Fokus poskytuje podporu a péči jak dospělým lidem a to ve všech sedmi okresech, tak dětem a mladým lidem v okrese Ústí nad Labem. Ve všech týmech integruje do své práce peer konzultanty, kteří duševní onemocnění zažili na vlastní kůži.
Historie a poslání Fokus Labe
Fokus Labe je nezisková organizace založená v roce 1992. z duševního onemocnění. s duševním onemocněním. 29. 12. 1992Zakladatelka PhDr. První dotace na služby 100 000 Kč.19931. a plánujeme první chráněné dílny a terénní služby.
V roce 2016 vzniká CDZ Chomutov. 2. v Tiché ulici se 14 místy. 2. s prací v terénu a se zapojením lidí se zkušeností jako peer pracovníků. 3. vily na Střekově. 2000 Fokus Labe se rozšiřuje do dalších okresů, rozšiřuje své působení a mění název z Fokusu Ústí nad Labem na Fokus Labe. 2. Vznikají další 3 nové pobočky.
V roce 2017 Fokus mění svou právní formu na zapsaný ústav v Teplicích, Děčíně a Litoměřicích. Fokus realizuje velký destigmatizační projekt Neviditelní lidé. V lednu se otevírá restaurace Chaloupka. Vzniká Tým duševního zdraví v Žatci. Vzniká Tým duševního zdraví v Mostě.
Rozšíření a projekty v 21. století
Otevírá se Dům zotavení - Recovery housing v Chomutově.3. Vzniká mobilní zahradnická dílna.4. V lednu se otevírá kavárna v Teplicích.5. Vzniká projekt Catering Fokus. 2020 1. Založení CDZ v Ústí nad Labem.2. V září se otevírá Piknik. Za měsíc prodává již pouze přes okénko, přichází uzavírky s covidem.6. V Ústí n. L. v nových prostorách. 2014 1. Je založena CF sociální firma.2. cílovou skupinu na děti. 2022 1. Vzniká projekt pekárny Fokus.2. a zavírá se Bárka. 2023 1. Otevření Tiskárny Fokus.2. v nejrůznějších oblastech života.
Jejich koncept vychází z postupů čtyř fází. 1. Má potíže přijmout pomoc. a pocit „uvíznutí“ v nemoci. Každý, kdo prožívá zoufalství, potřebuje pocítit naději, jakýsi pocit, že může být a bude lépe. Bez naděje se není na co těšit a není možné nic pozitivního udělat. Naděje představuje velký motivační prvek, ale na to, aby byla naděje skutečně motivující, musí být něčím víc než jen ideálem. Musí nabýt podoby konkrétní, rozumné vize toho, jaké by to mohlo být, kdyby to bylo lepší. o tom, co je možné, neboť v důsledku toho mohou snáze přijímat složité změny a dělat kroky vpřed.
2. Postupně jsou lidé nastaveni přijmout pomoc. Na počátku doufají, že problémy spojené s nemocí za ně někdo vyřeší. K tomu, aby lidé dělali pokroky, je třeba, aby věřili ve své vlastní schopnosti a aby si byli vědomi své vlastní moci. Je třeba, aby se jejich naděje zaměřila spíše na to, co mohou pro sebe udělat sami, než se jen spolehnout na nové léky nebo léčebné metody, které jim někdo jiný představí nebo dodá. K informacím a možnost činit vlastní rozhodnutí. Je možné, že budou zpočátku potřebovat podpořit, aby se mohli místo na své prohry začít zaměřovat na své silné stránky. Občas budou potřebovat, aby v ně věřil někdo druhý, než si budou dostatečně jistí, aby si začali věřit sami. „Připravenost“ se často dostaví až při pohledu nazpět, tedy poté, co se něco podařilo. Čekání na to, až bude člověk s duševním onemocněním připraven učinit krok vpřed, může proto často vést ke stagnaci a ke „z-ne-mocnění“. Často musí lidé nejprve úspěch zažít, než uvěří tomu, že mohou být úspěšní.
3. Lidé začínají věřit, že mohou mnoho ve svém životě měnit. Dívají se kupředu na to, co chtějí, stejně jako na to, co nechtějí. Aby dosáhli svého cíle zotavení, začínají dělat věci sami. Přijímají ale i pomoc od ostatních. s duševním onemocněním postupně zotavují, uvědomují si, že musí za svůj život převzít odpovědnost. To znamená, že musí začít „zdravě riskovat“, zkoušet nové věci a učit se ze svých chyb a selhání. Znamená to také, že se musí odpoutat od pocitů viny, hněvu a zklamání, které se nějak pojí s jejich onemocněním. Tato etapa je pro lidi s duševním onemocněním a jejich poskytovatele služeb velmi obtížná. Je zapotřebí zrušit staré vzorce závislosti, přičemž je třeba lidi podporovat v tom, aby se sami chopili „velení“, namísto toho, aby zůstávali v bezpečné roli „někoho, o koho je postaráno“.
4. Jak se lidé učí, postupně se stávají více a více soběstačnými. Postupně se dostávají do bodu, kdy jsou schopni řešit věci zcela samostatně. Získávají smysluplné životní a společenské role. s duševním onemocněním získali ve svém životě nějakou smysluplnou roli, která nemá s jejich nemocí nic společného. a upřímně řečeno tam nepatří ani role toho, kdo přežívá. Nově získané postoje jako je naděje, důvěra a větší zodpovědnost za sebe sama, se musí uplatnit v „normálních“ rolích zaměstnance, syna, matky, souseda a jim podobných. Je důležité, aby se lidé připojili k širšímu společenství a stýkali se s těmi, kteří nespadají do sfér spojených s duševním onemocněním.
Sdružení Most k naději je právnickou osobou, která vznikla v roce 1995 registrací u MV ČR. Původní Nadace Sokrates se transformovala do občanského sdružení Most k naději (MONA). Při zrodu MONA tehdy stáli významné odborné, podnikatelské i politické špičky, ale také zástupci neziskového sektoru. Samotný vznik organizace byl motivován zhoršující se situací v oblasti zneužívání drog a nárůstu HIV/AIDS, dále pak sociálně vyloučenými komunitami a lokalitami, včetně progradujícího rozmachu sociálních patologií v nejpostiženějších částech severočeského regionu. Aktivně jsme začali řešit nejen problematiku menšin (etnických i sexuálních - GLBT), drogových závislostí (specifikace na nelegální omamné a psychotropní látky), prostituce (ženské, mužské a dokonce i dětské), lichvy, prevence šíření krví a pohlavně přenosných chorob se zaměřením na žloutenky typu C a na HIV/AIDS tzv. Součástí vzniku Mostu k naději, bylo i převzetí provozu Linky duševní tísně (zal. r. 1993).
Most k naději zřídilo zastřešovací sekci pod názvem Dům humanity. Dům humanity je vlastně komplex budov a prostor v Liberci, Mostě, Oseku, Bílině, Jablonci nad Nisou a v Janově, který v sobě soustřeďuje jednotlivé sociální služby, činnosti a další odborné sekce: například K-centrum Liberec, K-centrum Most, Terénní programy Liberec, Terénní programy Most, Linku duševní tísně, HIV/AIDS poradnu, Gay linku pomoci, různé dílčí programy zaměřené na práci s alternativně odsouzenými či s problémovou mládeží a menšinami.
Most - Most se stal prvním městem v Ústeckém kraji, které otevřelo Integrované výcvikové centrum (IVC) zaměřené na podporu lidí pečujících o své nemocné nebo nesoběstačné blízké. Projekt reaguje na stále rostoucí počet lidí, kteří se bez předchozích zkušeností ocitají v roli neformálních pečujících. „Mám velkou radost, že právě v Mostě vzniká moderní centrum, které propojuje odborné sociální služby, vzdělávání, nové technologie a především lidský přístup. Péče o blízké je dnes pro mnoho rodin obrovsky náročná a často se lidé ocitají v situaci, na kterou je nikdo předem nepřipravil. Kurzy v novém centru budou zaměřeny například na základní ošetřovatelské úkony, bezpečnou manipulaci s imobilními pacienty, prevenci proleženin nebo péči o diabetickou nohu. Praktická část výcviku bude probíhat i za využití moderních technologií a speciálních výukových figurín, které dokážou simulovat reálné situace z domácí péče.“, říká kolektiv teamu.
„Sociální služby dnes nejsou jen o péči. Jsou o spolupráci, odbornosti, organizaci i schopnosti připravovat se na budoucnost. Integrované výcvikové centrum je součástí širší iniciativy Digitalizace pečovatelských služeb v Ústeckém kraji. Tým duševního zdraví Most zajišťuje komplexní a koordinované zdravotní a sociální služby ve spádovém území Mostu. Nabízíme komplexní komunitní péči v ambulantním a domácím prostředí pro lidi s vážným duševním onemocněním. Respektujeme jejich přání a potřeby s cílem co nejlepšího zotavení se z duševního onemocnění. J. E. Při prvním kontaktu je zmapována situace, potřeby a přání člověka. V případě zahájení vzájemné spolupráce je pak péče individualizovaná přizpůsobená potřebám člověka. Preferujeme otevřenou a vstřícnou komunikaci. Spolupráce může být krátkodobá nebo dlouhodobá, systematická s cílem zotavení člověka.
- 1. Kapitola: počátek a etapy transformace
- 2. Kapitola: důraz na naději a vlastní sílu klientů
- 3. Kapitola: postupná soběstačnost a zapojení do společnosti
