záhy jí dojde dech. Atmosférický motor 1.4 16V je pak vyložená zdechlina, byť jde o spolehlivý a nenáročný motor. O poznání ochotnější je Altea XL s turbomotorem 1.4 TSI, ale o problémech s rozvodovým řetězem toho bylo napsáno tolik, že to nemá smysl opakovat. To samé platí i pro agregáty 1.2 TSI a v menší míře i pro 1.8 TSI, který sice jede hezky, ale jeho opravy se mohou zle prodražit. Jednotka 2.0 FSI s přímým vstřikováním sice není vyloženě nespolehlivá, ale je hrubá a docela žíznivá, navíc vyžaduje vysokooktanový benzin.

Z toho právě primitivní osmiventilová šestnáctistovka vychází jako nejlepší benzinový motor. Pokud nejezdíte pravidelně po dálnici, je tohle vskutku dobrá volba. Motor je příjemně živý, ochotný, neobtěžuje hlukem nebo nekultivovaností a umí být také úsporný. V klidném mimoměstském režimu si vůz vezme jen něco kolem sedmi litrů na 100 km. Jediné, co šestnáctistovka potřebuje, je kontrola a případná výměna rozvodů někde v rozmezí 90.000 až 120.000 km. Samozřejmě je také důležité hlídat výměny oleje a o motor se starat postupným zahříváním. Pak předejdete vyšší spotřebě oleje a jednotka vydrží na věky. Přestavba na LPG je možná, ale díky nenáročnosti a dobré spotřebě zvažte, jestli to má vůbec smysl. Navíc ještě přijdete o trochu dynamiky, které nemá tenhle motor na rozdávání.

Turbodiesely

Co se turbodieselů týče, můžete se vydat dvěma cestami. Buď si prostě koupíte osvědčený a poměrně spolehlivý agregát 1.9 TDI PD, který vás bude obtěžovat turboefektem, hlukem, vibracemi, klepáním, rachtáním a obecně velmi zemědělským projevem, nebo si koupíte motor 2.0 TDI PD a budete čekat, až se vám vysypou rozvody a čtyřválec se zadře.

Šestnáctiventilový dvoulitr je notoricky známý svými problémy, takže se mu vyhněte a volte raději jednovačkovou osmiventilovou jednotku. Ta navíc díky absenci vyvažovacího hřídele nemá tak rizikové mazání, i když přišla o část kultivovanosti. Modernější turbodiesely 2.0 TDI CR jsou na tom lépe, ale ani ty se nezbavily všech nemocí. Na motor 1.6 TDI CR raději zapomeňte, bývá velmi utrápený.

Podvozek

Jediný vážnější problém vozu Seat Altea XL je totiž choulostivý podvozek a poměrně malá životnost jeho komponentů. Třeba přední náprava již po 100.000 km vyžaduje větší péči. Nejčastěji to poznáte podle nestability, citlivosti na vítr a pomyslné vůle mezi vydaným povelem řízení a odezvou. Pokud má Altea XL vymačkaný a vytlučený podvozek, bude po silnici plavat. Navíc tohle auto vždycky jezdilo docela dobře i díky nezávislému zavěšení vzadu a strmému a rychlému řízení, takže se nebojte investovat do opravy podvozku, vyplatí se to.

Jakkoli je totiž Altea XL především praktický rodinný automobil, jezdí velmi dobře. Podvozek není zbytečně rozměklý, ale zase ne moc tvrdý. Seat poskytuje příjemný kompromis mezi ovladatelností a pohodlím. Řízení má trochu rychlejší převod, ale automobil se velmi příjemně řídí a nechá se ochotně vést i náročnější zatáčkovitou pasáží. Dokonce řízení poskytuje i základní zpětnou vazbu a nadšený řidič se nebude vyloženě nudit.

Shrnutí a hodnocení

Seat Altea XL je v zásadě spolehlivý a nenáročný automobil, pokud si koupíte ten správný motor. Jakkoli chápeme posedlost lidí naftovými agregáty, doporučujeme právě testovaný motor 1,6 l. Je bezproblémový a relativně úsporný. Z dlouhodobého hlediska s ním určitě chybu neuděláte. Pokud tedy potřebujete spolehlivé a praktické MPV, s málokterým na trhu ojetin uděláte lépe.

Plusy:

• Příznivé ceny ojetin
• Prostor pro posádku a zavazadla
• Spolehlivost a kvalita (při správné volbě motoru)
• Jízdní vlastnosti
• Dostupnost servisu

Minusy:

• Horší kultivovanost jízdy (u některých motorizací)
• Slabé atmosférické motory
• Hlučné turbodiesely (starší generace)
• Málo odolný podvozek (vyžaduje péči po 100 000 km)
• Choulostivé plasty v interiéru

Seat Altea XL 1.6i - informace o testovaném voze

Vybraní konkurenti:

• Ford S-Max: Nabízí zábavnější svezení a atraktivnější design, ale nedá se říci, že by v základních věcech nad Alteou XL nějak vynikal. Je prostornější a praktičtější, ale také dokáže pozlobit nespolehlivou elektronikou a rizikovými turbodiesely.
• Renault Grand Scénic: Druhá generace populárního MPV od Renaultu není špatná volba, pokud sáhnete po autě z posledních let výroby, nejlépe z roků 2008 a 2009. Turbodiesely jsou v pořádku, jenom si dejte pozor, co kupujete a od koho. Auta mívají bohatou výbavu, ale notoricky známá poruchovost francouzské elektroniky velí raději hledat verzi, která jí má co nejméně.
• Citroën C4 Grand Picasso: Praktický, ale říká se o něm, že ho mají raději spolucestující než řidiči. Je totiž nudný, ergonomicky nepříliš zdařilý a ani komfort není na extra vysoké úrovni především kvůli nepohodlným sedačkám.

tags: #seat #altea #xl #chrasti #prevodovka