BoJové vozidlo pěchoty BVP-1 (BMP-1) vzniklo počátkem šedesátých let a sériově se začalo vyrábět od roku 1965. Na svou dobu dokázal stroj BVP-1 v mnoha parametrech převyšovat tehdejší vozidla NATO, zejména výzbrojí a pancéřováním. Později byl sice překonán, ale i dodnes, zejména po modernizaci, kterou podstoupil v osmdesátých letech, by byl plnohodnotným vojenským vozidlem. BVP-1 vyráběla firma ZTS Dubnica nad Váhom v licenci podle sovětského vzoru BMP-1, provedla však několik úprav pro použití ve středoevropských podmínkách. Celkem bylo vyrobeno 17 295 vozů BVP-1.
Hlavní konstrukční charakteristiky a pohon
BVP-1 je obojživelné pásové vozidlo, které dokáže jezdit po silnici i mimo ni a plavat. Pro pohon slouží dieselový motor UTD-20 o objemu 15,8 l a výkonu 300 koní, který přenáší na pásy manuální převodovka. Původně měla šest rychlostí, civilní verze však stačí čtyři rychlosti. Maximální rychlost na silnici dosahuje 65 km/h, v terénu 45 km/h a ve vodě plavání 7 km/h. Řízení probíhá pomocí řídítek, která naklání doprava nebo doleva a o zatočení se stará rozvodovka mezi pásy; hydraulika řídí jejich pohyb a hlavně zpětnou vazbu, která překvapí mnohé sportovní vozy. Přesnost ovládání pomáhá i velký točivý moment motoru, který s ovládáním spojky není potřeba příliš spolupracovat. Zvyknutí na řízení probíhá rychle, a to díky jednoduché navigaci vpřed a do zatáček.
Palebná a obranná výbava v dokumentaci
Na plně vyzbrojené BVP-1 býval kanón 2A28 ráže 73 mm s dostřelem 1300 m, kulomet ráže 7,62 mm a odpalovací zařízení pro protitankové řízené střely 9M14 Maljutka. V rámci demilitarizované verze byl pro veřejnost zajištěn spíše řízený zážitek z jízdy než střelba ostrými zbraněmi. Hmotnost vozidla a počet členů posádky nebývaly v nejmenší míře modifikovány ve snaze vyhovět civilním podmínkám a bezpečnosti.
Modernizace a srovnání s BVP-2
BVP-2 (Bojové vozidlo pěchoty 2) je další modifikací z řady BVP a vychází z BVP-1. Jedná se o lehké bojové obojživelné pásové vozidlo s vysokou pohyblivostí a pancéřovou ochranou. Průchodnost terénem je zkvalitněna použitím jiného typu kolejových pásů a tlumičů podvozku. Má zvýšenou palebnou sílu a ochranu na bojišti, a to včetně možnosti ničení pancérovanych cílů, včetně tanků a bojových vrtulníků. Základní takticko-technická data ukazují hmotnost kolem 14 000 kg, posádku 3+7 a mnoho komponent zajišťujících pohon, převod a elektroniku.
Hlavní části a technická data BVP-2
- Pancéřová korba a věž
- Pozorovací a zaměřovací přístroje
- Pozdější pohonná jednotka
- Pokročilé převodové ústrojí
- Podvozkové a elektrické komponenty
- Zařízení pro ochranu před účinky zbraní hromadného ničení
- Zařízení požární ochrany a zaměřovací systémy
Základní technicko-taktická data BVP-2 zahrnují celkovou hmotnost 14 000 kg, následující profil: délka s kanónem dopředu 6 735 mm, délka s kanónem dozadu 7 295 mm, šířka 3 150 mm a výška 2 450 mm. Motorem je čtyřdobý vznětový šestiválec s přímým vstřikováním paliva o výkonu 221 kW při 2000 ot/min. Převodovka je planetová s 5 vpřed a 1 vzad, maximální rychlost na suché cestě 45-65 km/h, plavba vpřed 7 km/h a vzad 2 km/h. Velkou výhodou zůstává obojživelná mobilita a vysoká úroveň ochrany posádky.
Historie výroby a implementace v ČSSR a ČR
V ČSSR byla zahájena výroba BVP-1 v roce 1968 po ověřovací sérii z roku 1968 a následující produkce až do roku 1989; vyrobilo se 17 697 kusů BVP-1 (z toho asi 90 % pro vývoz). Vozidla pro SSSR se vyráběla v ZŤS Dubnica nad Váhom a pro ČSLA a export v PPS Detva. Jako první útvar ČSLA byl na BVP-1 v roce 1974 přezbrojen 49. motostřelecký pluk v Mariánských Lázních. Aktivní služba u AČR byla ukončena v následujících letech a BVP-1 bylo postupně vyřazeno.
V popisu se uvádí, že BVP-1 byl sovětské bojové vozidlo pěchoty BMP-1 (Bojevaja Mashina Pekhoty). Po změnách konstrukce a licenčním ujednání z roku 1966 vznikla v roce 1968 ověřovací série, následovala sériová výroba k roku 1989 a export do různých zemí, s významnou částí produkce určenou vývozu.
Praktické dojmy z jízdy a užití
V testech byla ukázána snadná a intuitivní obsluha vozidla, které poskytuje velmi dobrou zpětnou vazbu a umožňuje soustředit se na řízení a plnění úkolů. Zážitek z jízdy bývá intenzivní, plný hluku, prachu, bláta a odolných kovových výstupků; porovnání bývá s jízdou v závodní motokáře nebo hospodské rvačce. Ačkoliv ostrá střelba nebyla umožněna, je zajištěn bezpečný a působivý zážitek z řízení v civilní variantě.
Video z projížďky v BVP-1 je k dispozici v novém čísle magazínu Beast.cz Do útoku! a doplňuje vizuální popis jízdy pro širší pochopení technických parametrů a jízdních vlastností.
- Jak BVP-1 splňuje požadavky na mobilitu i palebný potenciál pěchoty.
- Rozdíly mezi BVP-1 a modernější BVP-2 po stránce konstrukční i taktické.
- Historie výroby v Československu a její dopady na export a obranu.
BVP-1 jazda
Celkový dojem je, že BVP-1 a jeho modernizace zůstávají ikonickými obrněnými prostředky, jejichž konstrukce byla a nadále je důležitým krokem ve vývoji obrněných vozidel střední kategorie.
tags: #konstrukce #motoru #bvp #vojenske #vozidlo