Že je nová generace auta lepší než ta předchozí, je vcelku normálním vývojem. Jenže jsou auta, která při generační obměně udělají takový skok, až člověk žasne. Pátá generace Toyoty Prius, která přišla na svět zjara loňského roku, k nim bez výhrad patří.
Prius byl vždycky trochu otloukánkem automobilových fanoušků. Pro někoho kvůli svému hybridnímu pohonu nevalného výkonu, pro jiného kvůli podivnému - mírně řečeno - vzhledu. Ještě minulé generaci se dalo vytknout pouhých 122 koní. A vzezeření? Naprosto výstřední. Tohle všechno je ale minulost.
Nový prius připomíná kupé místo beztvarého blobu s neladícími detaily, ale zároveň je v něm možno vidět i evoluci klínovitého tvaru se zakulacenou střechou a useklou zádí, kterou představila už druhá generace před dvaceti lety. Světlomety jako by pořádně ani neměl, také kliky zadních dveří maskuje do C-sloupků a světu se prvně ukázal i k mému testu dorazil ve výrazné hořčicově žluté barvě.
Vzhledu silně pomáhá snížení výšky o 50 mm a rozšíření vozu o 38 mm oproti poslední generaci a v „mé“ verzi také černá střecha. Ona však není černá - tvoří ji solární panel, který při stání vozu na slunci nabíjí trakční baterii.
Po designové stránce je tedy prius dle mého opravdu povedený. Snad jen zádi by se mohly dát vytknout trochu nudné lampy, které můžou trochu připomenout záď Citroënu XM a v červeně svítící lince obrysovek si hrají s intenzitou světla, klesající směrem ke středu, ale ve výsledku zas tak zajímavé nejsou.
Ergonomie interiéru nic moc. Usedám do slušně prostorného interiéru, jehož ryzí černá ozvlášňuje pouze linka obložení palubní desky, snažící se o optickou kombinaci hliníku a karbonových vláken, a lesklé černé plastové rámečky. Nic moc, zejména v kontrastu s výraznou barvou zevnějšku, ovšem aspoň linka spojující dveře přes celou šíři palubní desky je elegantní a také nenápadný pásek ambientního osvětlení neruší a přináší sem trochu života.
Navíc, mám-li zapnutý adaptivní tempomat a stojím v koloně, dokáže bliknutím upozornit na to, že auto přede mnou se rozjelo. Důraznou pochvalu zasluhuje volič převodovky - tahle páčka, jejíž kulisa má jen minimální odpor a která díky lomeným drahám nepotřebuje pojistné tlačítko, těžko hledá přemožitele u konkurenčních značek - a hromada tlačítek různě po interiéru, díky nimž velké množství funkcí nemusím lovit v displejích, když je chci použít.
Tlačítka však mají jedno velké „ale“ - jas jejich podsvícení a diod označující jejich aktivaci se v noci nemění s tím, jak upravuji jas přístrojového štítu tlačítky vlevo od volantu. A mým očím je docela výrazný a ve tmě nepříjemný. Že na přístrojový štít moc dobře neuvidím kvůli jeho umístění až u čelního skla, jsem ze zkušeností s peugeoty tak nějak čekal. Tam aspoň tvar volantu respektuje jiné umístění přístrojového štítu a vrch je zploštělý, což tady chybí, takže na to, abych viděl dolní třetinu přístrojového štítu, prostě rezignuji. Naštěstí se tam nezobrazuje nic podstatného.
Elektronika má taky mouchy. Černý panýlek hned za volantem není dalším displejem - jsou tu infrakamery sledující obličej řidiče. Varování, že se nedívám na silnici, přichází v okamžiku - stačí se chvíli zadívat na centrální displej, anebo nechtěně zakrýt výhled infrakamer rukou.
K přístrojovému štítu se váže ještě jedna výtka. Právě zde se dá nastavit chování „eurohlásítka“ rychlostního limitu, zda bude při překročení pískat či nikoliv. Nastavování je poměrně složité, vyžaduje spoustu kroků čtyřsměrovou kolébkou na levé straně volantu, ale hlavně - není možné to udělat za jízdy. A protože na hlásítko téměř vždycky před vyjetím zapomenu a zastavovat se mi už nechce, vypínám systém sledování značek kompletně, protože to je snazší a za jízdy to jde.
Pochopitelně, toto nastavení se při každém vypnutí vozu uvede zpátky do původního stavu, což znamená pískání při překročení rychlosti. Vůz mi nabídl nastavit mobil, vybavený aplikací MyT se správným profilem, nastavit jako zařízení, po jehož připojení se auto také přihlásí do mého profilu a načte uložená nastavení, ale pak mi nenabídl můj telefon, i když byl spárovaný a připojený a všechna ostatní uložená zařízení jsem smazal.
Obecně připojování mobilu je trochu krkolomné. Jednak prius nezvládá bezdrátové Android Auto, což je u nového vozu s takovouhle cenovkou smutné, když to dnes zvládají i dacie. A jednak, po připojení kabelem za účelem zobrazení Androidu Auto zmizí klasické připojení mobilu pomocí bluetooth a v seznamu zařízení si můžu vybrat buď jedno, nebo druhé.
Kromě posledního otravného detailu, kterým je nestejná výška loketních opěrek na dveřích a mezi předními sedačky, už ale mohu interiér v podstatě jen chválit. Prostor a boční vedení sedadel jsou dobré, zavazadelník s objemem 284 litrů pojme výbavu na delší cestu.
Přední sedačky nabízejí slušné boční vedení a příjemný materiál potahu, stejně jako volant. Poměrně nízko umístěná horní hrana čelního skla vyžaduje trochu zvyku, a téměř ležící A-sloupky znamenají horší výhled šikmo dopředu, ale to je daň za zajímavý vzhled.
Jednou z velkých novinek páté generace je důstojný výkon. Oproti předchozí verzi poskočil asi o 100 koní na celkových 223. Spalovací motor, zážehový dvoulitrový čtyřválec bez přeplňování běžící v Atkinsonově cyklu, i synchronní elektromotor s permanentním magnetem jsou výkonově vyrovnané, jeden má 166, druhý 163 koní, a tak Prius jezdí opravdu krásně po městě i mimo něj, a dokonce i po dálnici.
Vůz má dostatek výkonu pro rozjezd z křižovatky a napojení na dálnici. Na plynový pedál reaguje velmi hbitě, v podstatě není potřeba sportovní jízdní mód. Při měření spotřeby vychází hodnoty, které potěší každého řidiče.
Nepotřebuji ostatně ani ten ekonomický, protože ještě větší výhodou pohonného ústrojí než důstojný zátah je jeho neuvěřitelně nízká spotřeba paliva. Tak moc, až se mi chce říci, že nevím, na co tohle auto jezdí, ale jen benzin a elektřina to být nemůžou. Dojezd kolem 80 km na elektřinu umožňuje cestovat v městském i venkovském prostředí bez častého motoru.
Na dálnici a obecně v rychlostech nad 100 km/h se dá Prius vytknout vyšší hlučnost, ale ne výrazně. Svižné zrychlení a slušné svícení při noční jízdě dodávají jistotu. Matrixové světlomety zajišťují dobré osvětlení, i když občas nastane specifická interakce s elektronikou a zjasněnými segmenty.
Podvozek překvapuje povedeným vyrovnáváním nerovností - i na horších silnicích zůstává auto klidné a schopné projít zatáčkami bez výrazného zpomalení. Odpružení není měkké jako v luxusním vozu, ale v rámci třídy priusu poskytuje jistotu a pohodlí při jízdě po okreskách i na dálnici.
Již tradiční součástí Priusu je promyšlený koncept nabíjení. Solární panel na střeše mírně dobíjí baterii, ale hlavní výhoda spočívá ve velké kapacitě trakční baterie a možnosti volby mezi provozem EV a Auto HV. Většinu rychlých a středně dlouhých cest zvládnete na elektřinu bez nutnosti častého nabíjení.
V roce 2026 byla česká nabídka obohacena o výbavu Executive, která zahrnuje pokročilé funkce včetně pokročilého balíčku Toyota T-Mate a systémů pro poloautonomní jízdu. Nadstandardní výbava nabízí kompletní kamerový systém kolem vozu a další moderní technologie pro pohodlnou manipulaci s vozidlem.
Subaru a další srovnání v podobné třídě ukazují, že Prius Plug-In je momentálně největším Hybridem v nabídce značky Toyota, s délkou 4,599 m, šířkou 1,782 m a výškou 1,47 m. Verze Plug-In Hybrid s pohonem předních kol se vyrábí v jediné motorové konfiguraci; cena začíná na 1 150 000 Kč, ale aktuálně bývá k dispozici se slevou až kolem 19 %. Kufr nabídne 284 litrů kapacity.
Prodeje a registrace modelu Prius Plug-In v ČR ukazují zajímavé čísla a hodnocení spolehlivosti z různých průzkumů. Consumentenbond hodnotí Toyotu vysoce s dobrou spolehlivostí, TÜV Report pak reflektuje relativně nízkou poruchovost značky.
Celkově lze říci: Nová Toyota Prius PHEV je bezpochyby vynikající auto. Ergonomické nedostatky interiéru se dají přehlédnout díky velkému potenciálu jízdy, nízké spotřebě paliva a pokročilým asistenčním systémům. Pokud hledáte kombinaci efektivity, prostornosti a solidních jízdních vlastností, Prius Plug-In stojí za zvážení.
