Malé auto do města s obratným chováním, jednoduchostí a nízkou spotřebou, Saxo byl v nabídce Citroënu většinou v souladu s mantrou PSA o sdílení technických dílů a minimalizaci vývoje. Saxo vzniklo jako nástupce AX a spolu s Peugeotem 106 sdílelo platformu, motorové řady i základní koncepci podvozku, aby bylo možné rychle reagovat na městský provoz a náklady na výrobu.
Citroën Saxo se vyráběl na předměstí Paříže v Aulnay-sous-Bois a v portugalském Mangualde, a byl nabízen jako třídveřový i pětidveřový hatchback. Vynikal ovladatelností, parkováním a nízkou spotřebou, což ho činilo atraktivním pro mladší zákazníky a jako druhé auto do rodiny. Interiér měl typické prvky třídy malých vozů: pohodlné sedačky, přehlednou palubní desku a zpracování z obstojných materiálů; zavazadlový prostor o objemu 280 litrů byl průměrný, s možností zvětšení po sklopení zadních sedadel až na 953 litrů.
Pohon a technika Saxo vycházely z jedné rodiny motorů PSA TU. Základní verzí byl 1.0i o objemu 954 cm3 s výkonem 50 k (37 kW) a točivým momentem 74 Nm, dosahující rychlosti kolem 149 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h za asi 19,1 s. O něco výkonnější byl motor 1.1i s objemem 1124 cm3, výkonem 60 k (44 kW) a točivým momentem 88 Nm; verze 1.1i dosahovala rychlosti 162 km/h a spotřebu zhruba 6,5 l/100 km. Od roku 2000 pak byl nahrazen motorem TU1 JP se stejným objemem a výkonem, avšak s vyšším točivým momentem 94 Nm. Tyto motory byly spíše určeny pro městský provoz a pohodlné každodenní jízdy než pro sportovní ambice.
Sportovní verze Saxo, zejména VTS (pozdějiWestcoast a Furio), nabízely výrazně dynamičtější charakter. Pod kapotou měl Saxo VTS osmiventilový čtyřválec TU3 JP o objemu 1361 cm3, výkon 75 k (55 kW) a krouticí moment 113-120 Nm, který umožňoval rychlost až 175 km/h a zrychlení na 100 km/h za 12,8 s. Verze VTR (nebo 1.6i) získala osmiventilový čtyřválec TU5 JP s objemem 1587 cm3, výkon 88 k (65 kW) a později zvýšený na 98 k (72 kW) s nejvyšší rychlostí 193-205 km/h a zrychlením 0-100 km/h kolem 11,6 s až 8,7 s pro vrcholnou variantu 16V. Pro „spořílky“ byl k dispozici dieselový motor TUD5 o objemu 1527 cm3 s výkonem 57 k (42 kW) a točivým momentem 95 Nm, který byl schopen rychlosti 158 km/h a velmi nízké spotřeby kolem 5,2 l nafty na 100 km.
Podvozek Saxo byl totožný s Peugeotem 106, s vpředu MacPhersonem a vzadu klikovou nápravou s vlečenými rameny a zkrutnými tyčemi, spolu s hydraulickými, případně teleskopickými tlumiči. Přední brzdy byly kotoučové o průměru 247 mm, zadní bubnové (u některých verzí kotoučové), a standardně byla pětistupňová manuální převodovka; na přání bylo možné dodat i třírychlostní automatickou převodovku až do roku 2002. Karoserie byla navržena Donatem Cocem, který ji vtiskl jednoduché a elegantní linie se světlomety propojenými s maskou a dvojicí úzkých otvorů s logem Citroën uprostřed.
Interiér Saxo zůstal praktický a strohý; palubní deska ztvárněná s výrazným středovým panelem a tvrdé plasty charakterizovaly vnitřní prostor. Standardní výbava zahrnovala airbag řidiče a napínače pasů; volitelná byla ABS, klimatizace, posilovač řízení, kazetový nebo CD přehrávač, elektrické ovládání oken, mlhovky a další, včetně speciálních edic jako Open Scandal s plátěnou střechou. Modernizací v září 1999 dostala Saxo ostřejší přední masku, větší světlomety a zesílené B-sloupky pro lepší torzi karoserie, zatímco interiér zůstal zachován.
Citroën Saxo byl také k dispozici ve speciální verzi Saxo Électrique s elektromotorem ZAA o výkonu 27 kW a rychlosti nejvýše 91 km/h; dojezd byl kolem 120 km a baterie Saft o napětí 120 V byla umístěná v motorovém prostoru a na podlaze. Celková produkce Saxo a jeho „dvojčete“ Peugeot 106 dosáhla kolem 1,65 milionu vozů do roku ukončení výroby v září 2003, kdy následoval nástup pětidveřového Citroën C3 a třídveřového C2. Cena na trhu byla srovnatelná pro české zákazníky: třídveřové Saxo 1.1i kolem 239 000 Kč, Saxo 1.5D SX asi 337 tisíc a Saxo 1.6i VTS kolem 449 tisíc korun.
Celkově Saxo představovalo spolehlivé malé auto pro městský provoz s důrazem na nízké provozní náklady a praktickou variabilitou prostoru. I když zaostávalo po stránce jízdních vlastností a bezpečnosti za modernějšími modely, jeho jednoduchost a široký servisní a nástrojový zázemí z něj dělaly častou volbu pro mladší řidiče a rodiny hledající ekonomický vozík pro denní dojížďky a městské vyjížďky.
