BMW 0D03 rok vyroby: historie, motory a ikonické modely řady 3

Bavorská automobilka již více než tři desítky let vyvíjí špičkové motory pro svou „trojkovou“ řadu, která se vyrábí v páté generaci. Několik získaných titulů „International Engine Of The Year“ je toho jasným důkazem. Reklamní slogan mnichovského výrobce s rotující vrtulí ve znaku „Radost z jízdy“ určitě není daleko od pravdy. U BMW si vždy zakládali na perfektních jízdních vlastnostech svých vozů a nekompromisní kvalitě. Tato snaha je korunována sportovními úspěchy a prodeji, vždyť řada 3 se prodává ze všech modelů automobilky nejlépe.

První trojka (E21) - nejprve jen se čtyřválci

Vše začalo před 33 lety, v roce 1975, kdy „modrobílí“ představili první generaci řady 3 s interním kódem E21. Zpočátku byly pod kapotami dvoudveřových vozů výhradně čtyřválce: trojčíslí mělo v sobě tradičně zakódován zdvihový objem. Model 316 tedy poháněl motor o objemu 1573 cm3, který dával 66 kW a 1010 kg těžký vůz s ním uháněl až 160 km/h. Pod označením 318 se skrývala „trojka“ s motorem o objemu 1766 cm3, pod kapotou „třistadvacítky“ byl dvoulitr, tedy přesněji čtyřválec s objemem 1990 cm3. Ve všech jmenovaných motorech obstarával přípravu palivové směsi karburátor. Vrcholem byl, alespoň prozatím, model 320i, u kterého byl karburátor nahrazen mechanickým vstřikováním paliva. Z motoru se vývojářům podařilo dostat 92 kW, tedy 125 koní.

Dnes je šestiválec ve střední třídě naprosto běžnou záležitostí, občas se ve vozech této kategorie objevují i motory s větším počtem válců. Koncem sedmdesátých let minulého století tomu ovšem tak nebylo. Společnost BMW byla prvním výrobcem automobilů na světě, který použil ve voze této třídy šestiválcový motor. Nové modely 320/6 a 323i měly premiéru na autosalonu ve Frankfurtu v roce 1977. Vrchol nabídky tvořil řadový šestiválec objemu 2,3 litru, byl vybaven tranzistorovým zapalováním a díky použité špičkové elektronice se z něj podařilo motorářům „vykouzlit“ 105 kW. To dělalo z modelu 323i pořádného sprintera, který uměl 100 km/h z nuly za tehdy výborných 9 sekund.

Avšak automobilka myslela i na ekonomicky uvažující řidiče, kteří si chtěli vůz s modrobílým znakem dopřát. V roce 1981 tak uvedla na trh model 315, u kterého označení již objemu pohonné jednotky neodpovídalo - pod kapotou byl totiž motor objemu 1,6 litru s výkonem sníženým na 55 kW. Trojčíslí ale vyvolalo vzpomínky pamětníků na předválečný model stejného jména, oblíbený zejména coby dvoumístný roadster... Ve stejném roce pak řada 3 dosáhla kulatého jubilea - za šest let se vyrobil rovný milion kusů. Žádný model v dosavadní historii firmy nebyl tak úspěšný...

Podruhé jako E30

Rok 1982 byl svědkem premiéry nové generace „trojkové“ řady, která tentokrát nesla interní kód E30. Navzdory zvyklostem byla o 3 centimetry kratší než první generace E21 a také v průměru zhubla o 30 kg. Během výroby se také dočkala dalších karosářských variant - čtyřdveřové verze, kabrioletu i kombi. Základní model 316 byl poháněn čtyřválcem 1,6 litru s elektronickým karburátorem, který poskytoval 66 kW a automobil s ním jel nejvíce 175 km/h. Větší motor 1,8 litru se dočkal mechanického vstřikování paliva, dával 77 kW a s modelem 318i se dalo po německých dálnicích uhánět až 184 km/h. Oba šestiválcové agregáty již měly elektronické vstřikování paliva. Silnější verze 323i disponovala sice o 3 kW menším výkonem než v předchozí generaci, ale plusem byl větší točivý moment a největší rychlost, která hodnotou 202 km/h překonala magickou dvoustovku. Trojkový bavor s tímto motorem pak průměrně spalil 8,9 l paliva na 100 kilometrů jízdy.

Ještě o půl litru méně spotřebovala verze 325e, představená v roce 1984. Z objemu 2,7 litru dával motor největší výkon 90 kW při 4250 otáčkách za minutu. Písmeno „e“ si lze vyložit jako „ekonomický“, nebo také „ekologický“. O čistší výfukové plyny se totiž staral katalyzátor, který měl tehdy v řadě 3 svou premiéru. Elektronický systém, který mnichovští nazvali DME (Digitale Motor-Elektronik) pak zastavil přívod paliva vždy, když řidič sundal nohu z plynového pedálu, což mělo za následek již zmíněnou nižší spotřebu, ale také snížení emisí. Tento systém bavorský výrobce vyvíjel od roku 1979 a vyzkoušel ho i na závodních tratích....

Dočkala se ho i verze 325i z roku 1985 se šestiválcem o výkonu 126 kW. Polovina osmdesátých let byla u BMW vůbec plná novinek. Pod kapotu nejmenší řady se poprvé dostal vznětový motor. Šestiválec modelu 324d ještě postrádal turbodmychadlo, výkon dosahoval 63 kW a největší rychlost ležela na hranici 165 km/h, se čtyřstupňovým automatem ZF pak dokonce jen 156 km/h. Spořílci, kteří si mohli dovolit zaplatit za nový vůz 27 450 západoněmeckých marek, se mohli těšit z průměrné spotřeby 6,9 l nafty na 100 km. Ovšem, tento motor stál na úplném začátku vývoje vznětových motorů BMW.

Nárůst sportovnosti a M3

Každý lichý rok na podzim se ve Frankfurtu pořádá autosalon. V pětaosmdesátém roce tomu nebylo pochopitelně jinak. Mnichovští si na svůj stánek přichystali další novinku. Špičkovou verzi trojkové řady, která tentokrát nebyla zaměřena na ekonomicky smýšlející zákazníky, ale právě naopak. Světlo světa spatřila M3. Nekompromisní sportovní automobil, který se proslavil na okruzích i tratích rychlostních zkoušek. Zadní pohon, pověstná hravost a vynikající jízdní vlastnosti. Čtyři ventily na válec, poprvé v sériovém BMW. Čtyřválec 2,3 litru se „stádem“ dvou set koní.

Rok 1987 přinesl nové motory. Verze 1,8 litru s digitálním vstřikováním Bosch Motronic dávala výkon 83 kW, výfukové plyny čistil katalyzátor s lambda sondou. Menší verze 316i, která měla z objemu 1766 cm3 rovných 100 koní, tedy 74 kW, znamenala konec pro karburátorové motory BMW. Vstřikování paliva u ní obstarával jednodušší elektronický systém L-Jetronic. O dva roky později si čtyřventilová technika našla cestu i do krotší verze trojkové řady - jmenovala se 318is a k životu se pod kapotou probouzelo 136 koní, tedy rovných 100 kW. I tato verze byla homologována pro závodní účely, ovšem ve slabší dvoulitrové třídě.

Ani ty ovšem nezůstaly v nové řadě E30 bez povšimnutí. Největší novinkou byla druhá generace systému variabilního časování, tentokrát nazvaná Double-VANOS. Tento systém narozdíl od původního ovládal i vačkový hřídel výfukových ventilů. Do roku 1995 pak pokračovalo zavádění moderních technologií i u vznětových motorů, včetně motorů s přeplňováním.

Moderní a současný obraz řady 3

Ale to už hlasitě klepala na dveře nová, v pořadí třetí generace BMW řady 3, tentokrát s kódem E36. Při premiéře v říjnu 1990 byly uvedeny na trh čtyřválcové verze 316i se 74 kW a 318i s 83 kW. Šestiválce reprezentovaly modely 320i s výkonem 110 kW a 325i se 141 kW. Zatímco čtyřválce neprodělaly prakticky žádné změny, šestiválce se dočkaly čtyř ventilů a dvou vačkových hřídelů. V roce 1992 se odehrála další velká premiéra - nová M3 s šestiválcem, vybaveným variabilním časováním sacích ventilů VANOS. Třílitrový motor dosahoval na svou dobu mimořádně vysokého max. výkonu 210 kW při 4200 min-1.

V roce 1995 se do této modelové řady dostal nový motor 2,8 litru s výkonem 142 kW a točivým momentem 280 N.m. Verze, vybavené tímto agregátem dostaly označení 328i. Předposlední - E46, se ukázala v květnu 1998. Pod kapotami byla opět spousta novinek: vznětový motor 320d s přímým vstřikováním dosahoval 100 kW a maximálka až 207 km/h při průměrné spotřebě 5,7 l. Zážehové motory nabídly čtyřválce 318i s 87 kW, šestiválce 320i s 110 kW, 323i s 125 kW a 328i s 142 kW.

Rok 2000 přinesl novou generaci a s ním i moderní systémy jako Common-Rail u dieselů a vznětových agregátů. Dosažení 3.0 L sixu, Valvetronic a nové generace motorů postupně zlepšovaly výkon a hospodárnost. V roce 2005 se objevila pátá generace řady 3 (E90/91/92/93) a v nových motorech se uplatnilo i plné použití hliníku a hořčíku. Dvojité přeplňování a moderní turbodiesely rozšířily nabídku o výkonu a efektivitě.

Řada 3 je dnes sportovně laděný kompaktní sedan nižší střední třídy vyráběný od roku 1975. Historie modelu: řada 3 nastoupila v roce 1975 jako nástupce modelu 2002. Od té doby prošla sedmi generacemi a stala se globálně nejprodávanějším modelem BMW - kumulativní výroba překročila 16 milionů vozů. Generace se označují interními kódy: E21, E30, E36, E46, E90/E91/E92/E93, F30/F31/F34 a aktuální G20/G21.

Specifické poznámky k motorům a závadám: nejdiskutovanější závadou napříč fóry je řetěz rozvodů u dieselových motorů N47 (verze 318d/320d/325d, generace E90 a rané F30, výroba zhruba 2007-2011). Jde o anekdotický příznak hlášený majiteli, nicméně potvrzený i odborníky. Novější motory B47 (od 2015) mají řetěz přesunutý dopředu, takže výměna je levnější. Mezi ikonické slabiny patří i praskání uchycení zadní nápravnice u E46.

Sportovní varianta M3

Sportovní varianta M3 vychází ze stejné karoserie jako řada 3 a sdílí s ní platformu. Aktuální M3 (G80) používá motor S58 (3.0 L řadový šestiválec s dvojitým přeplňováním).

Na současné scéně lze sledovat postupný vývoj: lehká konstrukce, pokročilá elektronika, moderní vstřikování a přeplňování, a to vše s důrazem na jízdní dynamiku a sportovní charakter. Zkušenosti majitelů i časté závady se liší podle generace a motoru, což ukazuje komplexnost a různorodost řady 3.

Pro milovníky klasiky a extrémně luxusních verzí z konce 90. let může zajímat příklad vozu s výbavou BMW Individual a dvanáctiválcem z roku 1999, který ilustruje maximum v úpravách a komfortu. Zejména takové vozy demonstrují širokou paletu přání zákazníků a možnost přizpůsobení vozu na míru.

BMW v plné výbavě je klišé autobazarů, ale pár podobných aut vzniklo. Přepychový křižník s prodlouženým rozvorem nabízel elektricky ovládaná sedadla s masážní funkcí, dva palubní telefony, navigaci a další luxusní prvky - ukázka toho, jak daleko šla personalizace vozů v posledních desetiletích.

Tvar a technika ve zkratce

• První generace E21 - pouze čtyřválce, některé modely se šestiválci.
• E30 - rozšíření karoserie a variant, M3 s vysokým výkonem.
• E36 - první významnější facelift a VANOS pro M3.
• E46 - moderní elektronika a Double-VANOS.
• Současné modely (G20) - platforma CLAR, plně elektrická varianta i4 ve stejné architektuře.

tags: #bmw #0d03 #rok #vyroby