Mercedes-Benz W114 a W115 reprezentuje sedany a kupé německého výrobce s designem od Paula Bracqa a nástupce modelů W110. Oblíbené strich acht (/8) přišlo v roce 1968 a právě proto se tak označuje. Jak bylo v té době běžné, modely se označovaly podle velikosti motorů - šestiválce (W114) měly označení 230, 250 a 280, zatímco čtyřválce (W115) pak 200, 220, 230 a 240 s tím, že naftové verze byly značené přídomkem D.
Nabízený Mercedes W114 je značený jako 250/8 C, to znamená, že ho pohání řadový šestiválec M130 E28 o objemu 2778 cm3, spojený se čtyřstupňovým automatem. Při celkové hmotnosti 1395 kg vůz zvládne maximální rychlost až 180 km/h. Hodnoty výkonu: 130 koní při 5000 otáčkách a 216 Nm při 3200 otáčkách. Nabízen vozidlo je slušném, původním stavu, přičemž automat řadí velmi čistě a motor běží bez problémů. Vůz v krásné barevné kombinaci má pěkný lak a krásný interiér. Mnoho dílů je nových, servis byl prováděn.
Desítky aut máme skladem v naší péči a další připravené k dovozu. Rozumíme vašim potřebám, jsme k dispozici pro vaší plnou spokojenost, protože ta je naším cílem. Umíme toho víc - například veškeré dokumenty nutné pro přihlášení vyřídíme rychle a efektivně. Mercedesy W114 a 115 prosluly obzvláště v naftových verzích svou extrémní výdrží a dnes jsou vyhledávané sběrateli, nejen coby dvoudveřová kupé.
Historie a vývoj: od W110 k stroke-8
Úvod roku 1968 přinesl ve vyšší střední třídě u Mercedesu střídání stráží: nástupce „malého křídláku“ W110, řadu W114/115, v anglicky mluvících zemích přezdívanou Stroke-8. Šlo vlastně o čtvrtou generaci poválečných předchůdců dnešní třídy E. Písmeno W, které v kódech Untertürkheim užívá od sloučení Daimleru a Benzu, znamená „Werk“. V konzervativních měřítkách stuttgartského výrobce znamenala doslova revoluci. Proporce vozu, které navrhl slavný francouzský designér Paul Bracq, byly vyvážené, stuttgartská novinka si zachovala relativně kompaktní rozměry. Těmi by dnes tato „hvězda“ patřila mezi menší vozy střední třídy - vždyť na délku neměřila ani 4,7 m!
Němečtí fanoušci jí říkali „Strich-Achter“, označení vzešlo právě od nich a nikoli od výrobce samotného. I když... oba názvy přepisované symbolem „/8“ neznamenaly nic jiného než rok představení tohoto vozu a objevily se v původních oficiálních obchodních názvech. Modely 1969 se pak značily „/9“, následně bylo od systému upuštěno, „/0“ by opravdu nevypadala dobře. V bývalém Československu dostal tento automobil přívětivější přezdívku „kraťas“.
Konstrukční novinkou byla zadní úhlová náprava odpružená vinutými pružinami a příčným zkrutným stabilizátorem. Při modernizaci v roce 1973 se na vozech této řady objevila „zubatá“ zadní světla, která měla zabránit znečišťování. Takovým vozům se díky modernizované přídi u nás říkalo „žralok“.
Verze a motorová paleta
V této generaci se objevily jak modely se čtyřválcovými motory (200 a 220 spalovaly benzin, 200 D a 220 D pochopitelně naftu), tak i větší šestiválce ve verzích 230 a 250, později 280. Stuttgartská automobilka stála spolu s Peugeotem na počátku vývoje vznětových motorů pro osobní automobily, W115 pak jako první sériový vůz na světě dostal pod kapotu naftový agregát s pěti válci. Pochopitelně se pokračovalo v tradici prodloužených verzí, speciálních karoserií a světlo světa spatřilo i kombi, ale bohužel nepřekročilo stadium prototypu, zákazníci tak na něj v prodejnách čekali marně, jejich prosby vyslyšeli až nezávislí karosáři...
Zvláštní kapitolou bylo dvoudveřové kupé, které mohlo mít větší dvouapůllitrový šestiválec se vstřikováním paliva. Písmeno E, které dalo o čtvrtstoletí později stuttgartskému představiteli vyšší střední třídy svůj název, tak pochází z německého slova Einspritzung. Za první E-Klasse historie však bývá leckdy považován nástupce W123. Řada W114/115 se také stala základem série konceptů ESF - experimentálních vozidel, na kterých byly testovány bezpečnostní prvky blízké budoucnosti.
Zrod a vývoj designu
Zrod vývoj nové generace začal již v době nástupu „malého křídláku“, tedy v roce 1961. V dnešní době počítačové lze jen těžko uvěřit, že trval více než šest let. Vedoucím celého projektu byl Fritz Nallinger, tehdejší hlavní inženýr, člen správní rady a technický ředitel společnosti Daimler-Benz AG. Technickou stránku měl na starost Karl Wilfert, o design se postaral Paul Bracq, který měl k ruce další návrhářskou veličinu - Bruna Sacca. Požadavek byl jasný - koncepce dosud praktikované sdílené karoserie se opouští, je třeba vytvořit menší alternativu k současně vyvíjené luxusnější řadě W108/109. Nový vůz měl být kompaktnější, ale zároveň se měl od svých větších sourozenců lišit více, než tomu bylo u Pontonu a „malých křídláků“.
Začaly se rýsovat již v roce 1964, ale stále nebylo rozhodnuto, jak má vypadat příď budoucího vozu. Původně se uvažovalo o tom, že menší čtyřválce by se odlišovaly vodorovně umístěnými obdélníkovými světlomety vpředu stejně jako předchůdci, kteří měli v levnějších verzích světla kulatá, nakonec bylo od této myšlenky zkraje roku 1965 upuštěno. V té době vývoj vedl Hans Scherenberg, neboť Nallinger odešel do důchodu. Dalšími karosářskými variantami kromě sedanu byly sportovnější dvoudveřové kupé, limuzína s prodlouženým rozvorem a kombi. Kupé a limuzína prošly sériovou výrobou, kombi však zůstal prototypem, zákazníci tak na něj čekali až po čase.
V říjnu 1967 zahájil Mercedes-Benz předsériovou produkci nových vozů v Sindelfingenu, celkem vzniklo 1.100 kusů ve dvou sériích. Na závěr vývojové etapy tohoto vozu se zmíním ještě o jedné zajímavosti - design zadní části byl jen s drobnými změnami použit i na nástupci W123, vydržel tak ve výrobě takřka dvě desetiletí.
Dvojitá premiéra a evropská publicita
Éra ploutví skončila ve Stuttgartu začátkem roku 1968, nová řada W114/115 byla představena novinářům 9. a 10. ledna, a to v Sindelfingenu. Laická veřejnost viděla „hvězdu“ poprvé na březnovém autosalonu v Ženevě. Jeden z redaktorů německého magazínu Auto motor und sport poznamenal, že nový mercedes svým designem směřuje doleva, což byla narážka na politickou situaci v Evropě. Novo vyrobené vozy si však zasloužily chválu za klasické, ale moderní linie a čistý, sportovně laděný vzhled. Design dokončili ti samí autoři, kteří navrhovali W108/109, a to Paul Bracq.
Když jste se podívali pozorněji, mohli jste spatřit dynamičtější linky, které předchozí „koráb“ W110 postrádal. DÍlo se bezesporu zdařilo, eleganci i jistou dávku nadčasovosti nelze upřít „kraťasům“ ani po padesáti letech.
Modelová nabídka a technika
Nová řada se šesti modely začínala menšími čtyřválci řady W115. Typy 200 a 220 byly poháněny novým motorem M 115; označení odpovídalo zdvihovému objemu. Verze 200 D a 220 D nabízely naftu, zatímco benzinové verze obdržely čtyřválce 200 a 220. Modely W114 (6)v a W115 (4)v nabízely pohon s další differentiací, vrcholem zůstával dvouapůllitrový šestiválec M 114 ve variantě 250 (W114) s výkonem 130 koní. Přední i zadní čepy a konstrukce zavěšení byly vyvinuty pro lepší ovladatelnost i komfort. V 1969 byl do modelu 250CE zaveden plně elektronický systém vstřikování paliva Bosch D-Jetronic - vůbec první sériový Mercedes-Benz s tímto systémem.
Podrobnosti o dalších verzích: W114 byl určen především pro šestiválce 230/250/250/8 a později 280, zatímco W115 dominovaly čtyřválce 200/220/200D/220D a diesel OM 614/615 varianty. Všechny motory se vyznačovaly spolehlivostí a dlouhou životností; dieselové verze byly ceněny za hospodárnost a trvanlivost.
Provedení a technické inovace
Nejvýznamnější konstrukční novinka řady W114/115 se skrývala v zadní nápravě: úhlová (diagonální) náprava odpružená vinutými pružinami a doplněná příčným zkrutným stabilizátorem. Tato evoluční úprava zlepšila jízdní vlastnosti a zůstala základem pro další modely. Šasi bylo na takové technické úrovni, že jej konstruktéři použili i pro sérii 107 v roce 1971. Všechny kola dostala kotoučové brzdy, posilovač řízení byl na přání. Rozvor u „kraťasu“ vzrostl a vozy působily vyváženěji; celkové rozměry a hmotnosti byly optimalizovány pro lepší jízdní charakteristiky.
V interiéru došlo k modernizacím, zahrnujícím nové bezpečnostní prvky, navíjecí pásy a nový tvar volantu. Prostorově nabízel kupé více cestujících v pěti až šesti sedadlech, a to bez sloupků B, což umožňovalo lepší výhled a otevřenější interiér. Prodloužené varianty limuzín (kód V) nabízely třetí řadu sedadel a prodloužený rozvor, a byly určeny pro taxi, VIP klienty a oficiální použití.
Kopí v autoprůmyslu a osudy
Vozy W114/W115 se staly základem konceptů ESF a byly průkopníky v testování bezpečnostních prvků. V průběhu let se zrodily i speciální karosérie a mixy karoserie - kombi, sanitky, pohřební auta a pick-upy, často zajišťované nezávislými karosářskými firmami po celé Evropě. Z hlediska prodejů a rozšíření byl důraz na dieselové verze výrazný, ačkoliv nabídka zahrnovala i sportovně laděná kupé a luxusní limuzíny.
Napříč historií se objevovaly bohaté popisné testy v médiích. Auto motor und sport vyzdvihl stabilitu a vyvážené proporce, stejně jako prostornost a objem kufru. Tato hodnocení posilovala reputaci vozů jako spolehlivých a dlouhotrvajících strojů, což i dnes přitahuje sběratele a nadšence do klasických Mercedesů.
Kupé a limousine proti sedanům
Kupé W114/115 nabídlo zajímavé technické inovace - dvouapůllitrový šestiválec s mechanickým vstřikováním D-Jetronic, později nahrazeným spolehlivějším systémem. Prostor pro cestující byl u kupé nadstandardní, s nižší střešnou linií a odlišnou ergonomií sedadel. Limuzína s prodlouženým rozvorem (kód V) nabídla více místa pro třetí řadu sedadel a byla určena pro sofistikované a oficiální použití.
Současný odkaz a legenda nesmrtelnosti
Mercedes 240 D (W114/115) bývá vnímán jako nesmrtelné auto, které vydrží všechno. Příběhy o kilometrech bez závad - například taxi v Soluni s rychlou historií, kde vůz najel miliony kilometrů - dodávají modelům časovou kapacitu a legendární pověst. Tyto příběhy i exkurze do muzea ukazují, že W114/W115 zůstávají ikonou automobilového designu a spolehlivosti, která si zaslouží být připomínána i v současnosti.
1973 Mercedes w114 / w115 types 200 - 230.4 - 230.6
V roce 1969 byl model 250CE uveden s plně elektronickým systémem vstřikování Bosch D-Jetronic, což byl významný milník. Facelift v roce 1973 zjednodušil přední nárazník a menší kapotní linii, upravil světlomety a zlepšil výhled z A-sloupku. Modernizovaný vzhled doplnily praktičtější detaily a vyšší boční zrcátka.
Závěrečné poznámky
Modely W114/115 zůstávají symbolem robustnosti a typické německé elegancie, která kombinovala praktické pojetí s nadčasovým designem. Výrobní i technické inovace, včetně zadní diagonální nápravy a široké škály karoserií, ukazují, jak Mercedes-Ben zvolil cestu kompromisu mezi jízdní dynamikou a pohodlím posádky. Dnes jsou tyto vozy vyhledávané pro své množství variant, technickou jednoduchost a vysokou odolnost v praxi.