Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. října 2025 zrušil dřívější rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc, který dříve zrušil vyměření daně osobě provozující dobrovolnou prostituci. NSS zdůraznil, že zákon o daních z příjmů vychází z principu, že všechny příjmy fyzické osoby podléhají zdanění, pokud nejsou výslovně vylouzeny nebo osvobozeny, a odmítl srovnávání dobrovolné prostituce s trestnou činností.
Právní rámec a daňová stránka prostituce
Soud připomněl, že výkon samotné prostituce není trestný, a zůstal v právním rámci, aniž by hodnotil morální či sociální dopady. Rozlišil tedy dobrovolnou prostituci od činností, které porušují lidská práva či důstojnost, a zaměřil se na to, zda může stát zdanit příjem nevzniklý trestnou činností. Krajský soud argumentoval, že zdanění prostituce odporuje Úmluvě o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob, avšak NSS tento názor odmítl. Nejenom v České republice, ale i v dalších smluvních státech (Německo, Rakousko, Nizozemsko) zdanění prostituce nevylučují.
Rozhodnutí NSS představuje významný precedent v českém daňovém právu a otevírá prostor pro širší debatu o legislativní úpravě prostituce - například o možnosti licencí, registrace či zdravotních standardů. Z pohledu dání a veřejného pořádku není jeho úkolem hodnotit sociální dopady či etické otázky, ale výhradně právní aspekt zda stát může zdanit příjem, který nevznikl trestnou činností.
Právní úprava veřejného nabízení a provozu prostituce
Veřejné nabízení sexuálních služeb a provozování nevěstinců je v ČR regulováno různými nástroji, avšak samotná prostituce jako aktivita není vázána na hardcodovanou registraci či živnostenské podnikání. Dosud platný zákon z 1922, o bubeních a potírání pohlavních nemocí, zrušil nevěstince, avšak současná úprava nezakazuje veřejné nabízení sexuálních služeb. Zároveň obecné vyhlášky (OZV) obcí umožňují omezit či zakázat provoz či nabízení na veřejných prostranstvích.
Článek 10 OZV umožňuje obcím upravovat podmínky pro veřejné nabízení sexuálních služeb na svém území, včetně stanovení míst a časů. Czech Ústavní soud v nálezech upozornil na nutnost určitého vymezení času či místa. Obce tedy mohou regulovat veřejné nabízení, a to i na úkor samotného provozování, avšak musí vyvažovat veřejný pořádek a práva sexuálních pracovnic.
Ekonomická realita a sociální dopady
Podle organizace Rozkoš bez rizika se v Česku odhaduje 10-13 tisíc osob poskytujících sexuální služby, s ohledem na starší čísla až do 30 tisíc. Klienti tvoří významnou část poptávky; od počátku 90. let rostl podíl mužů, kteří měli zkušenost s placeným sexem. Většina sexuálních pracovnic pracuje v šedé zóně a mnoho z nich své příjmy neoznámuje daňovým úřadům. Často pracují na živnostenský list jako masérky nebo podobně, ačkoliv samotná prostituce není oficiálním podnikáním dle českého práva.
Rozkoš bez rizika upozorňuje na fakt, že bez právní podpory a regulace je ženám často obtížné získat zdravotní či sociální pojištění, důchod a úvěry. Debata o regulaci směřuje k vytvoření takových podmínek, které by chránily pracovnice, snížily rizika a zároveň umožnily zdanění a transparentnost.
Mezinárodní modely a česká cesta
V Evropě existují dva modely - švédský a holandský. Švédský model kriminalizuje poptávku a považuje prostitutky za oběti, zatímco holandský model chápe prostituci jako práci a usiluje o regulaci pracovních podmínek a lepší postavení pracovnic. V Česku se objevily návrhy na regulaci prostřednictvím licencí, registrace a zdravotních standardů, avšak obecně se debata nadále pohybuje mezi různými vizemi a názory veřejnosti i politiky.
Návrhy na komplexní „zákon o regulaci prostituce“ zahrnují registraci a povinnosti, jako je zdravotní prohlídky či povinné osvědčení, avšak odborníci varují před stigmatizací a obávají se dopadu na anonymitu a bezpečnost pracovnic. Debata zdůrazňuje, že regulace by měla zlepšit ochranu pracovnic a posílit transparentnost, aniž by vedla k nadměrným byrokratickým překážkám.
Právní rámce trestného práva a ochrana dětí
V České republice neexistuje zvláštní povolení či zákaz pro poskytování placených sexuálních služeb, ale existuje řada trestných činů souvisejících s prostitucí. Např. zákon č. 40/2009 Sb. kriminalizuje kuplířství (nebo obchodování s lidmi) a trestní odpovědnost se vztahuje i na provozovatele či osoby, které zajišťují podmínky pro práci sexuálním pracovnicím. Zákon také trestá provozování sexuálních služeb v blízkosti škol (§ 190), páchaný s ohrožením mravního vývoje dětí. Zároveň lze řešit porušení obecně závazných vyhlášek (OZV) a jiné porušení veřejného pořádku.
V rámci mezinárodních a vnitrostátních standardů je prostituce v ČR v právním vakuu - zákony žádné explicitně neurčují, jak by měl být tento byznys zregulován. Proto se prochází legislativními návrhy a veřejnou diskusí, jakým způsobem nejlépe zajistit ochranu sexuálních pracovnic, snižovat stigmatizaci a zároveň zajistit daňové příjmy státu.
Praktické současné poznámky pro praxi
- Provozovatelé erotických klubů často neuplatňují provize z vydělaných peněz pracovnic, což ovšem neznamená jejich ochranu či zajištění pracovních podmínek - pracovnice jsou často v šedé zóně, a bez pravidelného dohledového rámce nemají zajištěno zdravotní pojištění či důchod.
- Bezpečnostní opatření v klubových prostorech a pravidelné kontroly mohou zlepšit bezpečí zaměstnanců, avšak samotná regulace vyžaduje citlivý a vyvážený přístup k právům, ochraně a soukromí.
- Přístup jednotlivých měst a obcí k regulaci se liší; některá zavádějí OZV zakazující veřejné nabízení, jiná zvolila regulaci na úrovni veřejného pořádku a zajištění bezpečnosti.
Historické a technické poznámky
Podle nálezů Ústavního soudu a historických předpisů je třeba rozlišovat mezi veřejným nabízením a samotnou činností. Ústavní soud zrušil některé vyhlášky a naopak povolil omezující zásahy na veřejném prostranství. Z hlediska daňové a právní praxe je důležité chápat, že provozování placených sexuálních služeb není v současné době v Česku klasifikováno jako legální živnost, a proto právní rámec zůstává nesourodý a nekompletní.
V debatách se často objevuje pojem „decentralizace“ - tedy umožnit obcím rozhodovat v otázkách regulace ve shodě s lokálními podmínkami a potřebami, namísto centrálního zavádění jednotných pravidel po celé zemi.
Tabulka: Klíčové modely regulace prostituce
| Model | Hlavní princip | Primární cíle | Poznámky |
|---|---|---|---|
| Švédský | Kriminalizace poptávky (klientů) | Ochrana žen, snížení poptávky | Pravděpodobná stigma vůči pracovnicím; vysoká kriminalizace klientů |
| Holandský | Regulace a akcelerace pracovních podmínek | Bezpečnost, zdravotní standardy, daně | Vysoká regulace; variabilní podmínky mezi regiony |
| Nový Zéland (dekriminalizace) | Prostituce jako běžná profese | Bezpečnost, daně, transparentnost | Větší ochrana pracovnic; menší kriminalita |
Podle současné legislativy není prostituce ani povolena, ani zakázána v rámci celostátního právního předpisu. V praxi však existuje tlak na regulaci této profese prostřednictvím speciálního zákona, a to včetně ustanovení o povinných prohlídkách, registracích a dalších aspektech.