Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě se můžeme pochlubit novým přírůstmtkem, kterým ucelilo sbírku autobusů vyráběných ve Vysokém Mýtě. Přírůstek souvisí s naší činností, kdy mapujeme historii firmy Sodomka a následně firmy Karosa, která dělala autobusy. A dodnes se ve Vysokém Mýtě autobusy dělají. A jedním z legendárních výrobků je autobus RTO. Určitě ho mnozí znají z filmu Florenc 13,30, kdy pan Bek je šofér a během jízdy se tam odehrávají různé příhody, říká ředitel muzea Jiří Junek.
Muzeu se tak splnil sen. Získat tento autobus nebylo snadné. Ono těch autobusů moc dochovaných není a tomu odpovídá dnes jejich cena. Navíc jsme byli limitování, tím, že ty autobusy se nevyráběly jen v Karose. Dělaly si také v Holýšově a pak ještě licenčně v Polsku. My chtěli ten z Vysokého Mýta, a aby to byl ten LUX, který má okénka nad zavazadlovým prostorem. Historický autobus Škoda 706.
Nám se tím ucelila vývojová řada autobusů, které v Karose byly vyráběny. Od autobusu RTO až po autobus HD12 vyráběný v polovině 90. let. Dnes, ze všech typů autobusů, které se v Mýtě dělaly, máme všechny. Náš autobus má vysoké sedačky, které šly polohovat. Na sedačkách před nimi byly síťky, popelníčky a tak dále, takže opravdu ta nejluxusnější varianta. V tuto chvíli nemáme výstavní prostory, kde bychom ho mohli vystavovat, ale plánujeme, že ho veřejnosti představíme a plánujeme i propagační jízdy, dodává Jiří Junek.
Do dražby jde jeden ze dvou existujících kusů automobilu Aero 50 Dynamik. A chystá se další expedice Monoxylon. Také o tom mluvil Jiří Junek. Muzeum velkých volantů bude otevřeno v Loučeni, Chudířská 262.
Od první myšlenky o otevření muzea historických autobusů do její realizace uplynulo deset let. Když jsme koupili první dva vozy PRAGA RND (v roce 2000) zjistili jsme, že naši zaměstnanci - mechanici - nemají žádné zkušenosti s renovacemi. Dostávali jsme odpovědi „kdyby to byl erťák ...“. Obratem jsme pořídili Š 706 RTO linkový a opět jsme zjistili, že technici si s ním neví rady. Proto jsem oslovil nejstaršího mechanika v Městci Králové, probral s ním situaci a pustili jsme se společně do „ERŤÁKA“.
Neměli jsme v té době v Městecké dílně skoro žádné opravárenské vybavení a tak jsme šli metodou, že ze tří autobusů uděláme jeden. Tím se nám začaly hromadit zbylé součástky, které se hodily k dalšímu vozu. Skladování dílů (i polovraků) jsme rozeseli po 9 místech v rámci našich středisek. Abychom své miláčky ukázali veřejnosti, začali jsme pořádat „Zlatého bažanta“.
Viděli jsme velký zájem lidí co s těmito stroji jezdili jednak jako řidiči nebo jako cestující. Středisko Loučeň bylo první místo, kde po 2 světové válce na okrese Nymburk vznikla „garáž“ ČSAD pro autobusy a náklaďáky. V době, kdy jsme vstoupili do Nymburka bylo toto středisko svoji polohou na úžasném místě, ale bylo úplně „vybydlené“. Původní budova patřila dříve k zámku jako „lesovna“, my jsme ji zažili v podobě: kancelář, 3 byty (kdy jeden nájemník platil 126 Kč měsíčně), děravá střecha atd., atd.
Dílnu v té době měl pronajatu jeden soukromník, ale technický stav byl velmi podobný. Na ploše byly ještě 4 polorozpadlé kolničky, které využívali nájemníci. Oplocení bylo neudržované, též z padesátých let. Tento stav přímo nabízel místo (středisko Loučeň), kde je třeba udělat radikální změnu. Místo na muzeum bylo vybráno a teď jen sehnat ty „peníze“, což jsme v době všech možných dotací považovali za nejmenší problém. Každého, koho jsme s naší myšlenkou vybudovat muzeum, seznámili, jásal a říkal nám, že je to to pravé.
Ale po pětiletém intenzivním úsilí jsme to vzdali. Všechny odpovědi končily stejně - myšlenka muzea je úžasná, máte jasné co chcete, znáte reálné finance v projektu, ale „jste soukromý subjekt - my můžeme podporovat jen státní muzea“. To byla pro nás „hodina pravdy“ - nikdo nám nepomůže a tak musíme sami. Rukou společnou a nerozdílnou Lojzík, Vlastík, při instalaci ještě pomáhali vnuci Matěj, Adam a jejich děvčata Katka a Lucka a já, jsme jak duševně, tak manuálně začali stavět muzeum.
Aby toho nebylo málo, tak jedna rodina, která nebyla ani účastníkem řízení vyvinula iniciativu a stavební povolení se posunulo skoro o dva roky. Teprve 16. 8. 2016 jsme mohli ukázat základní kámen de-fakto pro velkou výstavní halu a 18. 8. 2018 nastalo slavnostní otevření. V době, kdy jsme stavěli velmi vážně onemocněl starší syn a tak nevyšla naše koncepce, že budeme provozovat penzion sami jako školící středisko pro renovátory a v původních dílnách se budou odbývat praktické návyky. Zůstala nám pouze základní myšlenka - muzeum bude spolupracovat se školami a bude tímto směrem rozvíjet um rodičů, prarodičů, tak aby slova „zlaté české ručičky“ se překládalo do všech jazyků jako dříve.
Lidé, kteří začínají od „píky“ mají v životě jiný pohled na svět. Proto malá výstavní hala ukazuje nářadí (mechanika, autoklempíře, truhláře), stabilní motory profesionální i doma dělané, motory staré i současné. Dále jsou zde různé zvedáky tak, jak je vyvíjel čas. Nechybí i staré malé motocykly, stará legendární auta a dva malé náklaďáčky, ale i stroje, které nás bavily na 15-ti „Bažantech“. Velká hala je osazena už jen velkými „stroji“.
Ve staré garáži je uschován legendární autobus SOR 7,5 s výrobním číslem 8. V muzeu je celkem 15 autobusů, 11 nákladních aut, 5 rozpracovaných strojů, 2 vleky a 1 návěs. Mimo toho máme ještě cca dalších 40 vozů, které jsou v nálezovém stavu, či již v nějakém stádiu započaté renovace. Slavnostní otevření Muzea velkých volantů se 18. srpna v Loučeni vydařilo. Zúčastnilo se ho asi 500 „veteránistů“, o přístupnosti pro širokou veřejnost budeme informovat.
Na našem webu jsme našli historicky první článek o 5. ročníku prezentačních jízd historických autobusů a užitkových vozidel Zlatý bažant, který proběhl 12. srpna 2006 v Kolíně. A fotogalerii z posledního, patnáctého ročníku v roce 2016 si prohlédněte zde. Základní kámen z 16. 8. 2016. Muzeum našlo své místo v Loučeni. Na slavnostním otevření se 18. srpna sešlo kolem 500 příznivců veteránů. V muzeu má své místo i opravdové plátno autobusu ŠD 11, které mu daroval pan Petr Hubený. Jde o malbu jeho bývalého autobusu, který od něj rodina Koutkových koupila.
