Britské rychlopalné kanóny ve vozidlech: historie 25liberního kanónu-houfnice a vývoj malorážních kanónů

V první světové válce i řadu let po ní existovalo jasné rozdělení dělostřeleckých zbraní na dva hlavní druhy, a sice kanony pro palbu přímou a houfnice pro palbu nepřímou. Až na konci 20. let se začali inženýři vážně zabývat koncepcí univerzálního polního děla, jež by nabídlo velký rozsah náměrných úhlů a variantní prachové nálože (a tudíž i různé úsťové rychlosti) a dokázalo by nahradit kanony i houfnice.

Program nového polního děla byl zahájen s cílem vyvinout něco, co nahradí dvě nejdůležitější zbraně Královského dělostřelectva z období první světové války, a sice 18liberní (tedy 84mm) kanon a 4,5palcovou (114mm) houfnici. Přesto že snaha nahradit starší 18 liberní dělo byla v britské armádě odstartována hned po prvé světové válce, trval vývoj jeho následníka vlivem hospodářských potíží neuvěřitelně dlouho.

V době kdy Británie cítila nutnost s horšící se mezinárodní situací doplnit a modernizovat svou výzbroj padlo rozhodnutí použít pro montáž nové houfnice lafety starého 18 liberního kanonu. Byly vyrobeny doplňkové sady a spolu s novými hlavněmi byly montovány na staré lafety původních kanonů, to umožnilo v krátké době vyzbrojit novou zbraní velký počet jednotek. Šlo v podstatě o kruhovou platformu umístěnou na spodku lafety, jež se na palebné pozici spouštěla dolů a pomocí okrajových zubů se zaryla do země. Takto vzniklá základna pohlcovala značnou část zpětného rázu a velmi účinně stabilizovala zbraň.

Na lafetu byla posazena nová hlaveň s vnitřním průřezem 3,45 palce (87,6 mm), která střílela granáty o standardní váze 25 liber (11,5 kg). Hlavním rozdílem proti předchozím polním dělům, byla u této zbraně dělená munice, která umožňovala použití zbraně i jako houfnice a změnu dálky střelby změnou velikosti nálože v nábojce.

Zbraň vstoupila do řadové služby roku 1937, a to jako „Ordnance, Quick Fire, 25-pdr Mark I on Carriage 18-pdr Mark IV“ čili rychlopalné dělo Mark I ráže 25 liber na lafetě Mark IV z 18liberního děla. V průběhu vývoje bylo rozhodnuto jednotným dělem nahradit i 4,5 palcovou houfnici, takže výsledkem byla 25 liberní kanónová houfnice. První děla byla použita počátkem WWII (bylo jich v té době méně než 80) a z britské výzbroje byla vyřazena v roce 1967 a z rezerv britské armády v roce 1975.

Přes malý počet kusů na začátku WWII se stala velmi rychle standardním britskou houfnicí a o kvalitě konstrukce svědčí i minimální změny zavedené v průběhu její služby. Teprve pak se začala ve velkých počtech dodávat nová varianta, která se označovala jako dělo Mark II na lafetě Mark I. Tentokrát již nešlo o „recyklaci“ lafet z 18liberních kanonů, nýbrž o zcela novou zbraň, zachovávající však základní prvek původní lafety, tedy odměrovou a palebnou desku.

Mark II byla hlavní verzí použitou za WWII. Byla zavedena 7.12.1937 a výroba začala počátkem roku 1939, ale ve výzbroji bylo v době zahájení války jen 78 kusů. Do boje se prvně dostaly při tažení v Norsku v roce 1940, přes prohru v tomto tažení se zbraň osvědčila a změny na ní prováděné byly minimální. Mezi nejvýznamnější modifikace patřilo přidání úsťové brzdy v roce 1942, to umožnilo palbu municí s větší náloží prachu, užívanou k průbojným střelám proti tankům.

Charakteristická dvoukomorová úsťová brzda se podle některých pramenů montovala až do Mk III. Existovaly různé velikosti náloží (dohromady 5 různých) z nich nejsilnější byla označena jako „Super“. Touto nejsilnější náloží bylo možno střílet jen z děl vybavených úsťovou brzdou. S nejsilnější náloží byl dostřel cca 13 400 yardů.

Základní střelou byl tříštivo-trhavý granát (HE) ale existovaly i kouřové, osvětlovací a propagandistické střely. Pro střelbu na pancéřované cíle byly zavedeny lehčí AP granáty s vyšší úsťovou rychlostí. Kromě toho se vyráběly kouřové granáty a vznikly i další typy (mimo jiné zápalné a chemické), jež se ale nedočkaly reálného nasazení.

Kromě Velké Británie se dělo vyrábělo i v Kanadě, Austrálii a Indii. Děla která padla do rukou Němcům byla použita k pobřežní obraně a nesla označení FK 281 (e) nebo 8.76cm FK 280 (e).

Mnoho těchto děl bylo ztraceno u Dunkerque, přesto se v nasazení zbraň osvědčila a její životnost ve výzbroji byla pozoruhodně dlouhá. Po II. světové válce se zbraň objevila v nejrůznějších konfliktech: byla použita např. v izraelsko-arabském konfliktu v r. 1948, ve větší míře v korejské válce, za indicko-pákistánské války v r. 1971 ji použily obě bojující strany.

Právě to, že se dělo začalo užívat i jako protitanková zbraň, přestože zpočátku neexistovaly průbojné střely, svědčí o univerzálnosti koncepce: muselo se proto spoléhat na výbušnou sílu tříštivo-trhavých granátů, ale později bylo k dispozici i průbojnější střelivo a montáž úsťové brzdy umožnila používání silnějších náloží.

Souvislost s vývojem malorážních rychlopalných kanónů ve vozidlech

Zkušenost s 25-pdr a obecný trend zvyšování požadavků na univerzálnost zbraní se promítly i do konstrukce moderních rychlopalných kanónů pro bojová vozidla pěchoty. V současné době ve výzbroji bojových vozidel pěchoty dominují rychlopalné kanóny ráží od 20 mm do 40 mm, přičemž postupná snaha vede k navyšování ráže.

Tento trend má dva hlavní důvody: výrazné zesílení pancéřové ochrany moderních bojových vozidel a rozšíření munice s programovatelným vzdušným výbuchem AVM k ničení „měkkých“ cílů a dronů. Donedávna byly vlastnosti 30mm kanónů zcela dostačující; dnes ale mnoho západních strojů odolá i této ráně čelním směrem.

Výrobci nabízejí různé koncepce: např. Bushmaster II (30 mm) a Bushmaster III (35 mm), které jsou mechanicky “sesterské” a umožňují relativně snadný přechod změnou hlavně. Externí pohon u Bushmasterů nebo kanónů Wotan zajišťuje vyšší spolehlivost a regulaci rychlosti palby, ale závisí na elektrické energii.

Nové koncepce munice jako teleskopická Super 40 (40x180 mm), CTAS 40x255 mm nebo dokonce projekty ráže 50 mm (např. munice 50x330 Supershot a kanón XM913) ukazují cestu, kam se vývoj ubírá: k vyšší účinnosti jedné rány, programovatelné munici a lepšímu účinku proti dronům a moderně chráněným strojům.

Výběr ráže však přináší kompromisy: zvětšení ráže znamená snížení počtu vezené munice a komplikace v zásobování a integraci do vozidla. Testy naznačují, že i přes zvýšenou účinnost střel větší ráže by množství nábojů připravených ke střelbě nemělo klesnout pod přibližně 150 kusů, přičemž pro 30 mm je na Západě považováno za minimum 200 nábojů.

Důsledky pro současná BVP a armádní volby

Debata o volbě ráže v Evropě (např. mezi 30 mm a 35 mm) reflektuje odlišné přístupy: zatímco některé státy upřednostňují 30 mm pro logistickou kompatibilitu a větší zásobu munice, jiní volí 35 mm jako kompromis umožňující lepší použití programovatelné munice a boj proti dronům. Argumenty pro 35 mm také spočívají v jednodušší budoucí možnosti přechodu na 50 mm.

Jednotlivé státy se rozhodují podle kombinace operačních zkušeností, kompatibility stávajícího materiálu a vize budoucího vývoje munice. Zkušenost z Británie s 25-pdr ukazuje, že univerzální a dobře navržená zbraň může poskytovat dlouholetou službu a adaptovat se na nové úkoly (protitankové, dělostřelecké, kouřové či osvětlovací), což je princip, který dnes hledají i konstruktéři kanónů do vozidel.

Bez ohledu na zvolenou ráži zůstávají klíčové parametry při výběru hlavní zbraně BVP: ráže kanónu, princip automatiky (externí pohon vs plynopohon), způsob podávání munice (pásy, zásobníky, bezspojkové systémy) a schopnost zajistit dostatečnou zásobu munice připravené ke střelbě.

Vliv historických zkušeností

Historie 25liberního kanónu-houfnice ukazuje, že pečlivá konstrukce, modularita (možnost montáže na staré lafety), dělená munice a pozdější modifikace (úsťová brzda, nové typy střeliva) prodloužily životnost a univerzálnost zbraně. Tyto principy jsou stále platné při navrhování moderních kanónů a jejich integrace do bojových vozidel: modularita, možnost modernizace munice a přizpůsobivost úkolům (proti tankům, proti živé síle, proti dronům).

Ve 20. století britská 25liberní houfnice dokazovala, že dobře vyvážená kombinace mobility, palebné síly a univerzálnosti se stane základem pro dlouholeté používání a mezinárodní produkci i exportní licence. Dnes analogické rozhodnutí o výběru ráže a typu kanónu pro BVP určí efektivitu jednotek na dekády dopředu.

tags: #britske #rychlopalne #kanony #ve #vozidlech