Vítejte v době, kdy auta nevypadala jako Bluetooth reproduktory a slovo „luxus“ ještě nesouviselo s dotykovou obrazovkou velikosti pečicího plechu. Mercedes W123 nebyl extravagantní. Nebyl ani přehnaně rychlý, přesto si získal svět. Jeho kouzlo spočívalo v tom, že vypadal jako solidní německý inženýr - uhlazený, důvěryhodný a připravený pracovat.
Vývoj modelu W123 začal v roce 1968 a první prototypy se zrodily o šest let později. Sériová výroba se rozběhla v roce 1976 v závodě v Brémách. Z dnešního pohledu to může znít zvláštně, ale tehdy šlo o jeden z nejbezpečnějších vozů na trhu. Mercedes se tehdy zaměřil na zlepšení deformačních zón a vývoj bezpečnějšího sloupku řízení. V pozdějších letech šla W123 dokonce objednat s airbagem pro řidiče - tehdejší raritou.
Karoserie? Masivní plechy. Když jste zavřeli dveře, znělo to jako když se zavírá trezor. Nejslavnější z nich? Asi 240D. Papírově měl výkon jako vysavač a zrychlení z 0 na 100 km/h trvalo víc než půl věčnosti (cca 20 sekund, ale kdo to tehdy měřil?). Ale běžel pořád. A pořád. A pořád. Najet milion kilometrů? Žádný problém.
Mercedes se nebál do W123 nasypat tehdejší technologické poklady. Uvnitř jste dostali palubku jako z banky - přehlednou, bytelnou a s decentními chromovými detaily. Ergonomie? Německy logická. Pohodlí? Sedadla připomínala starožitné pohovky - tuhé, ale podpůrné. Klima? Občas fungovalo. Rádio? W123 existoval jako sedan, kombi (T-Modell) i kupé. Každý z nich měl své kouzlo. Sedan byl důstojný. Kombi z něj udělalo neúnavného tahače všeho, od dětí po cement. A kupé? Elegance sama.
Technické inovace a konstrukce
Ještě fascinující je, jak moc W123 prorostl do různých vrstev společnosti. Jezdili s ním doktoři, právníci, diplomaté i taxikáři. Mercedes W123 byl posledním Mercedesem, který vznikl bez ohledu na cenu. Inženýři tehdy dostali volnou ruku, aby postavili auto, které vydrží věčnost. Na vývoji W123 se rozhodně nešetřilo. Inženýři dostali volnou ruku a výsledek? Mechanicky téměř nezničitelné auto. Pokud se ztratí z provozu, důvodem bude s největší pravděpodobností koroze.
W123, u nás přezdívaná „piáno“ kvůli tvaru víka kufru připomínajícímu víko klavíru, se ze začátku nabízela s benzinovými a naftovými motory - od čtyřválců až po šestiválce. Naftové agregáty byly atmosférické, legendárně odolné, ale nijak zvlášť výkonné. V roce 1978 začal Mercedes s vývojem nové generace motorů a už v roce 1980 přišel moderní čtyřválec se vstřikováním paliva.
Vůz je postaven na samonosné ocelové karoserii a vpředu využívá nezávislé zavěšení kol pomocí robustní nápravy s dvojitými příčnými rameny. Zadní část vozu spoléhá na osvědčené kyvné rameno. Mercedes navíc u modelu W123 implementoval tzv. neutrální poloměr rejdu - tedy geometrii kol upravenou tak, aby se během brzdění kola nenakláněla ani dovnitř, ani ven.
Motory a jejich charakteristika
Mercedes-Benz W123 byl k dispozici s širokou škálou motorizací. Výběr byl široký jako nabídka v německé pekárně. Ať jste chtěli diesel, šestiválec nebo atmosférický čtyřválec, Mercedes měl řešení.
Benzínové motory
Benzínové verze byly kultivovanější a rychlejší. Nabídka začínala čtyřválci M 115, dvoulitr dával 69 kW (94 k), silnější verze 230 pak 80 kW (109 k). Špičkovými verzemi byly šestiválce 280 (115 kW/156 k) a 280 E (130 kW/177 k). První provedení mělo pod kapotou motor typu M 110, kterému dodával do válců palivo klasický karburátor, druhé používalo elektronické vstřikování.
V roce 1980 se objevil základní zážehový model 200 s novým motorem M 102, nabídku také rozšířil stejný motor, ale s větším objemem a vstřikováním (verze 230 E). Verze 230 E se vstřikováním paliva má výhodu absence sytiče, motor chytne téměř okamžitě. Běh motoru je jemný a kultivovaný.
Z benzínů je doporučována verze 230E, která se svými 136 koňmi, zrychlením na stovku za 11 sekund a kombinovanou spotřebou 11l je ještě autem, které nesežere svého majitele. Nutno ovšem podotknout, že benzínové motory jsou poměrně choulostivé a u nás jsou víceméně všechny ve špatném stavu. Ale výměna motoru není komplikovaná a pasuje zde benzín ze 190 tky.
Naftové motory
Naftové varianty používaly čtyřválec OM 615 ve verzích 200 D (40 kW/55 k), 220 D (44 kW/60 k) a 240 D (48 kW/65 k), pouze špičkové provedení 300 D s výkonem 59 kW (80 k) mělo pod kapotou pětiválec OM 617. Tyto motory najedou klidně i milion km, spotřebovávají kolem 9l nafty, jsou naprosto spolehlivé, ale jsou hlučné a nejedou. Nejrozšířenější 200D zrychluje na stovku za více než 30 sekund a kromě toho mívají opotřebené motory problém se zimními starty. Doporučuji novější verzi 240D po roce výroby 1983 nebo pětiválec 300D.
V roce 1977 přišlo překvapení, do kupé se dostal vznětový třílitr s 59 kW (80 k). Kupé s tímto motorem neslo označení 300 CD a nabízelo se pouze za oceánem, jako odpověď na normu CAFE. Když byl standard CAFE v roce 1981 zpřísněn, model 300 CD byl nahrazen verzí 300 CD Turbodiesel s výkonem 92 kW (125 k), která nebyla nabízena na evropském trhu.
Karosářské varianty a jejich specifika
W123 existoval jako sedan, kombi (T-Modell) i kupé. Každý z nich měl své kouzlo.
Sedan
Sedan byl důstojný. Standardní sedany měly vzdálenost mezi oběma nápravami 2,80 m. V roce 1977 představil Mercedes-Benz W123 coby limuzínu s dlouhým rozvorem, u které byl tento rozměr o 63 cm delší, tedy 3,43 m. Interiér poskytl dostatek prostoru pro instalaci třetí řady sedadel, takže se dovnitř vešlo osm pasažérů včetně řidiče. Přes impozantní rozměry a relativně výkonné motory nebyl jezevčík reprezentačním vozidlem, ale spíše firemním automobilem, luxusnějším cestovním vozem pro větší množství cestujících nebo hotelovou limuzínou.
Kombi (T-Modell)
Kombi z něj udělalo neúnavného tahače všeho, od dětí po cement. Poprvé v historii si jeho výrobu zajišťovala sama automobilka ve vlastní režii a nesvěřila ji specializované karosárně. Kombi mělo automatické vyrovnávání světlé výšky, o které se starala hydropneumatika. Tuto prostornou karosářskou variantu ocenily zejména movitější rodiny.
Kupé (C123)
A kupé? Elegance sama. Kupé se v porovnání s předchůdcem od sedanu odlišovalo daleko více. Mělo kratší rozvor (o 8,5 cm), nižší střechu a více skloněné čelní sklo, což mu dodávalo sportovnější vizáž. V roce 1980 skončila výroba typu 230 C, který byl nahrazen novou verzí 230 CE. V srpnu 1985 sjel z výrobní linky poslední Mercedes C123. Celkem vzniklo téměř sto tisíc vozů.
Zkušenosti z provozu a jízdní vlastnosti
Dnes je z něj sběratelská legenda. Ne pro svou vzácnost, ale pro své charisma. Do našeho testu se dostal elegantní sedan z roku 1982, téměř nedotčený časem. Pod kapotou se skrývá benzinový čtyřválec 230 E s elektronickým vstřikováním paliva, který přes mechanickou čtyřstupňovou převodovku posílá výkon na zadní nápravu.
Auto je ve výjimečně zachovalém stavu - počítadlo kilometrů ukazuje necelých 90 tisíc, což je u tohoto typu téměř rarita. Už po otevření dveří je jasné, že tohle není žádný obyčejný veterán. V interiéru W123 se totiž i po tolika letech člověk cítí, jako by usedal do opravdového luxusu - samozřejmě s přihlédnutím k době, kdy auto vzniklo. V našem případě najdete kůži nejen na sedadlech, ale také na výplních dveří. Palubní deska působí bytelně a kvalitně nejen na pohled, ale i na dotek.
Přístrojová deska je jednoduchá, funkční a krásně přehledná. V kapličce najdete tři kulaté budíky - vlevo je kombinace palivoměru, teploty chladicí kapaliny a tlaku oleje, uprostřed klasický rychloměr s počítadlem kilometrů a vpravo elegantní analogové hodiny. Otáčkoměr tu nehledejte, řazení se prostě řídí sluchem - a to vlastně vůbec nevadí. Zvuk motoru je naprosto poctivý, surový a krásně mechanický.
Ventilace se ovládá trojicí otočných ovladačů umístěných ve středovém tunelu, klimatizaci ale nečekejte. Verze 230 E se vstřikováním paliva má jednu velkou výhodu - žádný sytič. Prostě otočíte klíčkem a motor chytne téměř okamžitě. Spojka zabírá až nahoře, ale rozjezdy jsou klidné a plynulé. Vše působí až nečekaně civilizovaně.
Až na jednu výjimku - typickou vůli ve volantu, kterou má snad každý starý Mercedes. V přímém směru tak musíte volantem pořád jemně korigovat směr, ale to je součást atmosféry. Podvozek jako celek však funguje skvěle - odpružení pracuje tiše a jistě, auto krásně žehlí nerovnosti bez rázů nebo pazvuků. Stejně příjemně překvapí i brzdy: mají jistý nástup a solidní účinek. Jen pozor - ABS tu ještě není.
Za volantem W123 vás nečeká žádné zběsilé tempo. Ne, že by čtyřválec o výkonu 100 kW nedokázal auto rozjet - to ano. Ale tenhle Mercedes si žádá klid a nadhled. Největší radost dělá, když si jen tak brumláte po krajině a necháváte stres dnešní doby někde v zrcátkách.
Ovšem jakmile se idyla z venkovských silniček přelije do městských kolon, přichází na řadu otázka - zvládne tohle téměř padesátileté auto i provoz v centru? Překvapivě ano. Přestože tehdejší termomanagement nebyl tak pokročilý jako dnes, motor drží teplotu na rozumné úrovni. Město je s ním hra trpělivosti, ale všude vzbuzuje pozornost.
Časté závady a na co si dát pozor
Řekněme si to na rovinu - žádné auto není nezničitelné. W123 se ale tomu ideálu blíží. Přesto je dobré mít na paměti, že i při pečlivé údržbě se najdou mouchy.
- Koroze: Pokud něco ničí W123, není to motor, převodovka ani čas. Je to rez. Zejména trpí zadní lemy, spodní okraje dveří, prahy a odtokové kanálky v motorovém prostoru.
- Podtlakový systém: Mercedes v 70. letech miloval podtlak. Ovládal jím centrální zamykání, nastavení ventilace i zamykání víčka nádrže. Funguje to skvěle - dokud to funguje. Jakmile se některá hadička prodře nebo netěsní membrána, centrální zamykání začne žít vlastním životem nebo přestane fungovat úplně.
- Automatické převodovky: Automaty byly plynulé a pohodlné, ale staré jednotky mohou po letech cukat nebo se opozdit při řazení. Na vině bývá unavený měnič nebo zanedbaný servis.
- Elektroinstalace: Zvláště u amerických modelů nebo luxusních verzí s automatem, klimatizací a elektrickými prvky, se po letech objevují problémy s elektroinstalací.
- Další specifické závady: Nezapomeňte na vůli v řízení, nesouměrný účinek brzd, malou účinnost světlometů, úniky oleje z motoru a automatické převodovky, nefunkční nadstandardní výbava. U kombi pozor na zadní tlumiče NIVO systému, které jsou velmi drahé.
Náš testovací kus z Mototechna Classic měl pár drobností k dořešení: nefungovalo podsvícení přístrojů, ukazatel paliva ukazoval spíš přání než realitu a po startu někdy prokluzoval klínový řemen.
Mercedes W123 jako sběratelský objekt
Mercedes W123 je dnes ikonou. A na rozdíl od jiných klasik, jako Porsche 911 nebo Jaguar E-Type, ho stále můžete sehnat za rozumné peníze - zvlášť pokud netrváte na top stavu nebo verzi kupé. Ať už ho koupíte jako víkendovou stylovku, youngtimer na srazy, nebo prostě jako připomínku staré školy, dostanete víc než auto.
A ještě jedna věc: dnes už taková auta nikdo nevyrábí. Ne proto, že by to neuměli. Ale protože by to stálo moc peněz. A protože by vám takové auto vydrželo moc dlouho. A to se dneska nenosí. Ne každý ho pochopí. Ale když jedete v Mercedesu W123, jste pán. Ne kvůli tomu, že máte luxus - ale protože máte něco opravdového. Mechanického. Poctivého. Je to stroj z doby, kdy si Mercedes ještě nespletl kvalitu s marketingem.
Mercedes-Benz W123 je jedním z nejikoničtějších modelů. Je považován za ztělesnění kvality, spolehlivosti a elegance, které jsou s touto značkou spojovány. Tento model byl představen v lednu 1975 a rychle se stal bestsellerem. V průběhu svého výrobního období bylo vyrobeno přes 2,7 milionu kusů.
„Stodvacetrojka“ byla uvedena na trh v období, kdy automobilový průmysl čelil výzvám souvisejícím s ropnou krizí a rostoucími nároky na bezpečnost a komfort vozidel. W123 přinesl do této éry nadčasové inovace (např. deformační zóny a posilovač brzd, airbagy).
Mercedes W123 je jako starý gramofon: nepotřebuje internet, aplikace ani LED světla, a přesto vás pohltí. Mechanika je jednoduchá, ale promyšlená. Vzhled je konzervativní, ale charismatický. A jízda? Jako plavba po másle. Mercedes W123 není jen auto. Ať už ho potkáte kdekoli - špinavý v horách Maroka nebo naleštěný v garáži fandy - vždycky vám připomene, že auta dřív nebyla jen dopravní prostředek.