Metafora je figura řeči, která porovnává dva odlišné věci tím, že říká, že jedno je druhé, čímž pomáhá čtenářům pochopit myšlenky novým způsobem.
Metafora pochází ze starověkého řeckého a latinského slova, metafora, což znamená "přenášet" nebo "převádět".
Metafora je prostředek pojmenovávací a závisí na kontextu; její význam vyplývá z konfrontace s větným členem a situací výpovědi.
Metafora slouží k vytvoření hlubšího pochopení myšlenky a umožňuje čtenáři pochopit novým způsobem.
Forma a typy metafor
Metafora plní různé úkoly, a proto se objevuje v různých stylech a v rozmanitých podobách.
Metafora substance označuje konkrétní objekty a citové stavy; má tedy nejpronikavější zásah do sémantiky výpovědi.
Metafory činnosti zahrnují slovesné, adjektivní a substantivní formy, které vyjadřují dějové činnosti či procesy.
Metafory vlastnosti se vyjadřují adjektivy, která mohou být transponována do formy substantivní nebo i do formy substativní s předložkovým páděm.
Metafory v adjektivu, adverbiu nebo celé větě mohou proměňovat význam a rozšiřovat sémantiku pojmů.
Metafory bývají výrazně závislé na kontextu a mohou vytvářet subtext či průvodní význam výpovědi.
Základní rozdíl mezi metaforou a jinými způsoby vyjadřování podobnosti
U metafory není nutné vyjádřit podobnost lexikálně ani gramaticky; obraz zastupuje pojmenování základu a vyvolává metaforický význam bez explicitního srovnání.
V přirovnání je podobnost vždy speciálně vyjádřená (např. jako, jako by); metafora ji postrádá a pracuje s obrazem přímo.
Napětí mezi obsahem a formou metafory vyžaduje kontext pro správné pochopení a umožňuje autorovi působit na sémantiku sdělení.
Historie a teorie metafory
V antických poetikách a rétorikách byla metafora řazena mezi tropy; teprve v 20. století se dostávala do popředí jako výrazový prostředek pro prožitek básníka a lidové poezie.
H. Werner, E. Cassirer, H. Pongs a další vykládali vznik metafory z různých zdrojů - tabu, mýty, podvědomí či asociace.
Souhrnné poučení o vývoji názorů na tropy a metaforu přináší práce Konradové a další v literárních vědách.
Z formálního hlediska lze metaforu třídět podle sémantiky a funkce: metaforické označení substancí, činností, vlastností, dalších určení a celých výpovědí.
Metafory podle sémantiky
a) Metafory substance: označují konkrétní objekty či citové stavy; mohou mít různé formy vyjádření v větě (přísudková, přístavková, neshodný přívlastkový atd.).
b) Metafory činnosti: základní forma je slovesná, ale mohou být adjektivní či substantivní; často bývají spojené s činitelem či předmětem výpovědi.
c) Metafory vlastnosti: vyjadřují vlastnosti prostřednictvím adjektiva a mohou se transponovat do substantivní formy; často zahrnují i abstrakta vlastnosti či konkrétní substantiva.
d) Metafory dle dalších určení činností a vlastností a e) celých výpovědí ukazují, že metafor je mnoho různých podob a že jejich třídění vyžaduje zohlednění kontextu a záměru vyjadřujícího subjektu.
Metafora v praxi a ve výuce
Například metafora "čas je zloděj" naznačuje, že čas nám krade okamžiky; metafory usnadňují pochopení abstraktních pojmů skrze známé objekty a zkušenosti.
Učitelé mohou využívat jednoduché příklady a vizualizace, aby ukázali, jak metafory fungují a jak působí na studenty.
Požádejte studenty, aby poslouchali metafory v písních, knihách nebo konverzacích a aby do svých příběhů či deníků zahrnuli alespoň jednu metaforu.
Zorganizujte setkání, na kterém studenti představí své oblíbené metafory z týdne.
Metafora v kontextu života a cesty
Slovo metafora má silný převozní význam - přenesení pojmenování z jednoho předmětu na druhý; svět bývá metaforicky pojímán jako cesta či bloudění, což se odráží v textech i úvahách o člověku a jeho cestě.
Člověk je bytostí na cestě; cesta je údelom člověka a bývá křivolaká, protože člověk nepřistupuje k cílům vždy nejkratší cestou a často zvažuje morální a společenské normy.
Bloudit a putovat mohou mít různý motiv a význam; bloudění může být negativní, ale i produktivní, když vede k setkání s druhým člověkem a k prozkoumání vlastní identity.
Historie a kultura nabízejí různé obrazy cesty a putování, které rezonují s lidskou zkušeností a s hledáním domova, svobody a autentické existence.
LITERÁRNÍ PROSTŘEDKY | Učte se o literárních prostředcích v angličtině | Učte se s příklady | Řečnické obrazy
Metaforou lze rozšířit zjednodušené koncepty a prezentovat je tak, aby je diváci snadno pochopili a ocenili, a to i prostřednictvím ilustrací a vizuálních pomůcek.
Shrnutí a praktické závěry
Metafora je silný výtvarný prostředek, který propojuje známé a neznámé prostřednictvím obrazů, umožňuje nová porozumění a obohacuje komunikaci i výuku.
Při práci s metaforou je důležité zohlednit kontext, sémantiku a účel sdělení, aby metaforický výraz nebyl nesrozumitelný, ale naopak přinášel jasný a podnětný význam.