Správná práce s volantem není jen otázkou pohodlí nebo zvyku - je to základní prvek aktivní bezpečnosti. Právě způsob, jakým volant držíte a ovládáte, určuje, kolik citu máte pro přilnavost předních pneumatik, jak rychle dokážete reagovat a zda necháte bezpečnostní systémy auta pracovat ve váš prospěch, nebo proti vám.
Proč je důležitá správná poloha rukou
Je až s podivem, jak velká část řidičů si nenechá správnou polohu rukou na volantu vnutit ani od automobilek - proč myslíte, že jsou volanty často tvarovány do „T“ s ergonomickým vybráním pro vaše palce a dlaně? Tato poloha dlaní na volantu není dobrá jen pro závodníky F1. Je dobrá pro každého, od tunera přes řidiče taxislužby, začínajícího amatérského závodníka tak pro nás řidiče.
Správná pozice začíná u dobře nastaveného sedadla. Dobrá jízda začíná u správného posezu. Nastavte si sedačku tak, abyste pohodlně dosáhli na pedály a přitom měli lokty lehce pokrčené. Vaše zápěstí by mělo dosáhnout na horní část volantu, aniž byste se museli odlepit od opěradla. Jen tak máte jistotu, že dokážete volantem rychle a přesně pracovat.
Výchozí poloha: „tři čtvrtě na tři“
Správná pozice rukou na volantu, je ale takzvaně „ve tři čtvrtě na tři“ (říkejme tomu „výchozí pozice“). Možná vás v tu chvíli napadne, kde to vzniklo a proč nemůžu držet volant třeba za spodek? Prvním je rozsah, kam až dokážete otočit volantem. Když budete mít ruce ve výchozí pozici, snadno otočíte volantem o 180° bez přehmátnutí. Je to rychlé a většinu situací na silnicích vyřešíte právě tímhle způsobem.
Druhým důvodem je bezpečnost. Když držíte volant správně s rukama na vnějších stranách věnce, při případném nárazu vám airbag nepřerazí ruce. Je konstruován tak, aby ruce na volantu při nárazu minul. S rukama křížem si proto koledujete o problém, takže je dobré vědět, že když už máte ruce ve správné poloze, ale řítíte se do „problému“, před očekávaným a neodvratným nárazem se aspoň snažte řízení a ruce narovnat, ať o ně nepřijdete.
Jemnost, plynulost a uvolnění
Každý instruktor školy jízdy a každý závodník vám řekne, že je velmi důležité myslet na uvolněné držení volantu, ať už jde o volně spuštěné lokty či samotné svírání volantu prsty. Zamezíte tak křeči a auto budete ovládat mnohem plynuleji. Lépe se vám bude dařit číst jeho informace, než kdybyste volant svírali příliš silně, a zejména každé otočení bude jen tak velké, jak je opravdu nutné.
Čím rychleji či „sportovněji“ jedete, tím důležitější je soustředit se na to, abyste volant nesvírali příliš křečovitě a neotáčeli s ním zbytečně horlivě. Při zatočení je klíčová plynulost s jakou otočíte volantem do zatáčky. Snažte se, abyste s volantem pracovali co nejjemněji. Nezatínejte ruce na volantu, protože sevřenýma rukama auto nepřinutíte chovat se tak, jak si přejete. Jenom se tím rychleji unavíte.
Role tlačné a tažné ruky
Při zatáčení se víc spoléhejte na vnější - tlačnou - ruku. Drží volant celou dlaní, a tím vám dává maximum citu a kontroly. Vnitřní ruka má na volantu jen malý kontakt a často vás nutí se k němu nepřirozeně přitahovat. Tlačná ruka vás naopak drží pevně v sedačce a dělá jízdu klidnější.
V průběhu otáčení volantem musíte trochu povolovat zápěstí a přitom poznáte, že ruka na vnějšku zatáčky s volantem udržuje stále skoro stejnou dotykovou plochu, zatímco ruka na vnitřku zatáčky se volantu dotýká méně. Vnější ruku nazývám rukou tlačnou a vnitřní rukou tažnou. Vy samozřejmě chcete volant ovládat oběma rukama, ale často využíváte víc tažnou ruku a to je hrubá chyba.
Ručkování: jak a kdy přehmátnout
Ručkování rozděluji na tři typy podle toho, o jaký úhel potřebuji otočit volant. Prvním typem je pouze křížení rukou. To vám bude stačit na většinu zatáček. Nebojte se otočit volant o 180 stupňů a mít u toho překřížené ruce.
Pro druhý typ ručkování ale potřebujete nutně předvídat, nebo spíš přečíst zatáčku už předem. Už na rovince před zatáčkou byste měli vědět, že tahle zatáčka nepůjde jen na jednoduché překřížení projet. Oproti zvyklostem začnete tedy do zatáčky otáčet vnitřní rukou, zatímco ve vnější ruce necháte volant protáčet. Takto si jej „podáte“ tak, že jej budete moct uchopit vnější rukou za spodní část a zatáčku dotáhnout.
Třetí typ ručkování použijete ve chvíli, kdy ani tolik nepotřebujete vědět, jak máte natočená kola, ale spíše vás zajímá nasměrování auta. To může být třeba při parkování. Tahle část úzce souvisí se správnou stopou, přidáváním plynu a brzděním, souvisí se i správným pohledem a rychlostí v zatáčce a vůbec s citem pro auto.
Nebojte se přehmátnout i při ostrém manévru podle zvyku: když víte, že budete projíždět pravotočivou vracečku 180° a klasická poloha „tři čtvrtě na tři“ by vám nestačila, přehmátněte si následujícím způsobem - ruce přesuňte o přibližně 90° proti směru hodinových ručiček tak, aby pravá ruka držela volant ve 12 hodin a levá v 6 hodin. Vaše ruce tak neustále budou na volantu a mozek bude pořád vědět, kde jsou vaše přední kola a kam směřují.
Jak správně couvat bez přívěsu
Couvání s vozidlem patří k běžným situacím v silničním provozu. První a ten jednodušší případ se týká situace, kdy couváte pouze s vozidlem. Trénink couvání je již součástí praktických jízd v autoškole, ale jistota přichází s praxí.
Zaměnit správný směr otáčení volantu je velmi snadné. Stačí se otočit dozadu a opřít si ruku o sedadlo spolujezdce. Tento trik by vám ale mohl pomoci: Představte si volant jako ciferník hodin a položte jednu ruku na pozici 12 hodiny.
Jak couvat s přívěsem: trik „ruka na šestce“
Mnohem větší dobrodružství ovšem přichází ve chvíli, kdy potřebujete couvat s přívěsem. Trik s hodinami funguje i v tomto případě, jen s drobnou změnou: Svou ruku na volant položte na pozici šesté hodiny, tedy na spodní část. Připojený vozík se pak bude pohybovat ve stejném směru, v jakém pohybujete rukou.
Pokud rukou pohnete doleva (volant se bude natáčet ve směru hodinových ručiček), záď vozidla bude směrovat doprava, ale vozík doleva. Důležité je také správné dávkování pohybů volantem. Malé pohyby bývají zcela dostačující. Svou roli při couvání s vozíkem sehrává i rychlost. Jen malé vychýlení směru zadní části vozidla může způsobit značné zatočení vozíku.
S vozíkem tedy raději couvejte velmi pomalu a neustále se ujišťujte, že je prostor za vozidlem volný. Po chvíli praxe si to ale tak zažijete, že pohyby volantem budete dělat zcela podvědomě.
Checklist před couváním s přívěsem
- Začněte rovně: srovnejte soupravu do přímého směru.
- Jeďte rychlostí chůze: ideálně na brzdě, ne na plynu.
- Obejděte soupravu: zkontrolujte prostor kolem celého vozíku.
- Zkontrolujte spojení oje na tažné kouli, pojistku zámku, funkčnost světel a zajištění nákladu.
- Při parkování jednonápravového přívěsu ho zajistěte nejméně dvěma zakládacími klíny.
12 hodin vs. 6 hodin: kdy kterou techniku použít
Poloha na dvanáct hodin má své místo, ale u samotného auta. Oregonský úřad pro motorová vozidla ji popisuje jako jednoruční techniku při couvání bez přívěsu: řidič se otočí, druhou rukou se opře o sedadlo spolujezdce a sleduje, kam posílá záď vozu. U přívěsu ale tahle logika selhává, protože kloub v oji obrací směr.
Praktická zkratka na zapamatování: dvanáct hodin = řídím zadek auta. Šest hodin = řídím směr vozíku. Obě techniky se nevylučují, doplňují se podle toho, co je za tažným zařízením. Žádný trik nenahradí praxi. Ale správná poloha ruky dokáže z prvního pokusu odstranit to nejhorší: zmatek v tom, kam vlastně točit.
Mýty a pravda o parkování s vytočeným volantem
Na zaparkovaných autech je často vidět, že řidiči nenechávají kola rovně, ale odcházejí od aut, která mají vytočený volant. Existuje jak mnoho pověr o výhodách vytočených kol, tak také několik mýtů, které „dokazují“ škodlivost takového jednání.
Kdy je vytočení volantu vyloženě žádoucí a vhodné? Při zastavení auta ve svahu. Při takovém parkování se doporučuje natočit kola směrem k obrubníku. V létě zase vytočený volant představuje určitý komfort pro řidiče. Tím, že řidič nechá volant vytočený, ochrání část věnce před slunečným svitem a předejde tak přehřátí na vysokou teplotu.
Mezi rozšířený mýtus patří přesvědčení, že u aut s posilovačem řízení by měla být kola při parkování vždy rovně. Volant vytočený do strany však nemůže nijak poškodit komponenty vozu. Když motor neběží, čerpadlo posilovače řízení nezatěžuje. Podtrženo a sečteno, parkování s vytočeným volantem nepůsobí automobilu žádné potíže.
Trénink, předvídání a automatizace
Při coachingu často slyším řidiče říkat „při cestě do práce to neřeším, správně držím volant jen když se jdu projet“ a pak vidím, jak dělají v ovládání volantu chyby, protože si ty správné pohyby nedokázali naprosto zautomatizovat. Vy si zkuste zapamatovat, že máte držet volant ve výchozí pozici, zatáčet tlačnou rukou, být velmi jemní při zatáčení a aplikovat tři typy ručkování podle potřeby.
Největší rezervy řidičů často neleží v brzdách ani v plynu, ale v rukou na volantu. Správné držení zlepšuje účinnost airbagu a dokáže snížit riziko nehody až o desítky procent. Žádný trik nenahradí praxi, ale dílčí techniky a návyky vám výrazně zjednoduší manévry v parkování i v krizových situacích.
Couvání s přívěsem
Rychlé shrnutí zásad
- Nastavte si sedadlo tak, abyste měli zápěstí na vrchu volantu a lehce pokrčené lokty.
- Držte volant v pozici „tři čtvrtě na tři“ jako výchozí.
- Při zatáčení více spoléhajte na vnější (tlačnou) ruku.
- Buďte jemní a plynulí, držte ruce uvolněné.
- Při couvání bez přívěsu použijte dvanáctihodinovou orientaci, u přívěsu položte ruku na šestou hodinu.
- Při parkování ve svahu natočte kola k obrubníku; vytočení volantu nepoškozuje řízení.
- Trénujte ručkování a předvídání, praxe dělá automatiku.