K masivnímu nástupu retra došlo v automobilismu na začátku třetího tisíciletí. Už dříve ale taková auta vznikala například u Nissanu. Bohužel do kontinentální Evropy se nikdy nevozila. Retro dodnes táhne. Nikoliv pouze v autech, ale i v mnoha jiných odvětvích, například v módě. Mnoho lidí také s láskou vzpomíná na „staré časy“. Ostatně třeba bývalí východní Němci pro to mají specifický termín „Ostalgie“. Tam jde ale spíše o stesk po některých aspektech bývalé NDR. V současnosti retro předvádí třeba Renault s novým twingem E-Tech, které vypadá jako to původní z roku 1992. Jen je o něco větší a hlavně elektrické. Totéž platí o nové R5, jež se rovněž podobá superpětce z poloviny 80. let.
Jenže automobilové retro má kořeny mnohem hlouběji v minulosti. Už v roce 1985 představil Nissan na domácím tokijském autosalonu koncept vozu Be-1. Britský Autocar koncept komentoval slovy „drzá ošklivost“. Jenže japonská veřejnost reagovala přesně opačně. Ozývala se slova jako „Chci to“, „Jak roztomilé“ a další podobné výrazy. Technicky byl koncept Be-1 postavený na platformě první generace Nissanu Micra.
Možná právě nesoulad v přijetí různých národů později vyústil v označení „retro“. Kupodivu, tohle slovo zná anglický lexikon oficiálně teprve 10 let. Právě Japonci byli v té době celí žhaví do koupě původního Austinu Mini, auta, které se v polovině 80. let vyrábělo už déle než čtvrt století. To samozřejmě s několika modernizacemi, z nichž ta poslední z konce 60. let byla poměrně výrazná, alespoň pod slupkou.
Zatímco ve Velké Británii platilo mini za levný způsob individuální dopravy, taková trochu z nouze ctnost, v Japonsku platilo za vysněné auto. Ideálně čím starší, tím lepší. Loterie po japonsku velký zájem japonské veřejnosti přesvědčil manažery firmy Nissan k tomu, aby zahájili v roce 1987 výrobu původně koncepčního auta Be-1. Jak je u Japonců obvyklé, opatrnost byla na místě, takže pro začátek schválili pouze sérii 10 tisíc kusů.
Vůz sice využíval mechanické komponenty micry, avšak jeho cena byla třikrát vyšší. Navzdory tomu byla poptávka po Be-1 nečekaně vysoká. Dokonce tak, že Nissan musel pro chtivé zákazníky založit loterii, v níž losovali o výrobní sloty. Dokazuje to také, jak bohaté bylo Japonsko v 80. letech. Vlnu úspěchů retra se Nissan rozhodl využít. V průběhu dalších let tak vznikla řada automobilů známá podle výrobní továrny jako „Pike Factory“. V roce 1989 tak přidal další retro modely. Konkrétně Nissan Pao, což byl drobný třídveřový hatchback na mechanickém základě modelu Be-1 a s podobným retro designem.
Ve stejném roce značka uvedla další variaci na téma retro mini vozu, a sice S-Cargo coby malý stylový van. Poháněl jej motor o objemu 1,5 litru, zatímco nissany Pao a Be-1 si musely vystačit s litrovým agregátem. Ani v případě dvou retro novinek z roku 1989 se Angličané nezdrželi kontroverzních komentářů. O Pao tak prohlásili, že se jedná o „auto z džungle ze 40. let, nebo se o něj firma Nissan minimálně snaží“. Kabina byla zařízená velmi jednoduše, doslova spartánsky. Ovladače byly archaické, řidič měl k dispozici velký rychloměr a celek dokreslovalo z hlediska zvuku brilantní audio, ovšem ve vzhledu přístrojů ze 40. let. Že bylo téma Safari žhavé, dokazovalo čalounění sedadel, jež bylo jednoduché a připomínalo konopí. Nechyběly brašny na mapy na opěradlech předních sedadel. Nissan S-Cargo mělo údajně původ ve francouzském slově „escargot“, tedy šnek nebo hlemýžď a mělo jít o modernější japonskou interpretaci Citroënu 2CV.
Pravdou je, že pohled na S-Cargo zejména při pohledu z boku šneka, nebo přesněji šnečí ulitu skutečně připomíná. Za úspěchem retro nissanů stál do jisté míry muž jménem Isamu Suzuki, jenž byl generálním ředitelem takzvané skupiny č. 4. Ta se zabývala plánováním nových produktů firmy Nissan a zároveň jejich propagací, tedy marketingem. „Současná auta jsou možná až příliš svázaná snahou o hospodárnost a celkovou vyváženost ve snaze oslovit co možná nejširší spektrum zákazníků. My ale chceme nabídnout také zábavu, radost a neotřelost a vytvořit tak na první pohled zajímavý produkt,“ řekl v roce 1989 Suzuki britskému Autocaru.
Figaro není jen čokoláda. Ve stejném roce uvedl Nissan poslední model z řady „Pike Factory“, který se stal zároveň nejznámější a hlavně se nabízel i mimo svoji domovinu. Jde o malé kupé Figaro, které určitě znáte. Vůz měl příchuť 50. let, přičemž produkce byla omezena na 20.000 kusů. Opět bylo třeba přistoupit k zákaznické loterii, neboť zájem o svérázné autíčko byl skutečně značný. Výroba ale byla nakonec spuštěna až v roce 1991. Za jediný rok, kdy se figaro produkovalo, vzniklo nakonec pouhých 20.073 kusů.
Jednalo se o 2+2místný kabriolet s pevnou nasazovací střechou typu hardtop. Technicky vůz využíval plošinu z první generace Nissanu Micra stejně jako jeho předchůdci z „Pike Factory“. Pohon figara zajišťoval litrový přeplňovaný tříválec MA10ET s výkonem 56 kW. 12. 2. Nejvýznamnější historie automobilů se začala psát v 18. století. Tehdy se dělaly první pokusy pohonu pomocí páry a podařilo se!
Historie a význam retro v kontextu evropského a světového odvětví
19. století bylo ve znamení parního pohonu. Stroje se neustále vyvíjely a byly i rychlejší, avšak jejich provoz byl stále poměrně náročný. To se změnilo s příchodem čtyřdobého spalovacího motoru, čímž se pomalu přiblížil vznik prvního automobilu. Jeho vynálezcem byl Carl Benz, který sestrojil tříkolku poháněnou spalovacím motorem. O deset let později přišel na scénu Rudolf Diesel se svým dieselovým motorem. Ve stejném roce bylo vyrobeno první auto u nás s názvem Prezident. Jednalo se o jedno z nejstarších vozidel světa. Poprvé vyjelo z kopřivnické továrny do Vídně. Cesta mu trvala zhruba den.
Samozřejmě stále mluvíme o autech, která si tehdy nemohl dovolit jen tak někdo. Ke skutečné revoluci došlo až se slavným Ford modelem T, který přispěl k masovému rozšíření automobilů. Počátkem 20. století se odehrávala další vývojová období, která vedla ke vzniku moderní motoristické kultury a muzeí s exponáty z různých epoch.
Retro na výstavách a v muzeích
Patřil mezi ně i mezinárodní veletrh Retro Classic ve Stuttgartu, který nabídl návštěvníkům nepřeberné množství automobilů a dalších motoristických artefaktů. Jediné, čeho bylo i letos poměrně málo, byly předválečné automobily a motocykly, ale našly se. Na stánku August Horch Muzea ve Zwickau se vyjímal majestátní Horch 951 A v provedení sedan - kabriolet z roku 1940 a Peugeot Typ 3 z roku 1892. V expozici Fordů T s různými karosériemi byl i Racer, a v americké sekci Cadillacy z meziválečného období.
V dalších částech exposice byly uvedeny modely jako Talbot Lago T110/150 C Special, Chrysler Imperial 80 „Big Six“ a Riley 12/4 Sports Racing z roku 1936. Tyto exempláře ilustrují, že retro styl není pouhým popisem estetiky, ale kompletní historickou stopou vývojových trendů a technických řešení, od motorů po karoserie.
Závěrečná poznámka o sběratelství a současném trhu
Závěrem stojí poznámka o tom, že jít za retro doby automobilů znamená i hledat auta po renovaci či plně pojízdné v původním stavu. Pro sběratele a nadšence je často důležité nejen samotné vozidlo, ale i příslušenství, modely a historické kontexty. Moderní muzea a aukce ukazují, že retro hvězdy československých, evropských i japonských autoindustrie nadále inspirují současné designéry a motoristické komunity.
Na závěr by se mohlo ukázat několik vybraných historických modelů v galerii a nabídnout čtenářům odkazy na další zdroje o historii automobilů a retro technik.
tags: #stavitele #retro #automobilu