Přítlačná křídla na zádi automobilů se stala běžným prvkem až od sedmdesátých let 20. století, kdy se začala uplatňovat jako funkční i estetický prvek. Jejich historie je úzce spjata s monoposty Formule 1 konce 60. a začátku 70. let. Následovalo jejich využití u vytrvalostních speciálů a vozů pro závody na okruzích, odkud byl už jen malý krok k sériovým automobilům pro běžný silniční provoz.
Hlavním účelem přítlačného křídla je zvýšení přítlaku automobilu, tedy jeho kol k vozovce, což zlepšuje stabilitu a ovladatelnost ve vysokých rychlostech. U zadních křídel se nejčastěji používají letecké profily s přesně definovanou geometrií a nastavením. Podobně jako jiné komponenty, i přítlačná křídla procházejí neustálým vývojem, přičemž jejich vzhled a provedení odrážejí tehdejší konstrukční možnosti a použité materiály. V oblasti pevných zadních křídel sériových automobilů tak vznikla široká škála řešení.
Průkopníci a ikonické designy
Dodge Charger Daytona
Mezi průkopníky v oblasti konstrukce a využití zadního přítlačného křídla patří americká automobilka Dodge s modelem Charger Daytona a spřízněným kupé Plymouth Superbird. Dodge potřeboval na přelomu 60. a 70. let účinnou zbraň pro závody NASCAR, kde druhá generace modelu Charger nebyla tak úspěšná jako první. Důvodem se ukázaly nepříliš příznivé aerodynamické vlastnosti přídě a zádě.
Po modelu Charger 500 s upravenou maskou chladiče a zadním oknem byl v roce 1969 představen Charger Daytona, výsledek spolupráce s firmou Creative Industries. Jeho charakteristickým rysem je dodnes přítlačné křídlo tyčící se do výšky 584 mm, doplňující aerodynamicky tvarovanou příď s výklopnými světlomety. Pod kapotou se mohl skrývat atmosférický vidlicový osmiválec o objemu 7,0 nebo 7,2 litru s výkonem až 287 kW (390 k). Dodge Charger Daytona dosáhl na zkušební dráze rychlosti 330 km/h a k zákazníkům zamířilo 503 vozů, zatímco Plymouth dodal téměř 2000 kupé Superbird se stejnou aerodynamickou úpravou.
Dodge Viper ACR
Standardní verze Dodge Viper se obešly bez extrémních aerodynamických prvků. Pro homologaci k závodům nebo pro zájemce o rychlejší svezení na okruzích však přítlačná křídla na záď dostala. Nejvýraznějším zástupcem je Dodge Viper ACR poslední generace, představený na jaře 2015. Jednalo se o téměř závodní stroj schválený pro běžný silniční provoz.
Dodge Viper ACR ohromoval svým desetiválcem o objemu 8,4 litru s výkonem 480 kW (652 k) a točivým momentem 812 N.m. Pozornost však přitahoval i díky paketu Extreme Aero, jehož součástí bylo mohutné křídlo na zádi. Toto křídlo bylo široké 1,88 m a spolu s ostatními aerodynamickými prvky generovalo při rychlosti 285 km/h až tunu přítlaku.
Ferrari F40
Ferrari F40, představené v září 1987, patří k automobilům s mimořádně zajímavými přítlačnými křídly. Aerodynamickou karoserii s koeficientem odporu Cx 0,34 navrhl Leonardo Fioravanti. Základní linie navazovaly na modely 288 GTO a 308 GTB, avšak všechny povrchové panely karoserie byly zcela nové a vyrobené z kompozitních materiálů.
Přítlačné křídlo Ferrari F40 inspirovalo řadu dalších výrobců a úpravců. V případě automobilek byla nejpatrnější inspirace u modelu De Tomaso Pantera Si, zatímco mezi úpravci se záď ve stylu F40 objevila například u Porsche 944. Ferrari F40 poháněl osmiválec do V o objemu 3,0 l s dvojicí turbodmychadel, poskytující výkon 351,5 kW (478 k). Dosahovalo maximální rychlosti 324 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h za 4,6 s.
Ford Escort Cosworth RS
Ford má ve své historii mnoho vozů se zajímavými aerodynamickými prvky, včetně modelů Capri 3100 RS a Sierra XR4i či Sierra RS Cosworth. Dvojice zástupců modelu Sierra zaujala v 80. letech dvouplošným provedením zadního křídla. Toto řešení dovedl do extrému Ford Escort RS Cosworth, představený v roce 1992.
Vycházel z běžného třídveřového provedení, ale odlišoval se mohutnějšími nárazníky, širšími blatníky a prahy, kapotou s průduchy a především přítlačným křídlem. Přezdívka "velrybí ocas", původně spojená s Porsche 911 Turbo z roku 1977, se stala synonymem pro křídlo modelu Escort RS Cosworth, které bylo prakticky ve stejné úrovni jako střecha. Design tohoto prvku a dalších částí exteriéru navrhl Frank Stephenson. Ford Escort RS Cosworth disponoval přeplňovaným dvoulitrovým čtyřválcem o výkonu 162 kW (220 k) a pohonem všech kol, což mu umožňovalo dosahovat maximální rychlosti 225 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h za 6,1 s. V závodním provedení se výrazně prosazoval v mistrovství světa WRC.
Koenigsegg One:1
Koenigsegg One:1, představený na ženevském autosalonu v roce 2014, představuje jeden z nejvýjimečnějších hypersportovních automobilů schválených pro provoz na silnicích. Jeho dramatický vzhled s aktivními aerodynamickými prvky umožňuje v zatáčkách zvládnout přetížení 2 G.
Klíčovou roli hraje stavitelné přítlačné křídlo na zádi, které při rychlosti 260 km/h generuje 610 kg přítlaku a při 440 km/h až 830 kg. Srdcem vozu je pětilitrový vidlicový osmiválec s dvojicí turbodmychadel, naladěný na výkon 1000 kW (1360 k) a točivý moment 1371 N.m. Koenigsegg One:1 o hmotnosti 1360 kg má být schopen rychlosti přes 440 km/h a zrychlení z 0 na 400 km/h za zhruba 20 sekund.
Lamborghini Murciélago LP670-4 Super Veloce
Lamborghini Murciélago, představené na podzim 2001, se dočkalo mnoha výjimečných verzí. K nejzajímavějším patřila varianta LP670-4 Super Veloce z roku 2009, která se pyšnila velmi zajímavým provedením přítlačného křídla.
SuperVeloce se od výchozího provedení lišilo zvýšením výkonu 6,5litrového dvanáctiválce na 493 kW (670 k), snížením hmotnosti o 100 kg a úpravami karoserie, včetně předního karbonového spoileru, přepracovaného nárazníku a zadního difuzoru. Akcelerace z 0 na 100 km/h trvala pouhých 3,2 sekundy a nejvyšší rychlost byla 342 km/h. S volitelným zadním křídlem Aeropack Wing klesla maximální rychlost na 337 km/h při současném zvýšení přítlaku na zadní nápravu.
Mercedes-Benz 190 E 2.5-16 Evolution II
Mezi sedany s třícípou hvězdou je dodnes jedním z nejvýraznějších Mercedes-Benz 190 E 2.5-16 Evolution II, představený v roce 1990 v sérii pouhých 502 kusů. Tento model za svou výjimečnost vděčí svému vzhledu s rozšířenými blatníky a masivním přítlačným křídlem na zádi.
Aerodynamicky účinné úpravy karoserie navrhl profesor Richard Eppler. Díky nim se Mercedes-Benz 190 E 2.5-16 Evolution II mohl pochlubit koeficientem aerodynamického odporu 0,29 a výrazným zvýšením přítlaku při vysokých rychlostech. Na technice se podíleli specialisté společnosti Cosworth, díky čemuž atmosférický řadový čtyřválec o objemu 2,5 litru u sériových vozů dosahoval výkonu 173 kW (235 k). Vůz zrychloval z 0 na 100 km/h za 7,1 s a dosahoval maximální rychlosti 250 km/h.
Porsche 911 GT2 (generace 993)
Porsche patří k automobilkám, které jako jedny z prvních odhalily výhody aerodynamických prvků. Modelová řada 911 a její přítlačná křídla jsou ideálním tématem pro rozsáhlé pojednání. Zde se zaměříme na Porsche 911 GT2 generace 993, které vzniklo jako derivát modelu 911 Turbo určený primárně pro závodní nasazení.
Díky zařazení do třídy GT2 se dočkalo i provedení homologovaného pro silniční provoz, které vyrazilo na silnice s dvouplošníkem na zádi. Design s extrémně rozšířenými blatníky a dvouplošným zadním křídlem se stal ikonou, kterou dodnes kopíruje řada úpravců. Vůz poháněl vzduchem chlazený šestiválec o objemu 3,6 litru s dvojicí turbodmychadel, který při uvedení v roce 1995 disponoval výkonem 316 kW (430 k). Porsche 911 GT2 o hmotnosti 1295 kg dosahovalo maximální rychlosti 295 km/h a zrychlovalo z 0 na 100 km/h za 4,4 s. V roce 1998 se výkon zvýšil na 331 kW (450 k), maximální rychlost na 300 km/h a zrychlení na 4,1 s.
Subaru WRX STI
Subaru WRX STI nemůže chybět v žádném přehledu zabývajícím se aerodynamikou a přítlačnými křídly. Tento japonský vůz reprezentuje linii ostrých sedanů značky Subaru a podobně laděný Mitsubishi Lancer Evolution.
Subaru WRX STI je přímým pokračovatelem modelu Impreza WRX z roku 1992. Aktuální generace vsadila vedle tradičního modrého laku na mohutné přítlačné křídlo, které zdobí její záď a pomáhá zvyšovat aerodynamický přítlak ve vysokých rychlostech. Evropské provedení WRX STI pohání přeplňovaný plochý čtyřválec o objemu 2,5 litru s výkonem 221 kW (300 k) a točivým momentem 407 N.m, spolupracující s pohonem všech kol. Maximální rychlost je 255 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h za 5,2 s. V závodním provedení se vůz výrazně prosazoval v mistrovství světa WRC.
Toyota Supra
Toyota Supra, zejména její čtvrtá generace z let 1992 až 2002, se stala legendou. Vděčí za to nejen své technice, ale především svému vzhledu, který vznikl ve spolupráci japonských stylistů a amerického studia Toyoty v Kalifornii.
Typickým poznávacím znamením se stala silueta s dlouhou přídí, kabinou posazenou před zadní nápravou a přítlačným křídlem dosahujícím téměř do stejné výšky jako střecha vozu. Pod atraktivními liniemi se ukrývá třílitrový řadový šestiválec řady 2JZ, nabízený s přeplňováním i bez něj. Evropské provedení verze 3.0 Twin Turbo dosahovalo výkonu 243 kW (330 k) a maximální rychlosti 285 km/h.
TVR Sagaris
TVR Sagaris, představený v roce 2003, byl nejostřejším zástupcem malé britské automobilky, připraveným předvést své schopnosti na silnicích i závodních okruzích. Jeho karoserie působí dramaticky díky členitému povrchu.
Hlavním cílem změn bylo vylepšení aerodynamiky, což vedlo k netradičnímu řešení zadního přítlačného křídla. To je totiž téměř neviditelné. Na první pohled je záď ozdobena jen trojicí frézovaných prvků, pod nimiž se skrývá malé přítlačné křídlo z průhledného plastu. Zvyšuje aerodynamický přítlak na zadní kola, aniž by omezovalo výhled. Pod kapotou byl řadový čtyřlitrový šestiválec s výkonem 294 kW (400 k). TVR Sagaris zrychlovalo z 0 na 100 km/h za 3,8 s a dosahovalo maximální rychlosti kolem 300 km/h.
Budoucnost a zajímavosti
Aston Martin a nové logo
Výrobce luxusních vozů Aston Martin má do budoucna velké plány, včetně hypersportu inspirovaného Formulí 1. Značka si minulý rok zaregistrovala nové logo pro různé použití, od reklamních předmětů po nábytek a oblečení. Nový znak vychází z úplně prvního loga značky, založené v roce 1913.
Automobilka po desetiletí používá ve znaku proslulá křídla. Změna loga může naznačovat i směřování k novým designovým prvkům u budoucích modelů.
Létající automobily ze Slovenska
Svět automobilů je plný bláznivých nápadů, a některé z nich se snaží nadšenci převést do reálného světa. Jedním z takových projektů jsou létající automobily. Slovenský inženýr Štefan Klein dokázal přivést k životu stroj, který kombinuje automobil a letadlo.
Princip těchto létajících vozů je relativně jednoduchý. Automobil má klasickou příď, ale jeho zadní partie se více blíží ocasům tradičních lehkých letadel. Křídla, složená při jízdě po zemi, se prodlužují a roztahují pro let. Celý proces se spouští stiskem tlačítka a trvá pár minut. Současný dolet omezuje vozy spíše pro vnitrostátní transport, ale inženýři pracují na jeho rozšíření. Prozatím není žádný z těchto strojů na trhu, ale předběžné cenové odhady se pohybují v řádech desítek milionů korun.
Lamborghini Countach z filmu The Cannonball Run
Americký snímek The Cannonball Run (1981) má své místo mezi filmy pro automobilové nadšence. Dvoukřídlé Lamborghini Countach z tohoto snímku slaví 45 let a italská značka si je vědoma jeho kultovního významu.
Ve filmu, inspirovaném reálným ilegálním závodem napříč USA, si zahrál exemplář LP 400 S z roku 1979. Pro snímek byl Countach dále upraven, aby působil ještě bláznivěji. Obdržel přední křídlo s dvojicí mlhovek, celkem dvanáct koncovek výfuku na zádi, tradiční zadní křídlo, trojici rádiových antén a uvnitř falešnou dvojici přístrojových budíků. Po skončení natáčení si vůz tyto úpravy ponechal. V roce 2021 byl zapsán do registru historických vozidel americké Knihovny Kongresu jakožto objekt mimořádného významu pro americkou historii a kulturu.