Jak mohou autonomní vozidla uzdravit veřejnou dopravu? Mohou se autonomní vozidla stát klíčem k řešení komunikačních problémů moderních měst a venkovských regionů? Nejnovější studie vypracovaná na zakázku společnosti DB Regio, dceřiné společnosti Deutsche Bahn, vrhá nové světlo na budoucnost mobility.
Analýza „Autonomní řízení - klíč k mobilitě zítřka“, připravená ve spolupráci se společnostmi ioki, KIT, DLR a Prognos AG, modeluje scénáře pro Německo do roku 2045. Jedním z nejslibnějších zjištění studie je významné zkrácení čekací doby na dopravní prostředek. Ve scénáři, předpokládajícím celostátní nasazení přibližně milionu autonomních shuttle busů a autobusů, by cestující v metropolích čekali na vozidlo v průměru pouhých 5 minut.
Expertní varování však zní, že pouhá automatizace stávajících autobusových linek nestačí. Skutečný průlom nastane až tehdy, když budou autonomní vozidla plně integrována do železniční a autobusové sítě. Zpráva se věnuje také otázce nekontrolovaného rozvoje soukromých služeb typu robotaxi. I když se zdají být pohodlné, jejich masové rozšíření bez integrace do městského systému by mohlo vést k dopravnímu kolapsu.
Navzdory nutnosti investic do nového vozového parku a digitální infrastruktury jsou dlouhodobé finanční vyhlídky optimistické. Zástupci DB Regio a dopravních svazů zdůrazňují, že technologie i právní rámce jsou již z velké části připraveny. Výzvou nyní zůstává koordinované plánování a společenské přijetí.
Autonomní řízení v České republice: Nový legislativní rámec
Od nového roku 2026 mohou na českých silnicích jezdit vozidla s podmíněnou automatizací (SAE Level 3). Tento režim umožňuje vozidlu převzít řízení za splnění stanovených podmínek. Jde o první úroveň automatizace, kdy vůz řídí sám: sleduje okolí, drží se v jízdním pruhu a reguluje rychlost. Je však důležité si uvědomit, že se nejedná o plnohodnotného „autopilota“ bez pravidel. Nadále platí základní pravidla pro řidiče, jako je zákaz držení telefonu za jízdy, nutnost být připoután a nesmí být pod vlivem alkoholu či drog.
S nižšími úrovněmi automatizace se čeští řidiči setkávají běžně. Pro jasné určení zodpovědnosti v různých situacích autonomní mobility se používá mezinárodní stupnice SAE, která rozlišuje různé stupně automatizace řízení.
Stupně automatizace řízení podle SAE
- Stupeň 0 - Bez automatizace: Automatický systém pouze varuje, ale neovládá vůz. Řidič je plně zodpovědný za řízení.
- Stupeň 1 - Asistence řidiče („hands on“): Automatické mohou probíhat složitější funkce (např. adaptivní tempomat, aktivní parkovací asistent), ale řidič musí být schopen kdykoli řídit a je plně odpovědný.
- Stupeň 2 - Částečná automatizace („hands off“): Automat řídí, zrychluje i brzdí, ale řidič musí sledovat provoz a kontrolovat činnost systému. Vozidlo může mít aktivované dva asistenční systémy současně.
- Stupeň 3 - Podmíněná automatizace („eyes off“): V definovaném prostředí se řidič nemusí věnovat řízení, ale musí být připraven převzít řízení v časovém limitu stanoveném výrobcem. Vozidlo monitoruje provoz, drží se v jízdním pruhu a upravuje rychlost. V tomto režimu vůz přebírá odpovědnost za úkony řízení. Řidič se nemusí plně věnovat řízení, ale musí sledovat provoz, aby byl připraven převzít řízení zpět. Časový prostor pro převzetí řízení je stanoven závazným homologačním předpisem.
- Stupeň 4 - Vysoká automatizace („mind off“): S výjimkou vysoce nebezpečného prostředí (např. extrémní počasí) řídí automat a řidič nezasahuje. Vozidla jsou schopna v přesně vymezených podmínkách a oblastech jet i zcela bez přítomnosti řidiče (např. autonomní minibusy, robotaxíky, autonomní parkování).
- Stupeň 5 - Plná automatizace („řízení volitelné“): Vozidlo zvládne všechny jízdní situace bez nutnosti lidského zásahu.
Podmíněná automatizace (Stupeň 3) v praxi
V případě aktivace systému stupně 3 přebírá odpovědnost za řízení vozidlo, respektive jeho výrobce. Platí však důležité omezení: řidič musí být kdykoliv připraven převzít řízení, pokud ho k tomu systém vyzve, a to v řádu několika sekund. Během jízdy v tomto režimu se na osobu řidiče nevztahuje povinnost dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, ale pouze ty činnosti, ve kterých ho zastupuje vozidlo. Řidič musí nadále dodržovat ostatní podmínky provozu, jako je nepoužívání mobilních zařízení, připoutání a abstinence.
Autonomní vozidla jsou povinně vybavena pokročilým záznamovým zařízením („černá skříňka“), které monitoruje provoz. V případě potřeby musí řidič toto zařízení zpřístupnit policii. Pokud řidič odmítne řízení převzít zpět, vůz ho opakovaně vyzve. V mimořádné situaci, pokud řidič nereaguje, provede vozidlo tzv. manévr minimálního rizika - bezpečně zastaví na vhodném místě, případně bezpečně přejíždí mezi pruhy s použitím blinkrů a po zastavení s výstražnými světly.
V České republice má od roku 2026 legislativa umožnit provoz vozidel s homologovaným systémem úrovně 3 na vybraných typech komunikací, typicky na dálnicích a víceproudých silnicích s oddělenými jízdními směry a omezeným počtem křižovatek. Ve městech ani na okresních silnicích se s touto úrovní autonomie zatím nepočítá.
Zákon řeší i odpovědnost při dopravní nehodě. Pokud je autonomní systém aktivní a řidič dodrží všechny podmínky jeho použití, nenese odpovědnost on, ale provozovatel systému - výrobce vozidla nebo dodavatel softwaru.
Autonomní režim třetí úrovně se nebude dát zapnout kdykoliv a kdekoliv. Vozidlo samo vyhodnotí splnění všech podmínek - schválený úsek komunikace, vhodné počasí a správně fungující senzory. Jakmile některý z předpokladů přestane platit, systém vyzve řidiče k převzetí řízení. Typickým scénářem bude plynulá jízda po dálnici ustálenou rychlostí, kde tato technologie přináší největší smysl.
Technologický pokrok a budoucí výzvy
Vozidla bez řidiče mají potenciál zásadně změnit náš život, podobně jako jej kdysi změnily parní vlaky a motorová vozidla. Mohou vést k výraznému snížení nákladů na dopravu, nabídnout nové služby a reagovat na rostoucí poptávku po mobilitě.
Jedním z klíčových přínosů autonomních vozidel je potenciální zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Odhaduje se, že v 94 % nehod hraje roli selhání lidského faktoru. Autonomní vozidla by mohla zajistit mobilitu i osobám, které nemohou řídit samy, například starším lidem nebo lidem se zdravotním postižením, a také obyvatelům lokalit s nedostatečnou obslužností veřejné dopravy.
Dále by mohla podpořit systémy sdílení vozidel a koncept „mobility jako služby“ (MaaS), kde se prodávají jízdy, nikoli automobily. Autonomní vozidla by mohla také urychlit elektrifikaci vozidel a elektromobilitu. V neposlední řadě by mohla uvolnit prostor, který doposud zabírají parkoviště, a přinést revoluční změny do územního plánování.
Propojená a automatizovaná mobilita mění způsob, jakým se pohybujeme, využíváme, prodáváme a vlastníme vozidla. Otevírá nové oblasti pro rozvoj podnikání a připravuje cestu pro nové služby v oblasti mobility. Tento vývoj, který těží z pokroku v oblasti umělé inteligence, otevírá novou úroveň spolupráce mezi účastníky silničního provozu, což by mohlo znamenat obrovský přínos pro ně i pro systém mobility jako celek, včetně zvýšení bezpečnosti, dostupnosti a udržitelnosti dopravy.
Navzdory pokroku existují stále výzvy. Mezi ně patří nutnost vyřešit technické problémy, aby vozidla byla plně schopna rozpoznávat a chápat své okolí a provádět správné kroky. Pro autonomní automobily se stupni autonomie 4 a 5 jsou nutné speciální 3D HD mapy, přesnější než dosavadní. Otázkou zůstává také psychosociální role řízení automobilů a společenské přijetí této technologie.
Studie Virginia Tech Transportation Institute z roku 2016 naznačuje, že nehodovost samořízených aut je nižší než u lidmi řízených aut, pokud se bere v úvahu závažnost nehod. Nicméně data jsou stále nedostatečná k definitivním závěrům.
Průzkumy ukazují smíšené postoje veřejnosti. Zatímco někteří řidiči mají obavy z bezpečnosti a spolehlivosti autonomních vozidel, jiní v nich vidí pozitivní dopad na každodenní dojíždění.
Identita a autonomie: Budoucnost autonomní dopravy | Matthew Morris | TEDxFurmanU
V České republice se rozvojem autonomního řízení aktivně zabývá Ministerstvo dopravy, které iniciovalo vznik Platformy pro plně autonomní vozidla a podporuje projekty jako C-ROADS, zaměřené na implementaci C-ITS systémů.
Ačkoliv plně autonomní auta (úroveň 5) zůstávají hudbou budoucnosti, úroveň 3 jasně ukazuje, že autonomie přestává být teoretickým konceptem a stává se reálně využitelnou technologií i v Evropě. Autonomní řízení je jedním z nástrojů, jak udělat dopravu plynulejší, předvídatelnější a méně náročnou.