Snáškový hybrid je generace F1, tedy finální "výrobek", který má ty nej vlastnosti z obou rodičů. Pokud je člověk nechá na chov, dále še "štěpí", a potomstvo pak nedosahuje ani užitkovoti rodičů. Hrozně by mě bylo zajímalo, jaké je praxe. Není mi příliš jasné (nejsem genetik), jak se "štěpí" generace F1 tak, že má horší užitkovost než výchozí rodiče. Hodně lidí si hybridy nechává na chov, a snáška je pak průměrná, tedy těch 160-180 vajec (oproti 220-250 v první snášce u hybridů v extenzivním chovu), ale furt v podmínkách "dvora", těžko říct, jak velká by byla snáška v podmínkách slepičárny (krmení, svícení, teplo)?
Každopádně tohle je +- průměrná snáška většiny čistokrevných plemen s kombinovanou užitkovostí, tedy taková, jakou mají rodiče hybridů. Tak jak to teda je?
Dobrý den, tak trocha praxe. Snáškový hybrid je už v dnešní době finální hybridi tří nebo čtyř líniový. To znamená že už jejich rodiče jsou hybridi dvou plemen. Je třeba si uvědomit že jsou potomky už rodiču jistých a specificky vyšlechtěných linií. Hybrid má už zakodované jiné vlastnosti do určitých optimálních podmínek což je hala s regulovaným režimem. Co se týče jejich křížení je jasné že jejich původ je zdrojem značné variability potomstva kdy jsou v potomstvu dobré, špatná a průmerná zvířata. Když se ale spočítá průmerná snáška tak je horší než u čistokrevných plemen-zase ke vztahu spotřeby krmiva. Je jasné že na dvorku u pár kusů to nikdo nepozná a často tak oponuje ve prospěch hybridů ale lidé si neuvědomují že na dvorku nesledují spotřebu krmiva( krmí zbytkama, mají smíšená hejna s jinou drůbeží atd.) a tím pádem nesledují v dnešní době tak důležitý faktor jako je ekonomika chovu. Je mi jasné že to zase vyvolá vlnu nevole a oponování ve prospěch tak oblíbených hybridů ale čísla při počtech mluví jasně. Nikdo si neuvědomuje jak v dnešní době hybridi vytlačuj čistokrevná hejna a proto je situace čisté drubeže u nás tak žalostná.
Ale... pokud u Dominanta hnědého jsou jako rodiče uvedení bílá a červenohnědá Rodajlendka (v čisté, byť speciálně šlechtěné linii), tak to těžko bude finální hybrid tří, nebo čtyř liniový, tam bych zhoršení užitkovosti pod úroveň rodičů pochopila. Jinak, jak jsem psala, uvažuji o tom pouze teoreticky (hybrida fakt nechci ani na snášku, natož na chov ) a jen v podmínkách extenzivního chovu, kdy samozřejmě není extra velký rozdíl mezi hybridem a čistokrevnou drůbeží (s průměrnou a nadprůměrnou snáškou). Ale zpět k věci, pokud mám potomka bílé a červené Rodajlendky, a nechám si ho na chov, jak mohou být jeho potomci (pokud použiju odpovídajícího - tedy lepšího, nebo stejného kohouta) užitkově horší než průměrné Rodajlendky?
Aha, to už zní jasněji. Takže by to fungovalo (tedy použití hybrida do chovu s tím, že by potomci nebyli méně užitkoví, než rodiče F1) jen v případě, že by to, co tvrdí Dominant, byla pravda? A podle praxe je to vaši doměnku potvrzuje? Já vím, jsem děsná šťoura ,ale celkem mě napadlo, vnucovat lidem s hybridy čistokrevné kohouty s tím, že pak se třeba dají na celkově čistokrevný chov, když uvidí, že je to vlastně lepší.
Začnu od konce. Dnešní držitelé kura domácího neví a v podstatě je ani nezajímá, co chovají. Jde jim hlavně o vejce a to, zda slepice nesou nebo ne je vina slepic, nikoli způsobu chovu... Pokud se "hnědky" letos neosvědčí, koupíme na přes rok jiné, třeba lacné vynesené co má soused, tomu totiž nesou. Do této obchodní politiky bezvadně zapadá hybridní program firmy Dominant. Spousta nečistokrevných barevných rázů s užitkovostí často horší než původní čistokrevná plemena. Vzhledem k tomu, že jsou hybridní slepice odchovávány po tisících, za zcela jiných nákladů... nelze cenou konkurovat s chovem čistokrevných plemen užitkovým hybridům.
Čistokrevné kohouty vnucovat můžete (a lidé si je rádi vezmou, protože vypadají mnohem líp než jejich hybridní kolegové), ale čistokrevnému chovu to nepomůže. Na dvorcích bude jen víc a víc kříženců. Potomci hybridů nemusí být vždy horší jejich rodiče. Problém je v tom, že potomci čistokrevných rodičů s homozygotními znaky tyto znaky a vlastnosti předávají dál na svoje potomstvo. To je každému jasné.
Jednoduše řečeno, běloši budou mít bělocha, černoši černocha. V případě, že za určitým cílem zkřížím rodiče s různými znaky jejich potomstvo F1 bude ve znacích uniformní. Při použití těchto potomků k chovu dojde k dalšímu štěpení vnesených znaků. Lepším příkladem u drůbeže než černoši jsou třeba modré plymutky - to jsou mulati mezi černými a bílými plymutkami. V první generaci křížení černých a bílých budou všechna kuřata modrá. Od F2 dojde ke štěpení na část bílých, část modrých a část černých kuřat.
U hybridů to tak ale není. U hybridů nikdo neví, kolik plemen či linií bylo ke šlechtění použito. To je know how každé šlechtitelské firmy, která nikam nepustí svůj postup vyšlechtění. Čili potomci takových hybridů mohou nést X znaků, které byly do této hybridní kombinace vneseny. Proto u potomků hybridů můžete mít určité procento zvířat, které budou mít lepší užitkovost než jejich rodič. Příklad: mateřská linie nějakého hybrida je šlechtěna pouze na četnost snášky a otcovská linie na velikost vajec. To je z toho důvodu, že se lépe šlechtí na jednotlivý znak, ne na jejich soubor jako je tomu u čistokrevné drůbeže. V případě že použijete finální hybridy s výše popsanými vnesenými znaky dojde u jeho potomků k vyštěpení všech znaků vnesených i jejich všech kombinací.
Problém je že nelze určit která zvířata v jakém počtu a s jakými znaky budou v odchovu. V tom je právě výhoda čistokrevných plemen. Lze u nich totiž odhadnout, jaké znaky a jaké vlastnosti budou mít jejich potomci. Neuvěřitelně důležité je pochopení, že čistokrevná plemena stojí na začátku, dnes už se zaměřují spíše na hybridní rodičovská hejna, jako např. RIR 523 (ano, je to hybrid na bázi rodajlendky, ale o rodajlendku jako takovou nejde!).
U Dominanta je tedy diskuse o tom, zda hybridní program dovolí, aby potomci nebyli méně užitkoví než F1, relevantní. Z praxe vyplývá, že je to složité a že čistokrevná plemena stále slouží jako základní rámec pro úspěšný hybridní program. Každodenní realita na dvorech ukazuje, že ekonomika chovu a spotřeba krmiva jsou klíčové faktory, které ovlivňují rozhodnutí chovatele. A přestože mnozí chovatelé preferují hybridy pro svou spolehlivou snášku a vzhled, realita trhu vyžaduje váhu ekonomických nákladů a efektivity.
Jiným tématem v textu je, že mezi hybridními programy a čistokrevnými populacemi často dochází ke štěpení znaků v následných detailech potomstva a že to může vést k variabilitě užitkovosti. Z pohledu praktického chovu pak není překvapivé, že teoretická povaha hybridů a jejich šlechtění je složitá a vyžaduje pečlivé plánování a kontrolu nákladů.
Pokud u Dominanta a dalších firem dochází k plošnému šlechtění finálních hybridů, je třeba mít na paměti, že jejich cílem je dosažení jednotného vzhledu a očekávané užitkovosti, zatímco variabilita uvnitř populací znamená, že část potomků může překonat výkonnost rodičovských linií. To je jedním z důvodů, proč si chovatelé často volí buď čistokrevná plemena pro stabilitu, nebo specializované hybridní populaci pro specifické výnosy.
