Automobily Tatra: luxusní vozy z Kopřivnice a jejich legenda

Ve své historii vyrobila Tatra pod svou značkou velké množství automobilů. V současné době přetrvává výroba pouze nákladních automobilů, ale v době před druhou světovou válkou hrála prim výroba automobilů osobních. Od roku 1923 začala Tatra produkovat vozy lidového charakteru s centrální nosnou rourou, která se stala pro Tatru symbolem a vozy na této koncepci jsou produkovány dodnes. Před rokem 1923 však mohla být všechna auta z Tatry označována za luxusní.

Historie počátků a vznik značky

Řadu významných milníků otevírá období firmy NW - Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft, které podstatně ovlivnilo vývoj automobilů vyráběných v Kopřivnici. Zásadní zlom nastal po vzniku Československé republiky, kdy se podnik rozhodl prověřit kvalitu vozu a jeho jízdní vlastnosti zkušební jízdou v horském prostředí Vysokých Tater. Zde, v hotelu Lomnica, padl první návrh na nové obchodní označení Tatra, symbolizující technickou odolnost a schopnost provozu v náročných podmínkách.

Oficiálně nesou kopřivnické automobily název Tatra od 19. března 1919. Nápis TATRA se tedy objevil na automobilech již na jaře 1919, konkrétně na nákladních automobilech NW TL 2 a NW TL 4, v roce 1920 i na osobním voze NW U, který byl přeznačen na typ Tatra typ U a nakonec na Tatra 10. Souběžný typ NW T byl přeznačen na Tatra 20. V roce 1923 (někdy se uvádí 1926) byla Kopřivnická vozovka začleněna do koncernu Ringhoffer.

Tatra 10: vrchol luxusu a technické dokonalosti

Základním technickým rysem Tatry 10 byl vodou chlazený řadový šestiválcový motor uložený vpředu, který poháněl zadní kola prostřednictvím klasického kardanového hřídele. Zdvihový objem motoru činil 5340 cm³, maximální výkon dosahoval 68 koní (50 kW) při 2230 ot/min. Motor byl konstrukčně velmi moderní s rozvodem typu OHC a vačkovým hřidem v hlavě válců. Válce byly odlity v jednom bloku, mazání tlakovým oběhem, chlazení s nuceným oběhem a ventilátorem. Palivovou směs připravovala dvojice karburátorů značek Zenith nebo Pallas. Vůz dosahoval rychlosti až 120 km/h a spotřeba paliva se pohybovala mezi 17 a 23 litry na 100 kilometrů.

Tatra 10 byla nabízena výhradně v luxusních karosářských provedeních - uzavřené limuzíny, landauety, faetony, kabriolety a dvoumístné roadstery. Standardní výbava zahrnovala elektrické osvětlení, startér, tachometr s počitadlem ujetých kilometrů a pneumatiky renomovaných výrobců. Zákazníci mohli volit mezi různými typy kol a mezi koly drátěnými, loukoťovými či plnými. Vůz byl určen pro reprezentativní cestování, stejně jako pro soutěže a závody do vrchu.

Vůz a jeho osudy

Jeden exemplář Tatry 10 se dnes nachází v muzeu Tatra Kopřivnice jako závodní Tatra typu U - nejde však o továrně vyráběnou závodní verzi, nýbrž o přestavbu standardního osobního automobilu provedenou během aktivního sportovního nasazení značky. Vůz s výrobním číslem 1849 a motorem 10180 byl vyroben pro hraběte Mensdorfa z Boskovic a předán 12. 10. 1922. Později získalo auto město Skalice nad Svitavou a bylo přestavěno na hasičský vůz. Přestavby prováděly firmy jako Hrček & Neugebauer, Stratílek či Smekal a šlo o profesionální úpravy doplněné certifikací.

Tatra 10 představuje významný mezník v historii československého automobilismu: spojovala vysoký výkon, technickou vyspělost a luxusní provedení v době, kdy se automobil teprve stával běžným dopravním prostředkem. Byl to poslední typ z významných osobních vozů Tatra s vodou chlazeným motorem na klasickém rámu; následovaly typy Tatra 11 a 57 s páteřovým rámem a odlišnou koncepcí podvozku.

Další luxusní a technicky inovativní modely a rozvíjející se koncern

Paralelně s luxusními osobními vozy vznikala a rozvíjela se řada dalších modelů - Tatra 11 (1923), Tatra 57 (1931) i vozy střední nákladní kategorie a vojenské varianty. Inovativní bezrámová koncepce podvozku s centrální nosnou rourou a výkyvnými polonápravami, kterou vypracoval Hans Ledwinka, umožnila továrně vyrábět lehké a aerodynamicky působící karoserie s robustními a spolehlivými technologiemi. Tento koncepční základ zůstal pro Tatru klíčovým po desítky let.

V letech 1934-1935 přišel model Tatra 77, první sériově vyráběný automobil s motorem vzadu a aerodynamickou karoserií bez stupaček na světě - průkopnický krok, který ovlivnil vývoj dalších evropských výrobců. Po 2. světové válce a zestátnění koncernu se Tatře přenesla část výrobního zaměření na nákladní a vojenské vozy, avšak historická linka luxusních osobních automobilů zůstala v povědomí motoristické veřejnosti.

Současnost a odkaz Tatry

V období 80.-90. let prošla Tatra složitým obdobím privatizace a změn vlastnických struktur. Přesto zůstává v povědomí značkou s bohatou historií technických inovací a designérských myšlenek. Dnes je Tatra známá hlavně jako výrobce nákladních a vojenských automobilů, ale dědictví luxusních osobních vozů z Kopřivnice nadále inspiruje automobilový svět a muzeum Tatra Kopřivnice nabízí nejucelenější sbírku osobních automobilů této značky, včetně detailních zobrazení podvozku, motorů, konceptů a trofejí ze sportovních soutěží.

Na výstavách a v muzeích je možné sledovat proměnu konstrukcí a technologií - od centrální nosné roury k modernímu páteřovému rámu a kombinaci výkonu, luxusu a odolnosti v horském terénu střední Evropy. Návštěvníci tak mohou poznat, jak se Tatře podařilo skloubit lehkost a dynamiku s vysokou spolehlivostí i v náročných podmínkách.

Poznámka k historii a dnešní situaci firmy: Kopřivnická automobilka prošla během 20. století řadou reorganizací, hospodářských změn a vlivů geopolitických událostí. Hlavní myšlenkou zůstává technická vyspělost, inovace a odkaz legendárních vozů, které dodnes představují milníky evropské automotive historie.

tags: #automobily #tatra #luxusni #vozy #z #koprivnice