Co vlastně o havárii na palubě plavidla Lošarik, jinak také AS-31, víme? Musíme si přiznat, že velice málo.
Nepatří Námořnictvu Ruské federace, ale podléhá poněkud záhadné instituci GUGI (Glavnoje Upravlenije Glubokovodsk Isledovaniji), která spadá přímo pod ruské ministerstvo obrany.
Lošarik sice vypadá jako ponorka, ale to, co je vidět, je vlastně jenom vnější opláštění, kryjící asi sedm vzájemně propojených batysfér, tady kulových kapslí, kterýžto tvar nejlépe odolává vnějšímu tlaku.
I díky tomu se dokáže Lošarik potopit zřejmě i do tříkilometrové hloubky, což je desetinásobek toho, co svedou běžné ponorky.
Při likvidaci požáru zahynulo čtrnáct námořníků, ovšem ne ledajakých.
Plavidlo o průměru zhruba sedm metrů je dlouhé asi šedesát až sedmdesát metrů.
Velice zajímavým vybavením jsou výsuvné ližiny, s nimiž ponorka bez poškození dosedne na mořské dno, a mechanické ruce, které mohou posloužit k hlubokomořským pracím.
Podle posledních informací vybuchla 1. července v oddělení akumulátorů lithiová baterie.
Členové posádky nejdříve dostali do bezpečí přítomné civilní techniky, izolovali atomový reaktor a pustili se do hašení.
Při likvidaci požáru zahynulo čtrnáct námořníků, ovšem ne ledajakých.
Polovina z nich byla kapitány první třídy, což odpovídá hodnosti plukovníka u pozemního vojska, dva z nich dokonce měli titul Hrdina Ruské federace.
Obětovali své životy, aby zabránili globální katastrofě…
Jenže jaké? Jaderný reaktor nemohl vybuchnout, ostatně v případě takovýchto potíží by se měl sám automaticky odstavit.
Kdyby se tak nestalo a po potopení plavidla dál pracoval bez kontroly, mořská voda by ho měla dostatečně chladit, a i kdyby se jeho obal roztavil, působila by jako moderátor.
Sama radioaktivita by byla dostatečně vodou zeslabena, aby nepředstavovala nějakou vážnější hrozbu.
Ostatně, na dně moří a oceánů je atomových reaktorů kvůli haváriím ponorek hned několik.
Jednak to jsou dva americké z ponorek USS Thresher a USS Scorpion.
U obou reaktor přestal pracovat.
Ponorka K-8 se potopila v roce 1970 v Biskajském zálivu, když byla po požáru na palubě vlečena k opravě, přičemž oba reaktory byly už zastaveny.
Na palubě měla navíc čtyři torpéda s jadernou hlavicí.
Ponorka K-27 měla problémy s reaktorem, tedy hlavně s jeho chlazením, už od svého spuštění na vodu v roce 1958.
Reaktor byl několikrát opravován, až byla nakonec v roce 1979 ponorka vyřazena úplně.
Plavidlo Aegir 6000 naměřilo úroveň radioaktivity osm set tisíckrát vyšší, než je běžné.
Po výbuchu v raketovém silu se roku 1986 poblíž Bermud potopila ponorka K-219.
Reaktor se podařilo díky sebeobětování námořníků odstavit.
To se podařilo i u ponorky K-278, která se po požáru na palubě potopila v roce 1989 u Medvědího ostrova v Norském moři.
Na její palubě jsou také torpéda s jadernými hlavicemi.
Norský institut mořského výzkumu v okolí vraku provádí pravidelná měření.
Letos začátkem července poprvé použil dálkově ovládané plavidlo Aegir 6000, které naměřilo úroveň radioaktivity osmset tisíckrát vyšší, než je běžné.
Případ havárie ponorky Kursk je ještě v živé paměti.
Část jejího vraku i s reaktorem, jenž byl včas odstaven, se podařilo roku 2001 vyzdvihnout.
Největší problém představuje ponorka K-159.
Do služby se dostala v roce 1963 a hned o dva roky později z jejího reaktoru začala unikat radioaktivita.
Oprava prodloužila život ponorky do roku 1989, kdy byla odtažena na vrakoviště přístavu Ostrovnoj.
Bohužel při vlečení ke konečné likvidaci se vrak potopil v Barentsově moři a i s neodstraným vyhořelým palivem představuje dodnes hrozbu kontaminace okolí radioaktivními látkami.
Ano, to vše jsou potenciální hrozby pro životní prostředí v místě, kde se havárie staly, ale globální či planetární katastrofu, jaké údajně zabránili hrdinové z Lošariku, rozhodně nepředstavují.
Objevila se i konspirační teorie, že nehoda souvisí se zemětřesením v Kalifornii.
Bylo ale opravdu třeba, aby se sběru vzorků hornin z mořského dna, což byl úkol tohoto plavidla, účastnilo tolik kapitánů první třídy?
A proč se pozorovatelům na pohřbu hrdinů z lodi zdály nesené rakve podezřele těžké?
Ruští specialisté našli na dně Karského moře u pobřeží souostroví Nová země kontejner jaderného reaktoru jedné z prvních sovětských atomových ponorek K-19, jejíž nehoda v roce 1961 se později stala námětem hollywoodského filmu.
Oznámila to ruská média s odvoláním na velitele aeromobilní jednotky záchranářů ruského ministerstva pro mimořádné situace Jevgenije Linejceva.
„Kontejner prozkoumají a odeberou z něj vzorky,“ uvedl server Lenta.ru.
Nalezení kontejneru bylo cílem Linejcovy expedice plavící se na výzkumné lodi Akademik Mstislav Keldyš.
Objevit se ho podařilo ve čtvrtek v Ambrosijevově zálivu za pomoci speciální techniky.
Média se nyní ptají, zda nález může být potenciálním zdrojem nebezpečí, protože K-19, pronásledovaná za své služby nehodami, byla pověstným „strašákem“ sovětského námořnictva.
Specialisté se mají v nejbližší době ke kontejneru potopit, prohlédnout jej a odebrat vzorky, a to i z rostlin, které ho obrostly.
Ponorka přezdívaná HirošimaJaderná ponorka K-19 projektu 658 byla prvním nosičem balistických raket s jadernými hlavicemi v sovětském námořnictvu.
Už její první plavba skončila havárií, plavidlo se nicméně podařilo dopravit zpět na základnu.
Vinou silných dávek radiace zemřelo devět námořníků.
Kvůli četným dalším nehodám - v roce 1969 se srazila s americkou ponorkou a o tři roky později následoval požár - dostala ponorka přezdívku Hirošima.
V roce 1990 byla vyřazena a později sešrotována.
Server dodal, že v zálivech Nové země spočívá obrovské množství radioaktivního odpadu ze zkoušek jaderných zbraní, jakož i částí jaderných ponorek a atomového ledoborce Lenin.
Potopena tu byla v roce 1982 jaderná ponorka K-27, která sama utrpěla havárii s únikem radiace v roce 1968.
Této ponorce se pro změnu přezdívá Nagasaki.
A zdejším končinám se přezdívá arktický jaderný hřbitov.
Ekologové: Na dně moře leží sedmnáct tisíc kontejnerů s jaderným odpadem.
Ekologové odhadují, že na mořském dně leží na sedmnáct tisíc kontejnerů s jaderným odpadem, včetně patnácti kontejnerů s reaktory z jaderných ponorek a pěti vyřazených ponorek.
„Celé toto bohatství je nutné čas od času kontrolovat, zda nehrozí radiační nebezpečí,“ poznamenal list Moskovskij komsomolec o cílech nynější expedice, vybavené mimo jiné i podmořským robotem.
Podle osloveného odborníka případné nebezpečí plynoucí z kontejneru závisí na tom, zda reaktor K-19 byl svého času potopen i s jaderným palivem, anebo ho předtím odstranili, jak velel správný postup.
Prázdný reaktor by nepředstavoval žádné nebezpečí, zatímco v opačném případě by šlo o „časovanou bombu“.
Inspirace pro film V Hollywoodu natočili v roce 2002 katastrofický film K-19: Stroj na smrt, ve kterém si zahráli hlavní role Harrison Ford a Liam Neeson.
Na ruskou premiéru filmu se sjelo v říjnu 2002 do Petrohradu 52 veteránů z celého Ruska a Ukrajiny a někteří se při promítání neubránili slzám.
„Jsem vděčný americkým filmařům, kteří jako jediní vylíčili hrdinství posádky K-19. Námořníci nesměli o havárii mluvit celá desetiletí,“ řekl jeden z nich Vladimir Pogorelov, který označil snímek za opravdové rekviem.
Jiní však kritizovali mnohé nepřesnosti filmu, například spor mezi kapitánem, představovaným Fordem, a jedním důstojníkem, kterého hraje Neeson.
Po druhé světové válce přicházely Spojené státy, Rusko a Čína a řada dalších zemí o svá válečná plavidla a jejich posádky především v důsledku nehod.
Provozování ponorek je pak v rámci všech plavidel nejriskantnější záležitostí - a pravděpodobně tomu tak bude i nadále.
Snad nejhorší ponorkovou katastrofou poslední doby byla ztráta ruské ponorky Kursk, což byla ruská ponorka s jaderným pohonem třídy 949A Antěj (Oscar II) s řízenými střelami.
Tato mohutná 16 000 tun vážící ponorka byla zničena při mohutném výbuchu.
Vrak ponorky byl posléze nalezen a za příčinu nehody bylo označeno vadné torpédo typu 65-76A.
Naneštěstí pro posádku Kursku neměli námořníci zřejmě ani výcvik, ani zkušenosti, jak s těmito zbraněmi zacházet.
Sovětská ponorka s jaderným pohonem K-278 Komsomolec byla jediná dokončená loď projektu 685 třídy Plavnik (NATO: Mike).
Komsomolec, který byl navržen především jako zkušební plavidlo pro nové technologie, byl jednou z nejvýkonnějších ponorek, jaké kdy byly postaveny - jeho operační hloubka byla větší než 900 m.
Ponorka se potopila 7. dubna 1989 poté, co na její palubě vypukl požár, který byl příčinou řady dalších nešťastných událostí.
Navzdory hrdinskému úsilí posádky tehdy při nehodě zahynulo 42 z 69 námořníků.
Přímým následkem požáru zemřeli pouze čtyři lidé - ostatní se stali oběťmi ozáření.
K-8 byla sovětská útočná ponorka s jaderným pohonem třídy Kit projektu 627A (NATO: November), která se potopila po požáru 12.
Ponorka původně vzplála 8. dubna 1970 během cvičení ve dvou oddělených oddílech.
Požár zřejmě vznikl v důsledku kontaktu oleje se systémem regenerace vzduchu.
Poté, co se oheň rozšířil po celé lodi prostřednictvím systému vzduchotechniky - a reaktory se vypnuly - nařídil kapitán posádce opustit loď.
Poté, co dorazilo záchranné plavidlo, nalodila se posádka znovu na ponorku.
Rusové měli na palubách svých ponorek incidentů zapříčiněných požárem více.
První ruská útočná ponorka s jaderným pohonem - K-3 Leninskij Komsomol - byla v září 1967 téměř zničena kvůli požáru, při němž zahynulo 39 námořníků.
„Nestandardní těsnění z pivní lahve bylo instalováno do balastní nádrže,“ řekl tehdy Pravdě bývalý člen posádky.
Rusko resp. Sovětský svaz má v rámci ponorkových katastrof asi největší zastoupení, o ponorky při nehodách však přišlo i námořnictvo Spojených států.
Dne 22. května 1969 se 650 km jihozápadně od Azorských ostrovů ztratila USS Scorpion, útočná ponorka třídy Skipjack.
Dnes je záhada, co přesně se s touto ponorkou stalo - 27. května téhož roku se loď jednoduše nevrátila do přístavu.
Námořnictvo zahájilo pátrání a nakonec ji 5. června prohlásilo za ztracenou.
USS Thresher se potopila 10. dubna 1963 se 129 námořníky na palubě.
Jednalo se o první katastrofu jaderné ponorky a dodnes má nejvyšší počet obětí.
Ponorka se potopila, když prováděla ponor do zkušební hloubky přibližně 400 m.
Následně byl ztracen hlavní balastní nádrž Thresheru a zasypaly ji slaná vodní tříšť.
Následně se hlavní balastní nádrž Thresheru nepodařilo vypustit po ucpání potrubí.
Rozsáhlá, zastarávající flotila sovětských jaderných ponorek, kdysi "zbraň posledního soudu" studené války, nyní představuje hrozbu radioaktivního úniku.
Jak píše agentura AP, ze 156 chátrajících ruských jaderných ponorek bylo dosud náležitě sešrotováno pouze 16, zatímco zbývající rezivějí v arktických a dálnovýchodních přístavech a ohrožují životní prostředí.
„Když jsme budovali náš jaderný potenciál, nikdo nemyslel na to, že jednoho dne dojde na jeho likvidaci,“ říká Ašot Sarkisov, člen ruské Akademie věd.
Až do roku 1990 sovětské vojenské námořnictvo shazovalo radioaktivní odpad do arktických vod a ruské vojenské námořnictvo v této praxi na Dálném východě pokračovalo do té doby, než Japonsko nabídlo pomoc při realizaci projektu likvidace tohoto odpadu.
Potom se Rusku nabídly i další země.
Norsko, obávající se o svůj rybný průmysl, slíbilo vyčlenit 35 miliónů dolarů na čištění severských základen ruského námořnictva.
Ruská vláda si nicméně nemůže dovolit budovat zařízení ke skladování jaderných reaktorů ponorek v západním stylu.
Rusko ve skutečnosti stále ještě není schopno vyjmout vyhořelé palivo z těchto reaktorů, což je první krok v dlouhém procesu kompletní likvidace ponorek.
Stav ruské jaderné flotily je stále utajován, stejně jako tomu bylo za sovětské éry.
Když začala norská organizace ochránců životního prostředí Bellona bít na poplach ohledně stavu skladišť jaderného odpadu patřících ruské severní flotile, byl penzionovaný kapitán ruského námořnictva Alexandr Nikitin odsouzen na základě obvinění ze špionáže k deseti měsícům vězení.
Posádky sovětských a následně ruských ponorek neustále koketují s možností katastrofy.
V roce 2000 se potopila ponorka Kursk a zahynulo 118 námořníků.
V roce 2008 zemřelo na ponorce Něrpa 20 námočníků na udušení, když byl náhodně aktivován automatický hasicí systém.
Vývoj a konstrukční práce na Lošariku začaly na konci 80. let těsně před rozpadem Sovětského svazu.
Kvůli finančním omezením v Rusku po kolapsu SSSR byla Lošarik uvedena do provozu až v roce 2003.
Design Losharika je zcela unikátní.
Uvnitř aerodynamického vnějšího trupu je sedm titanových koulí.
Zadní dvě koule obsahují jaderný reaktor a pohonnou jednotku ponorky, zatímco předních šest koulí poskytuje prostor pro posádku a vybavení.
Lošarik má také několik funkcí, které podporují úvahy, že se jedná o špionážní ponorku.
Má čtyři zatahovací ližiny, které by ponorce umožnily sedět na dně oceánu, chránící vrtuli a řídicí plochy před poškozením, a minimálně jedno vysouvací robotické rameno, které může manipulovat s předměty mimo ponorku.
Požár na Lošariku 1. července 2019 pravděpodobně začal v jednom nebo více bateriových oddílech z důvodů, které nejsou zcela jasné.
Ruské noviny Kommersant spekulovaly, že požár mohl být způsoben náhradními lithium-iontovými bateriemi, nikoli původními stříbrno-zinkovými bateriemi, které mohly způsobit zkrat nebo explozi.
V důsledku požáru zemřelo 14 námořníků.
A proč se Lošarik může ponořit tak hluboko?
Na dně oceánů ve velkých hloubkách leží podmořské kabely z optických vláken.
Podle odhad britského think-tanku podmořské kabely umožňují každý den asi 97 % globální komunikace a přesuny cca 10 bilionů dolarů v denních finančních transakcích.
Lošarik bude pravděpodobně opraven a vrácen zpět na moře za předpokladu, že poškození není katastrofální, ačkoli ruské námořní opravy jsou notoricky pomalé.
Na konci minulého roku se v ruském Severodvinsku odehrály pro ruské námořnictvo tři významné události.
21. prosince převzala Tichooceánská flotila do výzbroje ponorku K-552 Kňaz Oleg třídy Borej-A a útočnou ponorku K-573 Novosibirsk třídy Jaseň-M.
Třída Borej je čtvrtou generací sovětských / ruských ponorek schopných nést mezikontinentální balistické střely.
Ponorka Kňaz Oleg se řadí k modernizované verzi (Borej-A), jenž se od svých předchůdců liší zejména upraveným tvarem zajišťujícím snížení hlukové stopy stroje.
Podle nejnovějších informací je Borej-A díky použití inovativních materiálů až pětkrát tišší, než její předchůdci tříd Delta III a Delta IV.
Původně ruské námořnictvo plánovalo zařadit do výzbroje Tichooceánské flotily obě nové ponorky Kňaz Oleg a Generalissimus Suvorov, nicméně nedávné cvičení Umka-2021 zamíchalo kartami.
Během tohoto cvičení provedly tři ponorky včetně tehdy nejnovějšího plavidla Kňaz Vladimir vynoření na Severním pólu.
Všechny tři zúčastněné ponorky se vynořily v kruhu o průměru 300 metrů a při vynořování prorazily 1,5 metru tlustý led.
Výsledky cvičení podle zdrojů z ruského ministerstva obrany ukázaly potřebu přesunout jednu ze dvou dalších ponorek třídy Borej-A do výzbroje Severní flotily.
Dalšími novinkami jsou modernizované systémy elektronického boje.
Podle posledních vyjádření generálního ředitele Spojené lodní korporace (OSK) Alexeje Rachmanova dojde v rámci Státního vyzbrojovacího programu 2027 k předání dvou ponorek ročně - jedné ponorky třídy Borej-A a jedné ponorky třídy Jaseň-M.
Poslední dva z šesti momentálně objednaných kusů třídy Jaseň-M, ponorky Vladivostok a Voroněž by měly vstoupit do služby také v letech 2027-2028.
Konec letošního roku dojde k předání další ponorky K-571 Krasnojarsk.
Zároveň dojde ke spuštění ponorek Archangelsk, Perm a Uljanovsk na vodu.
Stejně jako třída Borej je i třída Jaseň-M určena pro Severní a Tichooceánskou flotilu.
Obě flotily celkem obdrží čtyři ponorky této třídy.
Nejděsivější opuštěné ponorky ze Sovětského svazu
Tip pro čtenáře: Věk a stav ponorek po rozpadu SSSR vedou k prohloubení environmentálních rizik a nutnosti mezinárodní spolupráce na likvidaci radioaktivního odpadu a demontáži zastaralé flotily.
tags: #vrakoviste #ruskych #ponorek