Bowie knife je dodnes asi nejznámějším severoamerickým nožem vůbec. Tento nůž zažil svůj vrchol rozkvětu v letech 1830 až 1880. V této době se nejvíce používal v USA, Kanadě a Mexiku. Byl velmi oblíbený mezi vojáky, lovci, stopaři a vůbec lidmi pobývajícími v přírodě. Malý James (Jim) Bowie i se svým bratrem Rezinem mladším byly svým otcem velmi komplexně vychováváni. Jejich otec byl velký milovník pobytu v přírodě, a tak učil své syny tajům stopařství, lovu a rybaření, stejně jako zacházení se střelnými i chladnými zbraněmi. Existuje několik hypotéz a každá uvádí jiného výrobce. Nejznámější varianta je, že nůž vyrobil kovář James Black, další hovoří o puškaři Henry Schivelyovi a další v pořadí je vesnický kovář Jesse Cliffe. V každém případě se traduje, že Jim Bowie už bez darovaného nože neudělal ani krok, i když samozřejmě chodil ozbrojen revolverem a někdy i puškou. Příběh, který odstartoval popularitu Jima Bowieho a jeho nože se všeobecně nazývá-souboj na písčině Vidalia. Zde se z dohodnutého duelu, ve kterém byla role Jima Bowieho pouze jako sekundanta, během několika vteřin změnila na obrovskou šarvátku, do které se zapojilo cca 10 lidí. V jednom momentě se již několikrát silně zraněný Jim bránil pouze svým nožem a útočníka, který ho bodnul skrytým kordem v holi, zabil. Přesto však stačil svým nožem zranit několik protivníků- účastníků šarvátky a zabít majora Norrise Wrighta. James Bowie později vstoupil do řad texaských dobrovolníků a stal se z něj plukovník. Jako bojovník nepotřeboval žádnou fiktivní reputaci. Každá bitva v jeho krátké kariéře demonstrovala jeho bojové schopnosti. Jim zemřel hrdinskou smrtí při hájení pevnosti Alamo, samozřejmě se svým nožem v ruce. Existuje také několik škol boje nožem, které se specializují na boj s nožem typu bowie. Jedním z velkých propagátorů je pan James Keating, který je považován za otce moderní školy boje s Bowie nožem. Dalším známým propagátorem je pan Dwight C. Zajímavý systém vyučuje také například pan Robert Naki-Besh Redfeather - Mescalerský Apač, který seznamuje své studenty s bojovým použitím velkého nože - modelu bowie v rámci Apačského válečnického umění - Ghostdog systém. Vyučuje i stopařské dovednosti a jiné tradiční bojové techniky indiánů. Dalším indiánským expertem na Apačský boj nožem a válečné taktiky je i pan Snake Blocker. Gaučové byli a jsou pasáci dobytka působící na jihoamerických pampách. Vyskytují se především v Argentině, Paraguay a Uruguay, ale jsou i v Chile, Brazílii a dalších státech Jižní Ameriky.
Vlastnili nůž nazývaný Facón (v překladu velký nůž), který byl často vyroben ze zbytků zničených mečů, šavlí nebo bajonetů. Facón má dlouhou a štíhlou čepel. Je broušená jen na jedné straně a její délka se pohybuje od 25-50 cm. Záštita bývá nejčastěji ve tvaru písmene S, obráceného U, nebo jen jako krátká příčka. Nůž Facón je také neodmyslitelně spojován se stylem boje s nožem nazývaným ESGRIMA CRIOLLA, neboli Kreolský šerm. Omotané pončo má absorbovat řezy a body. Pončem se také samozřejmě dá útočit či jinak zaměstnávat soupeře. Švihnout do obličeje soupeře technikou flecazo, nebo ho třeba odzbrojit pomocí techniky manteadu. Pokud vám to částečně připomíná tradiční španělskou školu boje s nožem, tak nejste daleko od pravdy. Podle historiků např. v Argentině vliv španělských kolonistů byl i v tomto oboru znatelný. Oblíbenými útoky nožem byly například: bajatripas - speciální útok na břicho soupeře, sek shora dolů do hlavy nazývaný hachazo a planazo neboli útok na ucho, kde hlavní přínos bylo ponížit soupeře. V současné době se Esgrima Criolla nejčastěji realizuje jako sport s tréninkovými zbraněmi a ochrannými pomůckami, nebo jako vystoupení pro turisty. Výborná je knížka z roku 2020 - Treatise on the ancient art of fighting with facón and poncho called ESGRIMA CRIOLLA od autorů J.E. Prina a D.P. Za jedny z prvních bojových nožů moderní éry lze považovat mohutné „bowijáky“, používané v 19. století americkými trapery a vojáky. Na konci prvního celosvětového konfliktu se pak začaly objevovat takzvané zákopové nože (německy Grabendolch, anglicky Trench Knife), uzpůsobené pro střety v těsných prostorech. Po zkušenostech ze zákopové války zavedly útočné nože do výzbroje armády mnoha zemí. K rozvoji této chladné zbraně došlo během druhé světové války. Například britské speciální oddíly Commandos používaly dvousečný útočný nůž Fairbairn-Sykes, jenž nesl jméno po svých konstruktérech Williamu Fairbarinovi a Eriku Sykesovi, kteří při výrobě uplatnili zkušenosti získané ve službě u šanghajské městské policie. Po vstupu Spojených států do druhé světové války nabídla společnost Ka-Bar Knives (původně Union Cutlery Co.) svůj útočný nůž jednotkám americké námořní pěchoty (USMC) v naději, že si tyto útvary vyberou právě produkt jejich firmy. K již tak přísným a pečlivým testům: na pevnost čepele proti zlomení při rozdílném tlaku z různých úhlů, kvalitu ostří při řezání všemožných materiálů a zkoušky na odolnost rukojeti vůči rozmanitým klimatickým podmínkám. Zároveň se však dbalo na to, aby se čepel dala nabrousit vhodným nástrojem i v terénu. V listopadu 1942 pak přijala americká námořní pěchota do výzbroje nůž označený jako „USMC Mark 2 Combat Knife“, známější pod názvem KA-BAR. Od svého předchůdce Mark I z dob Velké války se lišil především tím, že jeho rukojeť již nebyla kombinovaná s boxerem. Jako individuální zbraň mariňáků se nůž osvědčil hlavně při bojích zblízka v džunglích pacifických ostrovů.
Na snímku desátník Jarret Bulski z 1. pluku námořní pěchoty během bojů v Iráku; prosinec 2005. Marine Corps, Michael R. V následujících letech celosvětového konfliktu vzrostla poptávka po nožích KA-BAR natolik, že vláda Spojených států zadala několika jiným firmám úkol vyrábět co nejvěrnější napodobeniny této chladné zbraně. Celkem vzniklo za druhé světové války přes 1 000 000 kusů originální verze. Brzy tato značka zpopulárněla do té míry, že se KA-BAR říkalo všem kvalitním a spolehlivým nožům. Zásobování vojenských útvarů těmito noži pokračovalo neoficiálně i v dalších válečných konfliktech (v Koreji, ve Vietnamu, v Perském zálivu, v Iráku). V dnešní době nepoužívají KA-BAR pouze příslušníci ozbrojených sil Spojených států, stal se populárním nožem pro cestovatele, trampy a jiné dobrodruhy. KA-BAR a Druhá světová válka
V roce 1924 zemřel majitel firmy Union Cutlery a živnost převzal jeho syn Danforth. Tady se už dostáváme k jejich nejikoničtějšímu noži. Když USA vstoupily v roce 1941 do války, fasovali vojáci staré nože typu Mark 1. Tyto staré nože byly často vyrobeny z bronzu a vyznačovaly se masivní záštitou přes klouby. Dalším problémem byla odolnost, díky stáří nebyla slitina zrovna nejpevnější a měla tendence se lámat. Tyto problémy postavily armádu USA před jedinou volbu a tou bylo hledání nového nože. A tak vznikl nejslavnější KA-BAR. Mariňácký plukovník John M. Davis a major Howard E. America spolupracovali se společností Union Cutlery na designu nového nože, který by vyplnil neobsazené místo pro universální nůž pro vojáky. Jako šablona posloužil starý Mark 1 a několik dalších nožů. Nový nůž byl delší, s pevnější čepelí, která měla v sobě pro odlehčení malou prohlubeň. Nůž disponoval pevnou hruškou, chráničem prstů a koženým jílcem, což se ukázalo jako ideální kombinace. Po předložení byl nůž zkontrolován komisí námořnictva a maríny a musel projít řadou extrémně náročných testů jako bylo zabodávání nože hluboko do dřeva a jeho ohýbání v extrémních úhlech. Výdrž ostří byla testována řezáním do různých materiálů a rukojeť byla vystavena extrémním podmínkám, jako bylo teplo simulující poušť, nadměrná vlhkost očekávaná v džungli a nebo mrazivá zima severských zemí. Nůž byl nakonec přijat pod oficiálním označením 1219C2, později byl spíše znám jako Mark 2.
Málo známým faktem je, že Union Cutlery Company nebyla první společnost, která produkovala tyto nože. Nebyla ani jejich největší výrobce. Celou zakázku na výrobu totiž vyhrála společnost Camillus, která výrobu rozjela od ledna roku 1943. Avšak, jak bylo potřeba více a více nožů, výrobci jako Robeson, PAL a Union cutlery se přidali do výroby. Proč se tedy tomu noži dnes říká KA-BAR? Je to proto, že Union cutlery na každý bojový nůž odeslaný do války vyrazily název KA-BAR, který se tak dostal do povědomí vojáků, kteří tak pak říkali každému noži tohoto typu, ať už byl od Union Cutlery a nebo ne. Od Union Cutlery ke KA-BAR
Nakonec bylo vyrobeno několik milionů Mark 2 různými výrobci napříč Amerikou, ale jen jedna společnost měla trademark KA-BAR a tou byla Union Cutlery. Právě díky popularitě těchto nožů za války a oblíbenosti jména, Dan Brown nakonec v roce 1952 rozhodl o oficiální změně jména firmy na KA-BAR Cutlery. Nejenom, že tento chytrý krok zvedl oblíbenost firmy na trhu, ale zajistil to, že bojové nože z války pak produkovala jen jedna firma. Netrvalo to ale dlouho a všechno šlo rychle od desíti k pěti.
Majitel Dan Brown zemřel v roce 1960 bez jasného dědice, což způsobilo to, že společnost v průběhu několika let změnila hned několikrát svého majitele, dokud nebyla nakonec v roce 1966 prodána korporaci Cole National. Pod novým vedením se KA-BAR stal ještě silnější značkou. Do výroby se přidaly různé zavírací nože a další produkty z minulosti. V roce 1975 byla dokonce zahájena speciální sběratelská edice bojových nožů k příležitosti oslav 200. výročí založení USMC. Tato edice byla natolik populární, že se firma rozhodla znovu nahodit produkční linku na 1219C2.
Všechny tyto kroky vedly k dlouhému oživení značky a jejímu návratu ke slávě. Do výroby se postupně vrátily i tradiční bojové nože spolu s moderními variantami a spoluprací s dnes světově uznávanými nožíři. Tedy KA-BAR a její široká nabídka nožů dnes zasahuje prakticky do celého světa. Zatímco původní bojový nůž z Druhé světové války je bezesporu nejznámějším produktem značky, firma produkuje široké portfolio nožů a spolupracuje s mnoha celosvětově známými nožíři.
Na trhu dnes najdete mnoho historických Bowie vzorů i moderní interpretace. Pocházejí z různých období a regionů a ukazují, jak se design vyvíjel podle potřeb a kulturních vlivů. Dřívější Bowie nože byly určeny pro boj zblízka, lov a přežití, později se rozšířily i do vojenských a civilních prostředí. Bowieho nůž se stal symbolem hranic, odolnosti a dovedností člověka na divokém západě. Jeho kulturní význam se promítl do literatury, filmu a historie americké pohraniční kultury.
Současné varianty Bowie nože zahrnují lovecké, survival, taktické i sběratelské edice, mnohdy s personalizovanými prvky a vysoce kvalitními materiály. Nůž Bowie tedy představuje nejen nástroj, ale i kulturní artefakt a kus historie. Větší důraz na ruční práci a historie dává novým majitelům příležitost zažít kousek minulosti v moderní podobě.
Mastering the Bowie Backcut Flow
Na závěr si připomeňme, že Bowieho nůž zůstává jedním z nejvíce zkoumaných i ceněných historických nožů, který svým designem i historií odráží americkou a mezinárodní vojenskou i kulturo-technickou identitu.