Krása hraje u automobilů velmi důležitou roli. Existují zákazníci, pro které je design rozhodujícím faktorem při výběru vozu. Anket o nejkrásnější osobní automobil historie je spousta a jejich přehled zveřejňují různé motoristické časopisy, servery, aukční síně, designérská studia nebo umělecká muzea. Výsledky bývají závislé na orientaci daného média nebo institutu či zemi, kde byla vyhlášena.
Proto se i redaktoři Světa motorů rozhodli vyhlásit vlastní anketu o nejkrásnější automobil motoristické historie. Na stole se sešlo dvaačtyřicet návrhů od redaktorů, z nichž byla následně vybrána top desítka. Ani nás příliš nepřekvapilo, že se do výběru nedostal žádný z moderních modelů. Ty jsou totiž svázány bezpečnostní politikou i čistě praktickými vlastnostmi, takže designéři nemohou dostatečně rozvíjet své představy. Nejvíce prostoru proto dostaly klasické vozy.
Nejkrásnější automobily motoristické historie: Top 10
Následující pořadí představuje desítku nejkrásnějších automobilů historie, které zaujaly redaktory Světa motorů:
10. Lamborghini Miura (1966-1969)
Dvoumístné kupé s motorem před zadní nápravou se představilo v roce 1966 na ženevském autosalonu. Navrhl ho tehdy pouze pětadvacetiletý Marcello Gandini, který pracoval pro studio Bertone. Označení P400 znamená objem vidlicového dvanáctiválce 3929 cm³. Základní provedení mělo výkon 260 kW.
9. Ford Mustang Shelby GT 500
Veřejnosti se nové kupé představilo 17. dubna 1964. Na zákazníky zapůsobilo siluetou s dlouhou kapotou a splývavou zádí i střízlivými, elegantními a lehce působícími tvary.
8. Aston Martin DB5
Nejvíc asi toto britské kupé proslavil James Bond. Nástupce modelu DB4 se začal vyrábět v roce 1963. Čtyřlitrový šestiválec s třemi karburátory disponoval výkonem 210 kW, verze Vantage potom 242 kW. Na první pohled ho lze rozeznat podle typické masky chladiče, ale také uhlazených linií a velkého zadního bočního okénka.
7. Citroën DS (1955)
Návštěvníci pařížského autosalonu žasli v roce 1955 nad Citroënem DS, jehož design je dílem Flaminia Bertoniho a celý koncept návrháře Andrého Lefebvra. Vzhledem k přísně aerodynamickým tvarům karoserie vozu úplně chyběla maska chladiče a nezvyklé bylo také umístění zadních kol téměř na konec auta.
6. Alfa Romeo 33 Stradale
Dvoumístný sporťáček vznikl ze závodních speciálů Tipo 33. Civilní verze dostala označení Stradale a její dvoulitrový vidlicový osmiválec měl výkon 184 kW, což spolu s hmotností 700 kg zaručovalo maximálku 280 km/h. Design ani ne metr vysokého vozu vytvořil Franco Scaglione. Výrazně působí nízká příď, panoramatické čelní sklo nebo křídlové dveře, u nichž boční okna zasahují až do střechy.
5. Bugatti 57 SC Atlantic
V letech 1934-1940 se ho vyprodukovalo 710 kusů. Na jednotném podvozku vznikla řada úžasných karoserií jak v režii Jeana Bugattiho, tak externích dodavatelů. Zde nás zaujalo dvoumístné kupé 57 SC Atlantic, vycházející z koncepčního vozu Aérolithe Electron Coupé z roku 1935 s hřbetní ploutví.
4. Porsche 911
První vyrobený kus podle návrhu Ferdinanda „Butzi“ Porscheho, tehdy ještě s označením 901, vyjel z továrny v roce 1964 - představen byl o rok dříve na frankfurtském autosalonu. Nejenže patřil k vrcholu technického pokroku, ale založil rodinný klan přežívající dodnes. Klasickou siluetu tak můžeme na silnicích potkávat již přes padesát let.
3. Mercedes-Benz 300 SL Gullwing
Nejrychlejší silniční auto padesátých let se málem ani nenarodilo. Vzniklo úpravou závodního vozu až na naléhání amerického dealera značky Maxe Hoffmana. V roce 1953 projekt dostal zelenou a o rok později se kupé s typickými křídlovými dveřmi představilo pod kódem W 198 v New Yorku.
2. Ferrari 250 GTO
V letech 1962-1964 vzniklo jen 39 kusů pro homologaci závodní verze. Vývoj měl na starosti Giotto Bizzarrini a podílely se na něm i legendy jako Stirling Moss nebo Lorenzo Baldini. Díky třílitrovému dvanáctiválci s šesti karburátory Weber a výkonu 220 kW mohlo 250 GT jet až 290 km/h. Jeden kus se v roce 2018 vydražil za neuvěřitelných 70 milionů dolarů.
1. Jaguar E-Type
Píše se rok 1961 a návštěvníci ženevského autosalonu se stávají svědky historického okamžiku - na stánku Jaguaru se odhaluje sportovní kupé E-Type. Dlouhá kapota, ladně zaoblené tvary a malá kabina přitahují pozornost jako magnet. Možná ani sám zakladatel firmy Jaguar Sir William Lyons netušil, že prezentuje vůz, který se zapíše zlatým písmem do motoristické kroniky. Aerodynamický design karoserie měl na starosti Malcolm Sayer, jenž předtím pracoval jako letecký konstruktér a vytvořil i závodní speciály C-Type a D-Type. A právě typem D, který v letech 1955, 1956 a 1957 vyhrál čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans, se nejvíce inspiroval.
Od nuly k legendě: Vývoj Jaguaru E-Type
Vývoj Jaguaru E-Type začal již v roce 1958, kdy vznikl prototyp E1A. Ten vycházel ze závodního D-Type, ale v jeho konstrukci se objevilo například nezávislé zavěšení zadních kol. Druhý prototyp E2A využíval šestiválec XK, jehož objem byl snížen z 3,8 l na rovné tři litry, a v roce 1960 se zúčastnil závodu v Le Mans.
Sériové provedení se mohlo pyšnit zadní nápravou s příčnými a podélnými rameny s vinutými pružinami a stabilizátorem. Přední část tvořila rámová konstrukce z ocelových trubek a zadní ocelová skořepina. První generace dostala zážehový šestiválec XK o objemu 3781 cm³, který disponoval výkonem 197 kW, což stačilo na sprint z klidu na stovku za 7,1 s a maximální rychlost 240 km/h. Zákazník si mohl vybrat kupé nebo otevřený roadster.
V roce 1964 se pod kapotou objevil přepracovaný agregát o objemu 4235 cm³ se stejným výkonem, ale větším točivým momentem. Zlepšily se také brzdy, převodovka, sedadla nebo vnitřní výbava. Po dalších dvou letech následovalo provedení 2 + 2 se zvýšenou střechou a dvěma nouzovými sedadly. První série je v současnosti nejobdivovanější a podle dostupných informací se prodalo 38 419 kusů. Její výjimečnost dokazuje umístění do Muzea moderního umění v New Yorku, kde stojí například vedle obrazů Vincenta van Gogha, Pabla Picassa, Salvadora Dalího, Paula Gauguina, Clauda Moneta nebo Paula Cézanna.
Druhá fáze
Druhá generace se začala prodávat v roce 1968 jako roadster, dvoumístné kupé i provedení 2 + 2. Přední světla už neměla plastový kryt a stejně jako zadní se zvětšila. Narostl i nasávací otvor, čímž se zlepšilo chlazení. Vinou emisních limitů v USA klesl výkon motoru i maximální rychlost.
Třetí série
Třetí série začala z továrny v Coventry vyjíždět v roce 1971. Výraznou novinkou byla instalace dvanáctiválce o objemu 5343 cm³ s dvojicí vačkových hřídelí a čtyřmi karburátory Stromberg, který disponoval výkonem 203 kW. S novým agregátem se chvíli prodával i předchozí šestiválec, ale velký zájem o něj nebyl. Z výrobního programu zmizelo i dvoumístné kupé. Třetí sérii lze rozpoznat podle větší karoserie, protože narostl rozchod kol. Nálevkovitě tvarované blatníky, seskupení čtveřice výfuků a především chromovaná mřížkovaná maska chladiče ale narušily původní stylistickou čistotu tvarů Jaguaru E-Type.
Historie automobilového průmyslu a jeho vývoj
Výroba automobilů a jiných motorových vozidel prošla od roku 1885, kdy Karl Benz vyrobil svůj první automobil, bouřlivým vývojem. Od ruční výroby se přešlo díky Henry Fordovi k masové produkci. Automobily jsou s námi již přes 100 let a bezpochyby jsou i módními a elegantními doplňky každodenního života. Stejně tak jako domy či oblečení, tak i automobily za posledních 100 let respektovaly mnohé módní trendy, které se diametrálně odlišovaly dle kontinentů.
Počátky automobilismu
Počátky automobilového průmyslu lze hledat již v roce 1769, kdy Nicolas Joseph Cugnot sestrojil první silniční parovůz. Počátek 19. století byl stále doménou parních strojů, které se postupně zlepšovaly a zrychlovaly. Roku 1836 německý konstruktér Brackenburg zkonstruoval první auto s výbušným motorem. Motor spaloval vodík s čistým kyslíkem. Vůz však neměl žádné významné výhody, byl nebezpečnější a jeho provoz výrazně náročnější, a tak se neprosadil. V roce 1862 Francouz Alphonse Beau de Rochas vymyslel čtyřdobý spalovací motor. Nepostavil ho, ale nechal si jej patentovat. Až Nicolaus August Otto uvedl do pohybu první spalovací motor na světě.
Prvním automobilem zkonstruovaným na území Česka byl v roce 1897 President (na počest prezidenta rakouského autoklubu) postavený v Kopřivnické továrně pro výrobu a prodej kolejových vozidel (Nesselsdorfer wagenbaufabriksgesellschaft).
Masová produkce a technologický pokrok
Dalším důležitým milníkem je bezpochyby zavedení sériové výroby, která zlevnila a standardizovala výrobu. Tento výrobní postup, kdy se pohybuje výrobek na výrobním pásu a každý pracovník dělá pouze jeden úkon, zavedl Henry Ford roku 1913. Touto metodou bylo možné masové rozšíření automobilů. Modelu Ford T se v letech 1908-1927 prodalo přes 16,5 milionu kusů. Tento princip se následně přenesl do Evropy.
Ve 20. letech se vývoj spalovacího motoru velmi zrychlil a automobily se i nadále rychle zdokonalovaly. V roce 1930 na automobilový průmysl dopadla Velká hospodářská krize, která celé automobilové odvětví sužovala až do konce druhé světové války.
Poválečný rozvoj a nové trendy
Po válce se automobilový průmysl začíná vzpamatovávat ze škod způsobených druhou světovou válkou a přeorientovává se zpět na civilní sektor. Na začátku 50. let se v Evropě projevuje velký zájem o malé levné vozy. Typickými zástupci tehdejší doby je Lloyd 300 či BMW Isetta. Nejmenším sériově vyráběným automobilem je dodnes britský Peel P50, který se vyráběl od roku 1962 do roku 1965 na ostrově Man. Roku 1956 se u některých aut (např. Citroën či Triumph) začínají montovat kotoučové brzdy namísto bubnových.
Na počátku 60. let se v USA staly populárními tzv. muscle cars - výkonná auta s pohonem zadních kol a obvykle motorem V8, stvořená pro legální i pouliční závody. Ford tak roku 1964 představil legendární Ford Mustang, Chevrolet vypustil do konkurenčního boje Chevrolet Camaro a následovaly je další auta jako například Dodge Charger. Všechno se změnilo v roce 1973 s příchodem ropné krize. Najednou auta, která polykala desítky litrů benzínu na 100 km se dostala do pozadí zájmu a éra masivního ničení pneumatik rychle skončila.
Moderní technologie a bezpečnost
V oblasti technologií pak nalezlo široké uplatnění nezávislé zavěšení kol a vstřikování paliva, později pak řízené elektronikou. Na přelomu 60. a 70. let se začínají masivně používat plastové materiály, které nahrazují dřevo, ocel a jiné materiály. Tento trend přetrvává dodnes.
80. a 90. léta byla ve znamení zvyšování výkonu a zvětšování jednotlivých modelů (dobře vidět je to např. na Volkswagenu Golf, který během 6 generací významně povyrostl ve všech směrech) a zvláště v 90. letech začala důležitější roli hrát bezpečnost. Auta začala procházet nárazovými crash-testy a Euro NCAP zavedl metodiku hodnocení, kdy bezpečnost vozidla značí hvězdičky (přičemž 5 je nejlépe). Bariérové zkoušky se vyvíjely, ale podstata zůstává stále stejná - co nejlépe ochránit řidiče při případné nehodě.
A právě bezpečnost dala vzniknout novým elektronickým systémům jako je ABS či ESP. Důvodem byly jednak snahy automobilek o inovativní řešení, za masovým rozšířením pak stál tlak odborné veřejnosti. Nejznámějším případem budiž nechvalné převrácení Mercedesu A při tzv. losím testu. Ten se provádí právě za účelem ověření manévrovatelnosti vozidla a simuluje vyhnutí se losu, který náhle vběhne před vůz. Mercedes po tomto selhání upravil podvozek a začal systém ESP montovat sériově.
Roku 1985 se v Evropě poprvé prodávají vozidla vybavená katalyzátorem. Ten snižuje emise automobilů, avšak vyžaduje bezolovnatý benzín. V USA se tento systém používal již dříve.
21. století: Ekologie, hybridy a elektromobilita
Do nového tisíciletí vstoupily automobilky se snahou zaplnit i tu sebemenší skulinu na trhu - vznikly tak různé karosářské varianty modelů a automobilky začaly představovat další a další modelové řady. Zajímavá je také protichůdnost posledních novinek. Na jedné straně stále menší miniautomobily do městských aglomerací jako např. Tata Nano a na druhé straně pak crossovery - např. Audi Q7.
Poslední roky jsou pak zejména ve znamení snižování spotřeby a emisí CO₂. Úzce s tím také souvisí snížení hmotnosti vozidel a snižování objemů motorů. Motory jsou nově vybavovány systémy Stop-start, které mají za úkol snížit spotřebu, jsou vybavovány filtry pevných částic, které zase mají snížit množství vypuštěných sazí, je zvyšován vstřikovací tlak a optimalizováno spalování.
K tomu všemu se na trh derou hybridní vozidla. Ta lze rozdělit do několika podskupin. Skupina tzv. "full-hybridů", které pohání elektromotory a v případě potřeby je doplňují spalovací motory, které buďto pohání vůz nebo vyrábí elektřinu. Dále "mild-hybridy", které mají trvale spřažen elektrický motor se spalovacím - čistě elektrický pohon je tedy nemožný. Za další podskupinu hybridů lze považovat vozidla, která používají setrvačníky či akumulátory ke krátkodobému uchování energie. Poslední kategorii tvoří vozidla na čistě elektrický pohon, která se dobíjejí ze zásuvky.
Ani jedna vozidla ovšem zatím nemají z ekonomického ani ekologického hlediska příliš velký význam. Důvody jsou zejména vysoká hmotnost (daná přítomností baterií a 2 motorů), značné výrobní náklady a celková složitost vozidla. Nevýhodou je také nízký dojezd na baterie (malá kapacita akumulátorů) a problémy s jejich životností (životnost baterií je velmi omezená, obnova drahá a recyklace starých baterií zatěžuje životní prostředí).
V Česku probíhaly pokusy s elektromobily již v dobách socialismu, k sériové výrobě však nikdy nedošlo. Ke zdánlivě úspěšnému konci dotáhla v roce 1992 svůj projekt Ela01 na bázi Škody Favorit firma ČEZ. Ovšem ani tento vůz se nedočkal rozšíření. Úspěch tedy mohl slavit až malý pickup Tatra Beta, který se vyráběl v Příboře v letech 1996-1999.
Jak výrobci automobilů přecházejí na elektromobily | Maraton CNBC
Automobilový průmysl v České republice a ve světě
Automobilový průmysl je strojírenské průmyslové odvětví, které se zabývá vývojem, výrobou, marketingem a prodejem motorových vozidel. Jmenovitě do tohoto odvětví patří všechny automobilky, ale také jejich subdodavatelé. Největší světovou automobilkou je Toyota (podle tržeb i počtu prodaných vozů), která na pomyslném trůnu vystřídala General Motors v roce 2008 (po 27 letech). Největším subdodavatelem je německý strojírenský gigant Bosch, který má obchodní vztahy v podstatě se všemi světovými automobilkami.
Automobilový průmysl úzce souvisí také se strojírenským, elektrotechnickým a chemickým průmyslem. Je na něm také z velké části závislý těžební a hutnický průmysl. V roce 2010 bylo ve světě vyrobeno téměř 78 milionů motorových vozidel, což je oproti předchozímu roku nárůst o 25,8 %. Celosvětově je v provozu přes 1 mld.
Česká automobilová produkce
Automobilový průmysl patří mezi nejdůležitější průmyslová odvětví v Česku. Produkuje více než 20 % objemu výroby, přímo zaměstnává více než 120 tisíc lidí a při plném využití své kapacity vyprodukuje více než 1,2 milionu osobních automobilů za rok. Celkem průmysl tvoří 35 % českého hospodářství. Velmi významně se také podílí na českém exportu. V lednu 2010 tvořily stroje a dopravní prostředky podíl na vývozu 54,3 %. V roce 2016 se v Česku vyrobilo 1 351 124 motorových vozidel, což bylo meziročně o 8,2% více.
Dnes je Česko často označována jako montovna Evropy. V České republice naopak sídlí hned dvě z desítky nejstarších automobilek světa, které přežily do dnešních dnů, byť často jejich prvním výrobkem nebyl automobil.
Nejstarší automobilky světa
Následující seznam představuje některé z nejstarších automobilek světa, které dodnes působí v oboru:
- Peugeot: Původně mlynářská rodina Peugeotů měla zpočátku k výrobě aut hodně daleko. Svou činnost zahájila zpracováním oceli a výrobou mlýnků. V roce 1882 prodala své první jízdní kolo, o sedm let později vznikla ve spolupráci s Daimlerem parní tříkolka. První auto vyrobil Peugeot v roce 1890.
- Tatra: Společnost na výrobu kočárů tažených koňmi založil Ignác Šustala v roce 1850. V roce 1897 si technický ředitel Tatry Hugo Fischer von Roeslerstamm pořídil automobil od Benze, který se stal vzorem pro jeden z prvních evropských modelů Tatra Präsident (1898).
- Vauxhall: Lodní motory a čerpadla původně vyráběla anglická společnost Vauxhall, založená Alexandrem Wilsonem v roce 1857. Jeho první automobil z roku 1907 měl výkon pěti koňských sil, dva převodové stupně vpřed, ale ani jeden vzad.
- Opel: Společnost byla založena 21. ledna 1862 jako výrobce šicích strojů. Jako výrobce automobilů debutovala v roce 1902 na autosalonu v Hamburku, po smrti svého zakladatele Adama Opela, který výrobu aut odmítal.
- Mercedes-Benz: Jako pátá nejstarší značka je obecně uváděn Mercedes-Benz, jakkoli je to trochu sporné. První auto sice vyrobil Karl Benz už v roce 1885 (patentovat si ho dal v roce 1886) ve své firmě Benz & Cie, která vznikla ještě o dva roky dřív.
- Laurin & Klement (Škoda Auto): Laurin a Klement založili společný podnik už v roce 1895. Vyráběli kola, motorky i auta. Na jaře 1905 představili v pražském Průmyslovém paláci první dvouválcový motor, na podzim téhož roku první auto, dvousedadlovou Voiturette A.
- Leyland Motors (předchůdce značky Triumph): Základy firmy leží u společnosti Lancashire Steam Motor Company, která vznikla v roce 1896 a prošla opakovanou změnou názvu. Začala s výrobou parních sekaček a parních nákladních aut. V roce 1907 se přejmenovala na Leyland Motors. Osobní automobily začala firma vyrábět až v roce 1961, kdy koupila společnost Triumph.
- Renault: Společnost Société Renault Frères byla založena 25. února 1899 Louisem Renaultem a jeho bratry Marcelem a Fernandem. První prototyp byl dokončen a prodán dokonce ještě rok před založením společnosti.
- Fiat: Fiat vyrábí auta od počátku své existence. Zkratka znamená Fabbrica Italiana di Automobili Torino a první vůz, který nesl tuto značku, byl model 4HP, označovaný též jako 3 ½ HP nebo 3 ½ CV.
- Cadillac: Než je v roce 2009 vystřídala na prvním místě Čína, byly Spojené státy dlouho největším automobilovým trhem světa. Přesto nejstarší automobilku z tohoto kontinentu najdeme až na desátém místě našeho žebříčku. Cadillac založil v roce 1901 Henry Ford.
Zajímavosti a méně známé příběhy
Někdy bylo moudřejší na jistá auta zapomenout. Například povedený poválečný vůz Aero Minor, který ovšem vyvinula Jawa a vyráběl Letov, padl na oltář zbrojení. Britové zase v pozdějších letech příliš nezdůrazňovali, že jejich poválečný luxusní typ Bristol 400 vycházel z německého BMW. V zapomnění často upadly výrobky zaniklých značek, ale i mnohé prosperující společnosti mívají ve své historii něco, čím se příliš nechlubí.
Týdeník Ekonom vybral tucet evropských automobilů, na něž veřejnost pozapomněla, ačkoliv šlo o významné modely. K důvodům patří nejen politika, ale i třeba to, že šlo o příliš očividné napodobeniny.
Počátkem 80. let se zdálo, že japonské vozy převálcují svět. Automobilky, které se topily v problémech, viděly ve spolupráci s Japonci šanci na záchranu. Například Acclaim, poslední model britské značky Triumph, byl vlastně vozem Honda Ballade a následně využil licence od Hondy také Rover. Podobnou cestou se vydala Alfa Romeo s modelem Arna. Šlo o mírně upravený Nissan Cherry s italským motorem, který pocházel z modelu Alfasud. Zákazníci však toto spojení neocenili.
Když Volkswagen koupil firmu Auto Union, v jeho vedení se rozhořela diskuse, jak se budou její nové vozy jmenovat. Vyhrálo Audi, ale následoval spor o to, jak dlouho zůstanou "audiny" na trhu. Pak ještě propukla hádka, zda si firma může ponechat vlastní obchodní síť. Přes všechny tyto trable konstruktéři v Ingolstadtu připravili malý vůz Audi 50, který se do výroby dostal v roce 1974. Později se tento automobil začal vyrábět také pod označením VW Polo.
Austin Maxi z roku 1969 byl první britský pětidveřový hatchback vybavený pětistupňovou převodovkou. Představoval protipól modelů Austin Mini a Morris Mini. Vůz, který konkuroval Renaultu 16, vyráběla skupina British Leyland Motor Corporation. Její nové vedení však rozhodlo, že se již nemají nabízet podobná auta pod více značkami, čímž vzal za své plán na výrobu Maxi s logem sesterského Morrisu.
Nebyl to milované dítě varšavské automobilky, protože ta v roce 1948 uzavřela licenční smlouvu s Fiatem. Studená válka však projekt poslala k ledu. Sověti místo toho Polákům nabídli licenční výrobu modelu GAZ Poběda. V Polsku jej překřtili na Warszawu. Ta ve výrobě zůstala až do roku 1973, mnohem déle, než její vzor. Prošla sice mnoha modernizacemi, v očích Poláků jí však zůstalo ruské stigma.
NDR proslula čadivými dvoutakty. Od roku 1956 však továrna Horch ve Cvikově vyráběla šestiválcové čtyřtaktní vozy P 240 Sachsenring. Berlín se pokusil prosadit model jako služební vůz států RVHP, což by ale ohrozilo Tatru 603. Obě strany se dohodly na srovnávacích testech, které skončily vítězstvím Kopřivnice.
Sovětský lidový automobil vyráběli na Ukrajině. První Záporožec 965 z roku 1960 se inspiroval tvary Fiatu 600, větší model 966 z roku 1966 měl zase karoserii, která jako by z oka vypadla německému modelu NSU Prinz 4. Vzduchem chlazený motor byl vzadu. Na silnicích Bulharska, Maďarska, Rumunska a někdejší NDR patřily Záporožce k běžným automobilům. Čechoslováci jich však byli ušetřeni, protože podle zdejších úřadů Záporožce nesplňovaly technické předpisy týkající se brzd.
tags: #nejslavnejsi #automobily #sveta