Po necelých dvou letech prodeje dostala Mazda, která nese jméno celého segmentu, několik podstatných argumentů pro větší úspěch na trhu.
Test tohoto vozu byl opravdu důkladný - Mazda MPV dopravila na autosalon v Paříži čtyři redaktory AUTO. CZ, přičemž na zpáteční cestě vezla kromě běžných zavazadel ještě přes 100 kg prospektů.
Vnější vzhled karosérie doznal jen minimálních změn, z nichž nejpodstatnější je zvýraznění čelní masky pro značku typickou pětiúhelníkovou mřížkou chladiče.
Vizáž vozu narozdíl od předchozího provedení zlepšují šestnáctipalcová hliníková kola, která jsou u turbodieselového provedení bez příplatku.
Narozdíl od německé konkurence jsou široké zadní dveře výsuvné do boku a nevyžadují tak mnoho prostoru při parkování v omezeném prostoru.
Subjektivní robustnost karoserie je srovnatelná například i se sebevědomým Chryslerem Voyager.
Interiéru dominuje mohutná palubní deska s vysoko položeným horním okrajem Rozměrný středový panel je osazen přehlednými ovladači klimatizace a modulově uspořádané audiosoustavy.
Šedočerné plasty a potahy jsou sice konzervativní, zato ale precizně zpracované z kvalitního materiálu.
Značná prostornost karoserie ve všech směrech zaručuje subjektivní pocit prostornosti i objektivní dostatek místa pro sedm cestujících.
Ku cti Mazdy je třeba říci, že všech pět zadních sedadel je samostatných a dodávají se už v základní výbavě.
Všechna jsou také individuálně sklopná a vyjímatelná, což u již tak prostorného vozu rozšiřuje jeho variabilitu podle individuálních potřeb té které posádky.
Jediná výtka směřuje k pouze dvoubodovému bezpečnostnímu pásu na prostředním sedadle ve druhé řadě.
V praktickém provozu s odstraněnou poslední řadou sedadel jsme ocenili skutečně extrémní velikost vzniklého zavazadlového prostoru.
Při manipulaci s již zmíněnými těžkými taškami s prospekty nás potěšila i zcela rovná podlahová plocha a nízko položená nakládací hrana.
Rozměrné páté dveře sice zabírají při otevírání hodně místa, vyklápí se ale dostatečně vysoko a jsou s to posloužit i jako nouzový přístřešek.
O optimálnosti volby turbodieselu pro poměrně těžký automobil s vysokými nároky na úsporný provoz jistě není třeba diskutovat.
Mazda do tohoto, i na malém českém trhu novinkami nabitého segmentu vstupuje s vcelku oprávněným sebevědomím.
Dvoulitrový přep. vznětový čtyřválec o maximálním výkonu 100 kW při 3500 ot. /min a točivém momentu 310 Nm/2000 ot. /min je totiž nejen dostatečně silný i při plném zatížení vozu, ale navíc se mu daří držet nízkou spotřebu paliva.
Vcelku dobře utlumený hluk a dobrý zátah již pod dvěma tisíci otáček jsme ocenili i v hustém pařížském provozu, kde, pokud se přizpůsobíte, je hbitost základem.
Při cestě po dálnici jsme často jeli rychlostmi nad 180 km/h, přičemž ve voze nepanoval přehnaný aerodynamický hluk.
Po ujetí téměř tří tisíc kilometrů jsme dosáhli průměrné spotřeby 7,8 litru, přičemž je třeba říci, že nic jiného než velkoměstský provoz a "rychlou" dálnici s námi Mazda nepoznala.
Po celou dobu jsme necítili na žádné z obsazených sedaček únavu či nepohodlí.
Díky nastavitelné intenzitě větrání i pro zadní řady sedadel je možno lépe udržovat tepelnou pohodu ve voze.
Ovládání vozu ve všech situacích je jednoduché, díky rozměrnému zadnímu oknu je dobrý i výhled za auto.
V městském provozu bychom ocenili možnost příplatku za parkovací asistent, naopak rejd manévrovací schopnosti Mazdy nijak neomezuje.
Měkké odpružení vyrovnává drobné nerovnosti spolehlivě, daní za něj je ale relativně větší náklon v prudčeji projížděných zatáčkách.
Pozor je třeba dávat i na boční vítr, na který je vůz poměrně citlivý.
Pohodlí, prostornost, dobré zpracování, variabilita interiéru a úsporný motor jsou hlavními klady tohoto omlazeného vozu.
Pryč jsou doby, kdy nám nad pohovnkou v obýváku troubili jeleni a v ložnici nad postelí visely Rubensovy nahotinky.
Dnes na staré mistry nezbývá místo.
Japonská automobilka to přesto zkusila a představila na německém trhu vůz Mazda MVP z kategorie velkoprostorových automobilů (MPV - Multi Purpose Vehicle).
Tento model se do Německa dováží ze Spojených států, kde se ale prodává už sedm let.
Předloni mohla velkoprostorová mazda na německém trhu něo urvat z koláče prodeje vanů.
Bohužel úspěch byl více než mizivý, protože se pro amerického Japonce rozhodlo pouhých 582 Němců.
Nelze se tomu ani moc divit, vždyť karoserie modelu MPV vypadá, jakoby vznikl v minulém století.
Motorističtí odborníci dosti hlasitě kritizují nevhodné uspořádání vnitřního prostoru.
Ačkoliv je Mazda MPV svými rozměry srovnatelná například s modelem Renault Espace, využitím interiéru za ním silně pokulhává.
V nepřehledném vnitřku kabiny se k tomu přidá navíc směsice japonsko-amerického designerského stylu.
Nedá se ale jednoznačně říci, že by mazda MPV měla pouze samá negativa.
Pod kaptou velkoprostorové mazdy přede docela tiše třílitrový vidlicový šestiválec s výkonem 113 kW, ale s pohotovostní hmotností 1760 kg se vůz probíjí v silničním provozu vpřed jen velmi ztěžka.
Volkswagen Sahran působí v porovnání s ním jako opravdový závodník.
Ani průměrnou spotřebou mazda mnoho nenadchne, vždyť 13,8 l bezolovnatého benzínu na 100 km je v dnešní době, kdy každý řidič prahne po co nejúspornějším automobilu, poměrně dost.
Převodové ústrojí prodělalo značnou modernizaci, řazení jednotlivých stupňů jde neobyčejně jemně a díky kickdownu, tedy náhlému sešlápnutí plynového pedálu takzvaně až na podlahu, můžete s MPV beze strachu předjíždět.
Japonská automobilka Mazda přeložila slovo van z angličtiny až příliš důsledně a snad proto použila u svého stěhovacího vozu zadní tuhou nápravu a pérování vinutými pružinami.
Díky tomu poskakuje mazda po silnici zejména při krátkých příčných rázech jako zajíc na poli.
Konstruktéři nevěnovali moc pozornosti ani brzdové soustavě, zastavit s pomocí ABS po téměř 50 metrech není žádná velká sláva.
Za poměrně slušnou cenu 50 300 DEM na německém trhu je vnitřní výbava MPV docela komfortní.
Standardně vůz obsahuje samočinnou čtyřstupňovou převodovku a kola z lehké slitiny.
Zato s bezpečnostní výbavou je mazda trochu na štíru.
Airbag lze nalézt pouze před řidičem a brzdy jsou vybaveny jen polovičním protiblokovacím systémem ABS, působícím na zadní nápravu.
Bezpečností vak pro spolujezdce a výškově stavitelné pásy si ovšem nemůžete dokoupit ani za příplatek.
Není tedy divu, že při prodeji takovéhoto vozu musíte značně slevit s požadované ceny.
Velkoprostorový automobil Mazda MPV není žádným starým mistrem.
Na dnešní dobu jej mnoho potenciálních zákazníků bude bohužel považovat za značně nedokonalý a zastaralý vůz.
Japonská automobilka Mazda na přelomu tisíciletí nabízela menší MPV pod názvem Premacy a větší velkoprostorový vůz jednoduše pojmenovaný MPV, kdy velkoprostorové vozy zažívaly celosvětový boom.
Nástupce modelu Premacy je o trochu větší, přesto za základ posloužil prodloužený podvozek kompaktního modelu Mazda 3.
Pětka dostala sportovní střih a boční posuvné dveře.
Jako nová se mi Mazda 5 zamlouvala, byla skvělým rodinným vozem, který sametově jezdil.
Ani po víc než deseti letech její kabát příliš nezestárl.
Uvnitř je to ale horší.
Interiér byl vždy nudný, ale čas zanechal stopy a kabině se nepodařilo důstojně zestárnout.
V interiéru naleznete mraky tlačítek, opotřebované tvrdé plasty a naprostou prázdnotu bez špetky svěžesti.
na fotkách palubní deska působí celkem v pohodě, v reálu je situace podstatně horší.
jejich seřízení probíhá rychle, snadno a v dostatečném rozsahu.
dlouhých cestách vždy nejen řidič ocení loketní opěrky.
Bohužel v testovaném voze se loketní opěrka nacházela jen na sedadle řidiče.
byla příliš úzká, a tak na pohodlí nepřidala.
bezvadný výhled z vozu všemi směry.
dosahu a jejich využívání je intuitivní.
naleznáte klasické kruhové ukazatele, které vynikají dobrou čitelností.
Na středovém panelu se nacházejí ovládací prvky audiosoustavy.
ní jsou umístěny kruhové ovladače manuální klimatizace.
ukončuje výstupek s řadící pákou, která by mohla být od panelu dále.
Přístup na druhou (příp. běžných křídlových dveří.
říci, že plně využitelná budou jen dvě krajní sedadla.
svojím vzhledem je spíše nouzové.
Po sklopení druhé řady sedadel se lze dostat na hodnotu 969 litrů.
V české inzerci aktuálně naleznete něco málo přes sedm desítek ojetých kusů Mazdy 5, přičemž ze dvou třetin převažují v nabídce benzinové motory.
Většina vozů je vybavena má manuální převodovku, automatů napočítáme na prstech jedné ruky.
Na počítadle kilometrů nejčastěji svítí hodnota mezi 150 a 200 tisíci najetými kilometry.
Narazit je možné i na kusy s dieselem pod kapotou a nájezdem blížícím se k 300 tisícům km.
Velmi častou výbavou je tažné zařízení.
Na diesel můžete narazit u pětek vyrobených do roku 2010.
Osobně bych se mu vyhnul.
Jako nový možná dával smysl, ale v patnáctileté ojetině bude zaručeně zdrojem problémů.
Názory na mazďácký diesel se dost různí.
Řada majitelů na něj nenechá dopustit a druhá část má s ním neblahé zkušenosti.
V případě koupě dieselu je nutné ohlídat výměnu rozvodů (po 120 000 km, případně po šesti letech provozu), kdy se mění jen napínák a řemen.
pumpa s vodícími kladkami.
dodatečným vstříknutím nafty při výfukovém zdvihu.
Objevují se také netěsné podložky pod vstřikovačemi.
Kdo je včas nevymění, tomu se zanese motor karbonem a má zaděláno na velký průšvih.
Řešením je tak sáhnout po dvoulitru nebo po často doporučované osmnáctistovce.
Ta mě bohužel ve zkoušeném bazarovém voze zklamala, přestože se jednalo o model po modernizaci, který je už párován se šestirychlostní manuální převodovkou.
Dynamika prázdného vozu je totiž naprosto mdlá, navíc úměrně klesá s obsazeností vozu.
Pritom tato pohonná jednotka se mi při uvedení na trh hodně zamlouvala.
Jasně, za ty roky je člověk náročnější, ale tenhle bazarový čtyřválec netáhnul tak, jak jsem měl v hlavě zafixováno.
V první polovině otáčkoměru to nebylo vyloženě špatné, zvyšující se otáčky tah slábne.
Jako kdyby mu někdo vypustil duši nebo byl minimálně unavený.
Osobní pocity z nové pětky byly naprosto odlišné.
Také se mi nelíbilo pocukávání vozu při ustálené rychlosti, zejména pak na trojku či čtyřku.
Spotřeba se ustálila na hodnotě 7,7 l/100 km.
Šetřílkové srazí litr, dynamicky jezdící řidiči pak připočítají zhruba dva litry navíc.
Samotné řazení šestirychlostní převodovky je extrémně krátké a občas mi u testovaného kousku činilo potíže.
Řadící páka má přesně vymezené dráhy a musíte ji vždy nasměrovat do přesně daného místa.
Je to ale o zvyku.
Osmnáctistovka s pětikvaltem se hodí pro jízdy kolem komína, zkoušenou verzi doporučím jen s otazníkem.
Řada potíží Mazdy 5 pramení z faktu, že stojí na podvozku menší a lehčí Mazdy 3.
Životnost podvozkových komponent je o něco menší.
Už po překročení hranice 100 tisíc km se objevovaly tekoucí zadní tlumiče.
Předčasně dochází k opotřebení ložisek kol nebo vůlím v silentblocích.
Na přední nápravě klepavé zvuky signalizují vůle v táhlech stabilizátorů.
Objevují se poruchy klimatizací, za kterými stojí vadné těsnění a z toho plynoucí únik náplně.
nefunkční ovladače elektrického stahování předních oken.
sklonu.
„Pozornosti by neměl ujít stav brzd a pneumatik.
Před koupí je nutné pečlivě prohlédnout stav karoserie, kterou může trápit koroze.
Zejména vozy z míst, kde se v zimě častěji solí, mají zcela orezlé podvozkové díly, hlavně pak výfuk.
Koroze se objevovala už u pětiletých kousků, a to dokonce na nosnících, spodních části dveří či blatnících.
Řada progresivních majitelů přistupovala k dodatečným nástřikům podvozku a dutin.
výměny.
Pokud ovšem hučí, je nutná jeho výměna, která zabere dost času.
Diesel 2.0 MZR-CD má ozubený řemen.
Olej se mění po ujetí 20 tisíc km nebo jednom roce provozu, přičemž včasnější výměnou (ideálně po 10 000 km) prodloužíte motorům život.
5 je vzhledem ke svým vnějším rozměrům prostorná a slušně praktická.
sedadel a praktické vychytávky (např. sklopné stolky).
Stále se ale jedná o kompaktní MPV, které v praxi převeze šest pasažérů (prostřední sedadlo v druhé řadě je tu spíše na ozdobu).
Mazda v případě benzinových motorů není žádný strašák, kterého se musíte obávat.
Netrápí ji žádné závažné problémy, které by ji zastavili.
Dokonce u řady aut ještě vídám původní akumulátory z výroby.
Měl jsem ji 5 let najel jsem s ni 100000 km 1.8 r.v.
