Výzkum mimozemských yeti: mezi legendou, vědou a genetickou realitou

Yetti - himálajský sněžný muž - je součástí mnoha legend, mýtů a bájí. Yetti má být vysoký až tři metry, je chlupatý, jeho srst je hnědočervená či černošedá. Už více než sto let shromažďují nejrůznější výpravy kryptozoologů i dobrodruhů kromě skazek také domnělé konkrétní důkazy v podobě snímků obrovských stop, fotografií či filmových záběrů neidentifikovatelných humanoidů.

Moderní přístup: od legend k molekulární analýze

Běžná věda zůstává na pochybách, pokud jde o zprávy týkající se pozorování yettiho - a to jak kvůli nedostatku ověřitelných důkazů, tak kvůli podvodným tvrzením. Nedávné pokroky v technice genetické analýzy organických zbytků nám ale dávají nové nástroje. Pokroky v technice genetické analýzy organických zbytků nám ale dávají nové nástroje. Vědci si však uchovávají zdravou skepsi vůči možným nálezům a rozhodně odmítají senzačnost.

Na výzkumu se nepodílí nikdo menší než univerzita v Oxfordu a Muzeum zoologie ve švýcarském Laussane. Až dosud bylo přitom velmi obtížné určit, jestli nalezené chlupy skutečně patří zatím neznámému druhu. Ne snad kvůli tomu, že by badatelé věřili na yettiho, avšak tyto analýzy pomáhají v mnohém upřesnit složení fauny v té které oblasti.

Co ukázaly genetické analýzy vzorků

V roce 2014 byla publikována studie, která vycházela z výzkumu většiny dosažitelných vzorků srsti, které měly patřit yettimu. Tyto vzorky pocházely z Indie, Nepálu, Bhútánu, ale i z Ruska nebo USA. Výsledky mitochondriální DNA daly za pravdu skeptikům. Analýza dvou vzorků, pocházejících z indického Ladaku a asi 1 700 km vzdáleného Bhútánu ukázala, že jde o srst polárního medvěda, starou asi 80 tisíc let.

Další vzorky pak ukázaly, že lední medvěd se zde potkával se svým sourozencem s hnědou barvou srsti. Výsledky mitochondriální DNA daly za pravdu skeptikům. Zejména pak pro medvědy plavé, což poddruh medvěda hnědého. Ano, medvěd je chlupatý, když se postaví na zadní, tak i vysoký, je i inteligentní, ale rozhodně nepatří mezi hominidy.

Studie z Buffala: kosti, kůže a exkrementy

Jeden z posledních výzkumů na téma yettiho provedli badatelé z amerického Buffala. Ti se důkladně podívali na podezřelé kosti, kůži a také exkrementy, které pocházely z oblasti kolem nejvyšších hor světa. Vědci z univerzity v Buffalu analyzovali devět vzorků, které by měly pocházet z asijského sněžného muže - šlo o kosti, zuby, kůži a výkaly sebrané v Himalájích a na Tibetské plošině.

Podle výsledků genetické analýzy pocházel jeden ze vzorků ze psa a zbylých osm z medvěda, respektive ze tří různých druhů medvědů, které v této části Asie žijí. Lindquistová získala všechny vzorky od britské produkční společnosti Icon Films, která je získala pro natáčení dokumentu „Yeti or Not“. Nakonec ale posloužily vědeckým účelům, a ne jenom vyvrácení důkazů o existenci yettiho.

Analýza dvou vzorků, pocházejících z indického Ladaku a asi 1 700 km vzdáleného Bhútánu ukázala, že jde o srst polárního medvěda, starou asi 80 tisíc let. Výzkum vedla bioložka Charlotte Lindquistová, která výsledky shrnula: „Naše analýza silně naznačuje, že biologický základ legendy o yettim vychází z medvědů; dokazujeme, že genetický výzkum by mohl odhalit i další podobné záhady.“

Vzorky jako nástroj ochrany přírody

Díky podrobné analýze mitochondriální DNA byli vědci schopní prozkoumat spletitou evoluční historii asijských medvědů. Ti jsou totiž v Tibetu buď ohrožení, anebo dokonce kriticky ohrožení - a o jejich historii v této oblasti se toho příliš neví. Například medvědi plaví, poddruh medvěda hnědého žíjící v Pamíru, Ťan-šanu a Himálaji, jsou kriticky ohrožení; tím, že se pozná jejich generická různorodost, se budou dát vytvořit lepší strategie pro jejich přežití.

Na výzkumu se nepodílí nikdo menší než univerzita v Oxfordu a Muzeum zoologie ve švýcarském Laussane. Až dosud bylo přitom velmi obtížné určit, jestli nalezené chlupy skutečně patří zatím neznámému druhu. Tyto analýzy pomáhají v mnohém upřesnit složení fauny v té které oblasti.

Co zůstává otevřeno: teorie původu a zdravá skepsa

Teorií o původu těchto tvorů je řada. Může jít o přežívající druhy hominidů jako Homo neanderthalensis či Homo floresiensis. Nejznámější z této kategorie je himálajský sněžný muž yetti. Avšak yetti, o kterém bývá často řeč, má být hominidem. Realita je však, jak už to tak bývá, mnohem prozaičtější.

Charlotte Lindquistová si po představení výsledků svého výzkumu povzdechla: „Jsem si jistá, že legenda a mýtus budou žít nadále. Proč by se nějaký hominid nemohl adaptovat na tvrdé podmínky himalájských velehor? Samozřejmě, stoprocentně nelze vyloučit nic. O existenci sněžného muže z Himalájí neexistuje jediný věrohodný důkaz, potvrdil výzkum DNA údajných exemplářů. Zdá se, že legenda má své základy v případech, kdy se člověk setkal s medvědem, ale zdálo se mu, že vidí přízračnou bytost.

Metodologie: proč genetika vítězí nad anekdotami

Badatelé tehdy analyzovali mitochondriální DNA z údajné srsti nalezené v Bhútánu a v severní Indii. Naše analýza představuje nejpodrobnější analýzu vzorků, které by měly pocházet z tohoto mýtického hominida. Vzorky, které měla k dispozici, byly velice různorodé - nacházela se mezi nimi například kůže z tlapy údajného yettiho, kterou přechovávají jako relikvie v klášteře, nebo zlomek kosti z těla nohy „yettiho“, jež byla nalezena v jeskyni v Tibetu. Ukázalo se, že vzorek kůže pocházel z medvěda ušatého, zatímco kosti původně patřily medvědu tibetskému.

Tento tým vědců není první, který studoval pozůstatky po yettim pomocí analýzy DNA, podle Lindquistové ale předchozí projekty používaly velice jednoduché druhy genetické analýzy, jež nedokázaly odpovědět na ty nejdůležitější otázky. „Naše analýza představuje nejpodrobnější analýzu vzorků, které by měly pocházet z tohoto mýtického hominida,“ pochlubila se Lindquistová.

Role vědy v křehkém střetu s pověstmi

Vědci si však uchovávají zdravou skepsi vůči možným nálezům a rozhodně odmítají senzačnost. Vědci jsou vyzýváni, aby s jakýmkoli potenciálním mimořádným nálezem zacházeli s maximální opatrností, ověřovali ho prostřednictvím několika nezávislých týmů a nepotvrzené poznatky přísně kontrolovali, aby se předešlo falešným poplachům. Pokud se potvrdí existence inteligentního mimozemského života, měli by vědci okamžitě informovat veřejnost, vědeckou komunitu a Organizaci spojených národů a zároveň zveřejnit relevantní data k nezávislému ověření.

Věda místo senzace

Odborníci k bádání přistupovali jako k seriozní práci - její závěry vyšly v renomovaném odborném časopise Proceedings of the Royal Society B. Lindquistová shrnula: „Naše analýza silně naznačuje, že biologický základ legendy o yettim vychází z medvědů; dokazujeme, že genetický výzkum by mohl odhalit i další podobné záhady.“

Tabulka: Shrnutí hlavních genetických nálezů z vzorků připisovaných yettim

Co si odnést z dosavadního výzkumu

Realita je však, jak už to tak bývá, mnohem prozaičtější. Zdá se, že legenda má své základy v případech, kdy se člověk setkal s medvědem, ale zdálo se mu, že vidí přízračnou bytost. Jsem si jistá, že legenda a mýtus budou žít nadále, řekla Lindquistová - a dodala, že stoprocentně nelze vyloučit nic. Nicméně do dnešní doby o existenci sněžného muže z Himalájí neexistuje jediný věrohodný důkaz, potvrdil výzkum DNA údajných exemplářů.

Tyto studie ukazují sílu moderních molekulárních metod: dokážou oddělit pověsti od biologické reality, přinášejí nové poznatky o biorozmanitosti a současně napomáhají ochraně ohrožených druhů. Zároveň připomínají, že legendy a mýty mohou inspirovat vědecké otázky - pokud jsou zodpovědně ověřovány.

tags: #vyzkum #mimozemskych #yeti