Jako šipka se přede mnou na silnici lemované barevným listím prohání automobil, z jehož výfuku vychází hustý dým. Nejedná se však o žádný letitý model ani načipovaný nesmysl. Ve skutečnosti se dívám na výstřelek moderní techniky zahalený vodní párou, která se v okamžiku vytrácí. Naše vzájemné setkání naštěstí neskončilo jen u obdivování křivek zádě zahalené v oblacích páry.
Vodíkové vozy jako Mirai: současnost i výhled do budoucnosti
Zatímco první generace vozu vznikla především jako demonstrátor proveditelnosti instalace vodíkového pohonu do osobního auta, na bedrech generace druhé spočívá úkol přesvědčit nevěřící, že i vodíkový vůz může nabídnout stejnou užitečnost. Kdo by snad čekal, že vodíková technologie vozu propůjčí superzázračné vlastnosti a vzhled, byl by na omylu. Na první pohled na sobě Mirai nedává svůj vodíkový charakter nikterak znát. Celý vůz měří na délku bezmála pět metrů, takže se jedná o skutečný koráb. Díky veškerým inovacím oproti předchozí generaci si navíc více přidřepl k vozovce a dostal širší rozvor, takže by jej skutečně někteří mohli označovat za limuzínu.
I přes svou velikost však druhá generace Toyoty Mirai rozhodně nepatří mezi vozy, ve kterých by se dalo tančit. Prostoru v interiéru zkrátka není na rozdávání, za což může především masivní středový tunel, který se plynule vlévá do neméně mohutné palubní desky. Prostornost ale nechme stranou a podívejme se na jízdní projev japonského vozu. Stejně jako dnes už běžné vozy jezdící na elektřinu uloženou v akumulátoru je i Mirai poháněná elektromotorem. Vodík je pod vysokým tlakem ukládán do palivových zásobníků z karbonu, ze kterých v případě potřeby následně putuje do vodíkového článku, kde se setkává s nasávaným vzduchem. Díky tomu vůz velmi nadšeně a rychle reaguje na pokyn sešlápnutí plynového pedálu. I proto není dynamický projev Toyoty Mirai, který stojí na bedrech 182 koňských sil, vůbec špatný. Rozhodně se tedy nemůžeme bavit o svižnosti elektromobilů, jako je Model S od Tesly. Kdo ale potřebuje například cestou do práce závodit? Tenhle vůz vás zkrátka odveze z bodu A do bodu B za podobných podmínek jako jiná osobní auta.
Dojezd a infrastruktura
Vodíkovou zábavu si lze na jedno natankování dle oficiálních parametrů vychutnat až na 650 kilometrů, což je vzhledem k několika minutovému procesu tankování nesporná výhoda oproti klasickým elektromobilům. Nejdříve je ovšem nutné najít správnou tankovací stanici, což je u nás takřka neřešitelný problém. Momentálně v České republice není ani jedno veřejně dostupné místo, kde by šlo vodíkové vozy napájet. Tato situace by se měla do konce letošního roku změnit, přičemž vodík půjde do nádrží doplnit v Praze, Litvínově a také v Brně.
Vraťme se však k Mirai, která jasně signalizuje, že vodík může být dobrou cestou k udržitelné mobilitě. Asi by bylo troufalé tvrdit, že jednoho dne dá zapomenout na vozy s klasickým akumulátorem, ale přinejmenším k nim může představovat zajímavou alternativu. Již nyní totiž nabízí několik velkých výhod, jako je rychlost plnění vodíkových nádrží nebo podobně jednoduchá technika jako u elektromobilů, oproti kterým však dokáže dojet po zastávce u doplňovací stanice podstatně dál.
Historie a porovnání s tradičními elektromobily
Připomeňme si první elektromobily a jejich technické parametry, které z nich dělaly spíše technologické demonstrátory než vozy s užitnou hodnotou. Přesto se díky vývoji podařilo během jedné dekády dostat schopnosti elektromobilů na takovou úroveň, že je dnes lze označit za automobily schopné uspokojit potřeby mobility valné většiny řidičů. Zároveň by se snižovala cena takových vozů. Ta u modelu Mirai startuje na 1,7 milionu korun, což ji řadí mezi dražší vozy. Pokud si ovšem uvědomíme, že se jedná o jeden z vůbec prvních vodíkových modelů na trhu a zároveň tuto cenovku porovnáme s jinými elektromobily, zjistíme, že se již nyní dá pořízení budoucnosti od Toyoty označit za racionální rozhodnutí.
Auta jsou prostě jen technika a elektronika, která může čas od času vypovědět službu. A to se také stává. A že nejde o nějaká plytká data, dokazuje fakt, že v roce 2021 vyjížděly asistenční služby k třem a půl milionům porouchaných vozidel, cože je přibližně 9600 výjezdů denně! Nejčastěji šlo „pouze“ o vybitý akumulátor, ale někdy šlo o vážnější poruchy. Ve statistikách jsou uvedena pouze auta, kterých je v německých autoklubech registrováno alespoň 10 tisíc kusů. Do nejnovějších statistik se tak dostalo 132 modelů 22 značek. Jejich stáří bylo od 3 do 10 let.
Historické přehledy modelů a jejich vzácnost
Automobilový průmysl neustále vyvíjí nové a nové modely aut. Díky přílivu vyspělé technologie či prémiových a luxusních vozidel je nevyhnutelné, že na silnici už nebudou viděna auta, která byla dříve velmi populární. Následující modely vozidel byly k vidění na každém kroku, v dnešní době už patří mezi vzácné kousky. Je to první model s pohonem předním kolem od společnosti Ford. Vozidlo bylo tak oblíbené, že automobilka prodala miliony kusů. Ve Spojených státech končil jejich prodej v roce 2004, dnes je na silnici potkáte už jen zřídka. Šlo o auto nižší střední třídy a vyráběl se v několika typech karosérie.
Počet aut první a druhé generace třídy S se rychle snižuje. Jedná se o vlajkové lodě Mercedesu, které se začaly vyrábět již v roce 1954. Druhá generace přišla na řadu v roce 1959 a vyráběla se až do roku 1968. Dnes je najdete buď u sběratele v garáži nebo na vrakovišti. Acura Legend patří k firmě Honda a byl to vůz prodávaný v Americe, Kanadě a částech Číny. Honda Civic patřila mezi modely, které nejen skvěle vypadaly, ale taky byly pohodlné, výkonné a staly se brzy mezi řidiči populárními. Nikdo v 90. letech si nedovedl představit, že v 21. století už auto na silnicích nepotká. Pro evropský trh byl základním modelem vůz o objemu 1,3 litru, který pro Spojené státy nebyl k dispozici. Vidět jste ho mohli ve verzi 1,5i GL a GLX se vstřikováním. Oldsmobile Cutlass Supreme je vozidlo z 80. Jeho výroba skončila v roce 2004 a na evropských silnicích ho dnes uvidíte výjimečně.
Speciální a historicky zajímavá vozidla
Bílé závěje komplikují dopravu od nepaměti. Speciální pásové nástavce známe především z terénních čtyřkolek. Nasadit je ale můžete i na běžné auto. Závodník a kaskadér Ken Block takto létal po horách s upraveným Subaru Impreza STI, v Asii nabízí tyto úpravy třeba Daihatsu jako originální příslušenství. Rok 2023 byl opravdu štědrý. V první řadě se mi konečně povedlo dotáhnout web blíže k nějaké prvotní představě. Mohli jste si tak všimnout dalšího rozšíření v podobě služeb, nové rubriky Encyklopedie, Plusů a mínusů aut, rozšířeného žebříčku 100-200 km/h, rozdělení testů pod jednotlivé značky a seznamu všech testovaných aut s hodnocením.
Jak se měnily trendy a technika napříč lety
Celkem se za rok 2023 na webu WikiCars.cz objevilo 114 testů. 1. Když jsem s BMW M3 Competition M xDrive G80 jezdil poprvé, hned jsem věděl, že bude útočit na přední příčky této soutěže. Jde o extrémně komplexní stroj, který je nejen brutálně rychlou raketou s pohonem všech kol, ale po snadném přepnutí i dravou zadokolkou. Můžete tak měnit jízdní styly dle libosti, přičemž vůbec nezáleží na tom, jestli jedete na suchu, mokru nebo sněhu. Navíc se dá využívat i jako rodinné auto, ještě, když si vyberete provedení Touring.
Další hodně diskutované modely zahrnují Mitsubishi Lancer Evolution, Jaguar XJ X350, Mercedes-Benz S tříd a mnoho dalších, které v různých obdobích dominovaly trhu a dodnes jsou skloňovány jako ikonické kusy, jejichž vzpomínky nezmizí.
- Ranger Raptor ukazuje fanaticky ekologické EU zdvižený prostředníček. 3.0-litový šestiválec do V je osazen dvojicí turbodmychadel, karoserie má aerodynamiku baráku, takže v tolik nenáviděném CO₂ okolí doslova topí.
- Kdybych vás do Range Roveru posadil a řekl, že jedete v Rolls-Roycu, většina by mi uvěřila. Ticho, komfort a ušlechtilý vzhled dělají z tohoto vozu praktický luxus pro denní jízdu.
- Land Rover Defender překvapil na silnicích i terénu, nabízí komfort, solidní naftový šestiválec a bez kompromisů.
Jsem nadšenec do aut. Jejich focení se věnuji už od dětství. Redaktorem pro internetový magazín jsem byl ještě před uděláním řidičáku. Psal jsem pro tři redakce a nakonec založil vlastní web - WikiCars.cz. Rukama už mi prošlo přes 1000 aut. Prvním takto specifickým automobilem se stal model FXX, vycházející z Ferrari Enzo. Výroba FXX začala v roce 2005 a byla omezena na 30 kusů. 29 z nich si mohli koupit vybraní zákazníci, ten poslední v černé barvě dostal v září 2006 Michael Schumacher. Samotný program aktivit pro majitele modelu FXX začal v roce 2006.
