V běžném hovoru motoristů se často, či téměř výlučně, setkáváme s takovými názvy, které jsou obsaženy v nadpise tohoto článku. Motorové oleje se míchají ze základového oleje nebo směsi základových olejů, do nichž se přidávají koncentráty písad (aditiv). Aditiva mají za úkol zlepšit mazací účinky motorových olejů, zejména za kritických podmínek. Další důležitou funkcí aditiv je udržet motor v čistotě (detergenty a dispersanty) a zamezit rychlému stárnutí olejů (antioxidanty).
Prvořadou úlohou motorového oleje je především zabezpečit mazání motoru za různých teplotních podmínek, tj. v létě, v zimě, se studeným motorem či při jeho provozní teplotě. Nejdůležitějším parametrem je z tohoto hlediska viskozita oleje. Motorové oleje se vyrábí v několika viskozitních třídách SAE (Society of Automotive Engineers), k nejběžnějším patří např. SAE 15W-40, SAE 10W-40, SAE 5W-40 a pro nové modely některých automobilek i oleje SAE 0W-30. Pro zabezpečení požadované viskozitní úrovně motorových olejů každý výrobce používá několik typů základových olejů a jejich směsí. Rozhodujícím hlediskem je přitom cena a dostupnost vhodného základového oleje.
Co jsou to základové oleje a jak vznikají?
Po nezbytném úvodu se vrátíme k problematice minerálních, polosyntetických a syntetických motorových olejů. Rozlišení, zda se jedná o minerální či syntetický olej není tak jednoduché, jak se může zdát. Rozhodující pro tato označení je povaha základového oleje. Rozpouštědlové rafináty se nazývají proto, že se vhodná ropná frakce rafinuje extrakcí vhodným rozpouštědlem. Čím více je olej rafnován, tím je kvalitnější, ale od určitého momentu je nárůst kvality doprovázen neúměrně vysokými výrobními náklady. Z chemického hlediska mají rozpouštědlové rafináty poměrně velký obsah aromatických uhlovodíků, které jsou jedním z hlavních zdrojů tvorby karbonu a znečištění motoru. Obsah aromatických uhlovodíků v těchto základových olejích se většinou pohybuje mezi 20 až 35 %. Tyto základové oleje jsou vyráběny hydrogenační rafinací, tj. sycením vhodné ropné frakce vodíkem. Hydrokrakové oleje se vyznačují velmi nízkým obsahem aromatických uhlovodíků, často 0-5 %, a téměř nulovým obsahem síry. Z těchto olejů lze vyrobit kvalitní motorové oleje, které jsou schopny udržet motor v požadované čistotě. Hydrogenační rafinace je ekonomicky náročnější, a cena hydrokrakových olejů je proto zhruba dvojnásobná.
Minerální, polosyntetické a syntetické oleje v praktice
U těchto základových olejů dochází ke sporům, zda se jedná o minerální či syntetický olej. Z výrobního hlediska a z pohledu chemika se jedná jednoznačně o minerální olej. Olej je vyroben úpravou (rafinací) ropné suroviny a při jeho výrobě chybí jakýkoliv stupeň syntézy, který by opravňoval k označení ‚syntetický olej’. Zmatek do zařazení těchto základových olejů vnesli především obchodníci, kteří začali hydrokrakové oleje označovat jako syntetické. V dnešní době, kdy skutečné syntetické oleje jsou stále dostupnější, používá většina obchodníků pojem ‚minerální olej’ i pro hydrokrakové základové oleje. Přesto se však ještě často poukazuje na syntetickou povahu hydrokrakových olejů.
Pro výrobu motorových olejů se používají zejména dva druhy syntetických olejů. V prvé řadě to jsou polyalfaolefiny (PAO), které jsou vyráběny syntézou z ethylenu. Tyto základové oleje mají nulový obsah aromatických uhlovodíků a síry a z tohoto hlediska se velmi podobají hydrokrakovým olejům. Oproti nim však mají daleko lepší nízkoteplotní vlastnosti. Jejich body zákalu a tuhnutí jsou nižší než -50 °C. Nevýhodou PAO je to, že se špatně rozpouštějí některá aditiva. Proto se PAO často používají ve směsi s esterovými syntetickými oleji, které zlepšují rozpustnost aditiv.
Z jakých základových olejů jsou tedy vyráběny motorové oleje v jednotlivých viskozitních třídách? Zásada zní - olejářská firma vyrábí z toho, co má k dispozici a tak, aby to vyšlo co nejlevněji. Například, firma vyrábí syntetický motorový olej XY ze směsi PAO a esteru, protože nemá k dispozici hydrokrakový olej. Za nějaký čas získá firma zdroj dodávek hydrokrakového oleje a tím nahradí část dražšího PAO, samozřejmě tak, aby dodržela podmínky přidělení různých specifikací pro daný olej (ACEA, VW apod.). Olej se pak prodává pod stejným názvem. Oleje v této viskozitní třídě jsou obvykle označovány jako minerální oleje a jako u jediné viskozitní třídy toto označení opravdu odpovídá skutečnosti. Základové oleje jsou vyráběny téměř výhradně z klasických rozpouštědlových rafinátů.
Viskozita a její význam pro provoz
Viskozitní index je obvykle vyšší, pokud rozdíl mezi zimním a letním číslem roste. V praxi to znamená, že změna viskozity s teplotou bude menší, což bývá vyžadováno u moderních motorů. Na trhu se objevují oleje s nižším zimním číslem (např. 0W) pro lepší start při nízkých teplotách a s vyšším letním číslem pro provoz v horku. Nižší viskozitní číslo vede k nižší spotřebě paliva, avšak může znamenat vyšší hlučnost a možnou vyšší spotřebu oleje.
Často se doporučuje používat nízkoviskózní oleje (např. 5W-30) s vhodnou specifikací pro daný typ motoru. U některých motorů mohou extrémně nízké zimní čísla vyžadovat pečlivé sledování doplňování oleje, zejména při krátkých jízdách bez dostatečného zahřátí motoru.
Schválení výrobci a normy: API, ACEA a vybrané OE
Jako rozhodující ukazatele pro vhodnost oleje pro konkrétní motory slouží zejména schválení a normy: ACEA, API a firemní normy výrobců. Příkladem jsou ACEA A1/B1 vs. A3/B3 (nízké zatížení vs. vysoké zatížení), nebo VW 504.00, MB 229.1, Ford WSS M2C934-B a PSA B71 2290. Správný výběr znamená dodržet požadavky výrobce a zohlednit provozní podmínky.
Rozlišujeme oleje na zážehové (S) a naftové (C) podle API, přičemž většina olejů pokrývá oba typy motorů. Pravidelná výměna oleje je zásadní pro udržení motoru v dobrém stavu; výrobci obvykle doporučují intervaly výměny, které by měly být dodržovány. Nuggets jako long life oleje vyžadují opatrnost - 30 000 km bývá pro motor příliš vysoký interval, ztrácí se tak vlastnosti oleje a usazují se nečistoty.
Druhy motorových olejů z pohledu praxe a použití
Minerální oleje jsou nejstarším typem a jsou stále vhodné pro starší motory a méně náročné provozní podmínky. Jejich hlavní nevýhodou je nižší odolnost proti oxidaci a vyšší spotřeba. Polosyntetické oleje představují kompromis mezi cenou a výkonností. Syntetické oleje jsou na špičce technologie a umožňují přesnější řízení molekulární struktury oleje, často s vynikajícími nízkoteplotními i vysokoteplotními vlastnostmi. V praxi se často používají směsi PAO, hydrokrakových olejů a esterů, které umožňují lepší rozpouštění aditiv a stabilitu filmu.
Pro motorové oleje platí, že klíčová není jen viskozita, ale i schválení výrobce, aditivace a celková kvalita. Z pohledu uživatele je důležité porozumět viskozitě (SAE 5W-30, 10W-40 apod.), správné schválení (ACEA, API) a pravidelná výměna. U motorových olejů platí, že rozdíl mezi minerálními, polosyntetickými a syntetickými základovými oleji je v dané výkonové třídě zanedbatelný a kvalita se odvíjí spíše od aditiv a výrobce než od samotného typu základu.
Motocyklové oleje vs. automobilové oleje
Motocyklové oleje vyžadují specifický přístup: vysoké zatížení na malý objem náplně, mokrá spojka a souběžné mazání převodovky kladou nároky na odolnost proti opotřebení a na stay-in-grade stabilitu. Obecně platí, že pro čtyřdobé motory motocyklů je preferován syntetický esterový základ, který vytváří dlouhodobě trvanlivý ochranný film a lepší ochranu při startu. API klasifikace (SG, SH, SJ, SL) pro motocykly nemusí poskytovat plnou relevanci a evropská norma JASO MA/MB (a novější MA2) je důležitější, zejména test tření na mokré spojce. Přestože některé automobilové oleje mohou být použitelné, pro většinu moderních motocyklů se doporučují oleje doplněné o JASO MA/MB a esterové složení.
Praktické doporučení pro výběr oleje
- Dbát na viskozitní třídu dle návodu výrobce a klimatických podmínek (např. 5W-40, 0W-30, 10W-40).
- Podívat se na schválení a normy OEM (ACEA, API, VW/MB/Ford atd.).
- Všímat si aditiv a stupně ochrany (detergenty, dispersanty, antioxidanty, antikorozní aditiva).
- Pravidelná výměna oleje dle návodu výrobce (většinou roční interval, u dlouhých intervalů pozor na skutečné podmínky provozu).
- Pro motocyklové motory věnovat pozornost JASO MA/MB a případně esterovým základovým olejům pro lepší ochranu spojky a stay-in-grade.
Víte, že motorový olej je jednou z nejdůležitějších kapalin v motorovém vozidle? Chlazení a čištění motoru, mazání a ochranný film, to vše závisí na kvalitě oleje a jeho schopnosti plnit tyto funkce v různých provozních podmínkách. Pravidelná výměna a správný výběr oleje významně přispívají k prodloužení životnosti motoru a snížení spotřeby paliva.
Rychlé shrnutí hlavních hledisek
• Minerální oleje: nejstarší, vhodné pro starší motory, nižší odolnost proti oxidaci a vyšší spotřeba.
• Polosyntetické oleje: kompromis mezi cenou a výkonem, častější výměny než u syntetik.
• Syntetické oleje: nejvyšší výkon, přesná kontrola molekulárních vlastností, lepší nízkoteplotní i vysokoteplotní chování.
• Viskozita a „W“ čísla: zimní číslo ukazuje tok při nízkých teplotách, letní číslo při provozní teplotě.
• Schválení a normy: API, ACEA a OEM specifikace určují vhodnost oleje pro konkrétní motor a podmínky.
Vysvětlení kódů motorových olejů, čísla SAE (Society of Automotive Engineers)
Praktické poznámky pro čtenáře
Pokud nemáte manuál vozidla, zjistíte doporučený typ oleje u výrobců v mazacích plánech nebo kontaktujte českou centrálu dovozce. Při vyhledávání na internetu je důležité rozlišovat skutečné syntetické oleje od polosyntetických a minerálních s ohledem na obsah PAO, HC a esterů. Vždy zvažte, zda vámi vybraný olej odpovídá vašemu motorizmu a provozním podmínkám. Rozhodující bývá především aditivní balíček a kompatibilita s katalyzátory a filtry, nikoliv jen samotná viskozita.
Pokud máte starší vůz a chcete zachovat ekonomiku, minerální oleje s vhodnou viskozitou (např. 5W-40) a splněnými normami mohou být dostatečné. Pro modernější vozy s vysokým výkonem a prodlouženými intervaly výměny mohou být vhodnější polosyntetické či plně syntetické oleje s nízkými SAPS a s vhodnými specifikacemi pro DPF a TWC.