Po delší odmlce je na čase dokončit miniserii o výměně interiéru. Tuto část se budu věnovat montáži potřebné elektriky a následné instalace interiéru do auta.
Co jsem koupil a proč
Jedná se o přední sedačky, zadní sedačky a tapecírung dveří z BMW M3 E46, tzn plně kompatibilní s mým autem. Z nejjemnější kůže, kterou BMW nabízelo, Walknappa, v barvě N5OV - Kiwi. Interiér sám má co se předních sedadel týče maximální dostupnou výbavu - M3 sedáky nabízí maximální boční vedení a pohodlí, polohovatelné elektricky, s pamětí nastavení sedadla pro více řidičů, vyhříváním a dofuky bederního vedení.
Převzetí a stav dílů
Auto mělo údajně najeto 80tis km, což by patrně mohlo odpovídat, ale zároveň je patrné, že se o sedačky nikdo moc nestaral. Ještě pořád je interiér na 10-15let staré auto jeden z lepších co jsem viděl, ale má svoje vady. Jednak bude kůži potřeba pořádně vyčistit, má tmavší odstín než by měla mít. Na bočnicích sedadel a některých namáhaných místech je kůže pomačkaná (nic horzného ale už to není top stav), což je výsledek nedostatečné výživy (stejně jako se pomačká kůže na nártu bot při nošení).
Čištění kůže a renovace barvou
Ačkoliv bouraná M3, ze které interiér pochází, měla najeto jen 80tis km, tak jemná nappa kůže už měla bočnici řidiče ošoupanou od nasedání do auta svrchní strukturu kůže s barevným lakem. Vzhledem k tomu, že přešití celé sedačky by byl ekonomicky nesmysl (nehledě na to, že stejný odstín kůže by byl prakticky nesehnatelný), tak jsem zvolil raději renovaci dobarvením. Správný odstín barviva na kůži je možné koupit v Německu od společnosti Colourlock. Potřebný odstín kůže dostanete v lahvičce o 250ml, barvivo se nanáší tamponem na zbroušenou a vyčištěnou kůži (jemný brusný papír a speciální chemický čistič, obojí od Colourlock).
Důležité je nanášet tenké vrstvy a každou nechat dostatečně dlouho vyschnout minimálně 12 hodin. Výsledek je pro mne uspokojivý, i když nic není dokonalé. Kůže má jinou strukturu, což je poznat například při čištění sedačky mikrovláknem. Co se týče barevnosti, je odstín mírně světlejší (odpovídá nové kůži, zatímco zbytek sedačky má již najeto 80tis km).
Postup čištění a ochrany kůže
Sedačky jsem čistil vyndané z auta ven, což mi umožnilo jednak pracovat na dobrém světle, s možností se dostat i do špatně přístupných míst a věnovat hloubkovému čištění dostatek času, který je potřeba. Celé sedačky včetně kůže byly vyčištěny univerzálním Meguiars Multi Purpose Cleanerem a následně jsem ještě na kůži použil gelový čistič a kondicionér od Gliptone a následně konzervační vosk od Elephant. Především Meguiars MPC dokázal dosáhnout výrazné změny, na druhou stranu je to už agresivní chemie a není dobré ji na citlivou kůži používat. Na 10 let starou špínu byl ale potřeba.
Po čištění MPC a Gliptonem kůže jednoznačně zesvětlila a zmatněla, kondicionér ji pak obnovil jemnost a pružnost a obzvlášť po vosku byla kůže mnohem příjemnější na dotek. Čištění šetrným Gliptonem je dobré dělat podle nájezdu km a zátěži sedaček každých 3 až 6 měsíců, obdobně to samé platí o ošetření kondicionérem. Ke Gliptonu mám dvě výtky, jednak čistič je fakt blbě balený (lahev s gelem je potřeba ředit vodou, což je dost k ničemu) a za druhé, kondicionér má pro mě opravdu nepříjemný zápach koželužny.
Srovnání látky a kůže v interiéru
Po půl roce užívání mám zkušenosti jak s extrémním vedrem tak se zimou a najeto pár tisíc km, a můžu tedy porovnat jaké jsou sedačky v porovnání s původním látkovým anatomickým interiérem. Předně tvar sedaček je velmi podobný, ale M3kové sedačky mají dofukovací bočnice, což při jejich nafouknutí znamená, že mají perfektní boční vedení, které přijde vhod hlavně při ostré jízdě zatáčkami. Elektronické ovládání sedaček je sice pohodlné hlavně díky paměti a citlivosti, se kterou se dá nastavit i behem jízdy. Na druhou stranu pohyb sedačky je pomalý a manuální sedadla šla položit níže k podlaze auta.
Výhřev sedadel je pohodlný v zimě a pro kůži nezbytnost. Tímto se dostávám k tepelným vlastnostem, kůže vede lépe teplo než látka, což znamená, že v létě kůže více pálí a v zimě více studí. Přes zimu se nepříjemný efekt eliminuje výhřevem, v létě ale není dobrý nápad nechat auto stát čelním sklem směrem ke slunci. V tomto ohledu jednoznačně vede látka, která je mimochodem i mnohem jednodušší na údržbu a vydrží více i při nevhodném zacházení. Veškerá negativa ale kiwi interiér maže vzhledem.
Řešení poškozené konstrukce zadní lavice
Jedním z nich byla poškozená konstrukce zadní lavice. Celou záležitost jsem se rozhodl vyřešit rozděláním dílu a výměnou poškozené části za nepoškozenou konstrukci z jiného auta. Vhodný dárce zadní lavice se našel celkem rychle, cena 1.000,- Kč byla na facku vzhledem k tomu, že potahy byly zničené a nikdo by to stejně nekoupil, ale budiž, bylo to alespoň blízko a lavice měla za opěradlem schovaný skivak.
Celá rozborka zadní lavice je celkem jednoduchá. Potah je na molitanovou výplň přišitý, je tedy nutné sundat obojí společně bez poškození. K oddělení od zadní stěny je potřeba nejprve sundat opěrku, která drží na dvou torxních šroubech (myslím že T30 nebo T27) a dvou západkach. Dále je potřeba sundat jednu T50ku dole na boku, ta totiž slouží k upevnění sklopné lavice do auta a drží potah na konstrukci. Po sundání opěrky je vidět, že potah je po obvodu kolem opěrky vyztužen zašitým ocelovým lankem, které je na sedmi místech uchyceno za háčky vystupující z ocelových zad. Je potřeba háčky odchlípnout a lanko vyháknout.
Po obvodu lavice je potah navlečen na ocelovou hranu pomocí gumového lemu, potah jde svléknout ztuha, pomůže tupý předmět, ale opatrně ať se nepoškodí kůže. Posledním místem je horní hrana lavice. Černá platová krytka je asi na osmi místech pouze zacvakaná do konstrukce, stačí podebrat a vypáčit, kolíčky jsou z plastu takže opatrně ať se nepolámou. Pod odhalenou lištou jsou vidět v dírách po kolících ocelové svorky, které drží pacičkami kůži. Svorkám není potřeba ohýbat packy, stačí stisknout obě jejich strany k sobě a vytáhnout ven. Následně se celý potah i s molitanovou výpní uvolní a je možné jej přehodit.
Příprava vozu pro montáž a co demontovat
Příprava na celou akci má dvě části. Co se dílů týče, není toho tolik. Předně při přechodu na elektrické sedačky je potřeba dostat napájení do sedadel. I manuální sedadla mají natažený svůj kabelový svazek a konektor ke každému sedadlu, důvodem jsou předpínače bezpečnostních pásů (chválabohu za ně).
Vzhledem k tomu, že na montáž kabelů pro elektrické ovládání polohování sedadla, pamětí a dofuků (vše obsluhuje jednen a ten samý svazek) neexistuje retrofit díl, je potřeba si kabeláž vyrobit. Do obou sedadel vede po jednom drátu z pojistek pro napájení a jednom drátu pro uzemnění. Řidičova sedačka navíc potřebuje jeden kabel pro připojení na K-BUS, přes který je zajištěna funkce paměti sedadla. Výhřev sedačky je na samostatném kabelovém svazku, ten se už ale naštěstí dá koupit připravený. Tahá se spolu s kabeláží pro napájení (výše).
Pokud navíc máte sociální edici jako já, tak nebude v autě centrání lišta výbavy, ale jen samostatné tlačítko protiprokluzu. Z toho vyplýva, že musíte sehnat lištu výbavy s výhřevem a tlačítkem asc/dsc, nový rámeček do středové části palubky (lišta má jinou výšku než samotné tlačítko) a vzhledem k tomu, že lišta je jinak napájená než samotné tlačítko, tak je potřeba další kabeláž. Opět je štěstí, že kabeláž už existuje připravená jako retrofit díl od BMW, a dokonce má u sebe 23pin konektor.
Kde táhnout kabeláž a jak ji zapojit
Ven musí obě přední sedadla, plastové vnitřní kryty prahů dvěří, mrtvý pedál - opěrka nohy u řidiče a ten samý díl u spolujezdce, dekl pod volantem, zamykatelná přihrádka u spolujezdce, zadní lavice, obložení dveří a zadních bočních stěn, plastové kryty u zadních okýnek, čtyři plastové nýty které drží zadní plato na konstrukci přepážky zadní lavice, zadní hlavové opěrky a tím je hotovo. Při montáži je potřeba dodržovat umístění kabelů a jejich zastrkování do správných slotů pro piny v konektorech.
Každé sedadlo je připojeno žlutým konektorem, do něj přijdou jak dráty pro napájení tak pro výhřev. Následně celý svazek pečlivě přibalte textilní elektrikářskou izolací k existujícímu svazku a táhněte jej pod kobercem k boku auta. Tam se nachází na každé straně zemnící svorky, do které přijde uzemnění (jak napájení posuvu, tak výhřevu). Je jedno kam se co napojí, ale například u řidiče už mám díky těmto dvěma drátům plnou svorku.
Zbytek svazku se podél boku auta táhne dál. U řidiče přes prostor pod volantem, kde se svazek opět dělí. Část jde palubkou do středové konzole, zbytek průchodkou v palubce (už tam je!) pod nohy ke spolujezdci, kde jsou pojistky a K-BUS. U spolujezdce je to analogicky stejné.
Středová konzole a napojení lišt
Středová konzole je kapitola sama pro sebe. Původní tlačítko pro ASC/DSC má 6pinový konektor s pěti kabely. Nová lišta má 4 pinový konektor do kterého přijdou 3 z 5ti drátů z tlačítka ASC a následně 23pinový konektor, kam přijdou naprosto všechny ostatní dráty, které jste si právě natahali.
Dva původní žlutozeléné dráty co Vám zbyly ze starého konektoru pro mě byly dlouhou dobu záhadolam, protože o nich dostupné wiring diagramy mlčí nebo podávají chybné instrukce. Pokud je tam necháte ležet nezapojené, nebo zapojené blbě, tak bude svítit kontrolka ASC a ABS a nepůjde tachometr (trošku nepříjemné :). Při studování původních plánů eletrického zapojení komponent jsem si nakonec všiml, že mezi oběma verzemi došlo ke změne v napájení jednotky ASC. Ta je mimo jiné napájena přes pojistku č. 33. U staré verze s 6 pinovými konektory bylo toto napájení zprostředkováno přes tlačítko, na kterém byl pevný můstek, u nových auta je už ale ASC jednotka pevně připojena na pojistku.
Řešení je tedy totálně debilní a primitivní - spojit oba zelenožluté dráty napevno k sobě.
Pojistková skříň - demontáž a připojení
To nejhorší nakonec - pojistková skříň. Prvně, doporučuji ji rozebrat co nejvíc to jde, jinak se tam z toho poserete. Takže odjistit bílými svorkami, následně vyháknout z pantů (celá skříň bude viset na kabelech), zespoda jsou tři mosazné šrouby torx T25 - vyšroubovat. Skříň je tvořena dvěma řadami pojistek, které u sebe drží jednak vyšroubované torxy a pak 50A pojistky (vyndejte je ven), následně už stačí jen povolit z klipsu a oddělit oba “panely” pojistek od sebe. Toto vám zajistí mnohem lepší přístup do spodní řady pojistek č.38-71.
Každá pojistka má tři sloty. Úplně spodní je obsazen z výroby, jde do něj ze zadu napájení z baterie. Prostřední slot slouží k napojení jednotlivých kabelů k různým komponentům auta. Tam přijdou i vaše natahané kabely. Právě tyto dva sloty pak zpředu drží nožovou pojistku. Třetí slot, který je nejvýš a je zároveň vystouplý, slouží pouze pro diagnostiku. Neudělejte fatální chybu jako já a nenastrkejte do něj dráty! Vytahat piny od pojistek ze slotu ven mi zabralo 5 hodin a je to snad to nejhorší co můžete udělat! Začnětě od zadu.
Tapecírung dveří a montáž doplňků
Hlavové opěrky zasuňte do plata (mimochodem pokud nemůžete dostat původní ven, tak je drží kovové spony pod platem. Je potřeba vytáhnout čtyři plastové nýty, zadní plato nadzvednout a svorky vytahat). Tapecírung bočních stěn je opět kritická věc, plastové svorky za které to drží ve stěně mají vůli a dostat je všechny do děr a nepolámat chce sloní trpělivost. Připravte si jich velké množství do rezervy.
Pokud nemáte obložení dveří i s opěrkami, je potřeba je ze starých přendat a vyměnit potažené polštářky. Opěrky jak vpředu tak v zadu drží na tapecirungu na několika šroubech, potažené polštářky jsou zacvaknuté v opěrce na šesti kolících. Začněte z předu a postupně je vytahejte ve, je potřeba opravdu zabrat. Následují rohové díly zadní lavice i s plastovým krytem, pak spodní díl, vše je celkem dost primitivní.
Zadní sklopná část drží kovovým výstupkem na bocích v karoserii a uprostřed je zamčená malým šroubem a západkou v kolejnici. To jestli máte sedačky v autě rovně si nejdřív zkuste nanečisto. Přední tapecíruang dveří je jednoduchá záležitost, opět drří na plastových svorkách, ale mají vodící lištu na horní straně, jejich nasazení tedy není tak problémové jako vzadu. Na předních dveřích bude potřeba přeskládat veškeré příslušenství - reproduktory, ovladač zpětných zrcátek, kabeláž ke klice a také loketní opěrky.
Instalace rádia a drobné dokončovací práce
Poslední velmi podstatnou věcí, kterou interiér trpěl, bylo neoriginální rádio. Po dlouhé době se mi konečně podařilo sehnat BMW Business rádio s CD v dokonalém stavu, aniž by stálo nesmysl. Výměna sama o sobě je primitivní, rádio je absolutně bez poškození a funguje bezchybně. Pro instalaci byla potřeba redukce anténního kabelu z ISO na FAKRA, vzhledem k tomu, že během výroby E46ek postupně došlo ke změně konektoru. Pro přehrávání hudby z iPhonu jsem k zadní části rádia připojil aux kabel, který je vyveden do přihrádky v palubní desce.
A tím celé předělání interiéru končí.