Abychom lépe porozuměli funkci měniče točivého momentu, promluvme si nejprve trochu o automatických převodovkách. Automatická převodovka je jako automobilový osobní asistent; Dělá vše pro řidiče. tlakem na dva různé pedály může vozidlo buď jet po dálnici rychlostí, nebo zastavit na požádání a řidič nikdy nemusí řadit. Měnič točivého momentu je to, co to vše umožňuje. do zastavení, zatímco motor stále běží.
V měniči točivého momentu řídí tok energie měnící se rychlosti otáčení čtyř primárních komponent a výsledné hladiny kapaliny. rychlostí jako klikový hřídel. Jak se točí, tlačí převodovou kapalinu ven, podobně jako pračka v cyklu odstřeďování. Čím rychleji se točí, tím více tekutiny se vytváří. z turbíny uprostřed. Tato změna směru tekutiny způsobí, že se turbína roztočí, což pak způsobí roztočení převodovky. Spojka - Při vyšších rychlostech vozidla se oběžné kolo a turbína otáčejí téměř stejnou rychlostí. k sobě a eliminuje prokluzování. Stator - Stator zpomaluje rychlost tekutiny vracející se z turbíny a znovu mění směr kapaliny, než znovu vstoupí do oběžného kola.
měniče točivého momentu. Jak to funguje Měnič točivého momentu je navržen tak, aby fungoval ve třech různých fázích v závislosti na vstupu řidiče. otáčet, takže se auto nepohybuje. K zastavení dochází, když motor auta běží, převodovka je zařazena a řidič má nohu na brzdě, takže se auto nepohybuje.
Akcelerace - Když řidič sešlápne plynový pedál, začne fáze akcelerace. charakteristik této fáze je násobení točivého momentu. Točivý moment vrcholí právě ve chvíli, kdy se vozidlo rozjede, zatímco oběžné kolo se otáčí mnohem rychleji než turbína. stejné rychlosti otáčení. Spojování - Fáze spojování probíhá při vysokých rychlostech vozidla. Otáčky oběžného kola a turbíny se v této fázi otáčejí téměř stejnou rychlostí. účinnost.
Degradace kapaliny Měnič točivého momentu velmi zatěžuje převodovou kapalinu. Teplo a tlak vznikající ve výše uvedených procesech mohou zhoršit ochranné vlastnosti převodové kapaliny. kapaliny nízká nebo se kapalina delší dobu nevyměňuje, což je u většiny majitelů vozidel až příliš běžné. Známky problémů Když se měnič točivého momentu začne kazit, je těžké ho přehlédnout. signály, je obvykle příliš pozdě na to, aby údržbářská služba problém vyřešila. Dejte svým zákazníkům vědět, že pravidelná preventivní údržba je nejlepší způsob, jak se postarat o měnič točivého momentu. zabránit časově náročné a velmi nákladné výměně.
Tom Probus BG Automotive Research Specialist Tom Probus je hlavní technik ASE a je držitelem certifikátu ASE již více než 20 let. Převodovka je jednou z nejkomplikovanějších a nejdůležitějších částí auta. Zatímco někteří řidiči ví o převodovce první poslední, jiným stačí povědomí o její funkci během jízdy …další skupinu potom tvoří ti, kterým pojem „převodovka“ absolutně nic neříká. Je to pro ně jenom jakási řadicí skříň, kterou určují převodový stupeň. Auto bez převodovky nikam nepojede, a protože se jedná o složité ústrojí, je vhodné se o ni náležitě starat.
Převodovka je stroj, který přenáší energii z motoru na kola auta. Zajišťuje, aby se energie rovnoměrně rozložila na 4 (4×4 auto) nebo 2 poháněná kola. V převodovce se zároveň nachází hydrodynamický měnič momentu, který umožňuje přenos krouticího momentu mezi hřídeli s různými otáčkami. Není převodovka jako převodovka. V autech se nachází dva na první pohled odlišné typy, a sice manuální a automatická. Hlavní rozdíl je v obsluze a ve spojce.
Mnoho lidí si myslí, že se jedná o zcela odlišné převodovky, ale bohužel musím zkonstatovat, že tomu tak není, udržují se totiž zcela totožně. Zatímco řidiči v Evropě raději sáhnou po manuální převodovce, ve Spojených státech vždy byly, a stále jsou, oblíbenější automaty. Automatická převodovka zavčasu rozpozná, který rychlostní stupeň je zapotřebí zařadit. čímž šetří výkon motoru. K záporům automatu bych zařadil hlavně menší požitek z jízdy pro sportovně založené řidiče, a určitě bychom neměli zapomenout ani na zvýšenou spotřebu paliva.
Jak moc je převodovka pro chod vozu důležitá, spousta z vás ví …a kdo ne, dozvěděl se to výše. Důležité je, pravidelně kontrolovat hladinu převodovkové kapaliny (oleje), případně ji měnit a zvážit přidání různých aditiv, která zajistí větší životnost kapaliny a zvýší její účinnost. Pro snadnou viditelnost je převodovkový olej zbarven růžově nebo červeně, přičemž by měl být průsvitný a dostatečně čistý. Každý model auta má svá specifika pro typ převodovkové kapaliny, kterou potřebuje. Tyta specifikace vyházejí z provozní teploty motoru a dalších faktorů, které jsou pro každý model jedinečné. Pro dosažení toho nejlepšího výkonu a zamezení možného poškození používejte vždy kapalinu doporučenou výrobcem automobilu (najdete v příručce vozidla).
Vlastníte-li vůz s automatickou převodovkou, je potřeba měnit olej častěji. Je-li černý a smrdí spáleninou, nutně potřebuje výměnu. Bohužel se někdy stane, že i přes správnou péči dojde k poškození převodovky, a bude nezbytné ji vyměnit. Nevlastníte-li zrovna Rolls-Royce, nemusíte se ceny tolik bát. Jasně, sice to je zásah do financí, ale ne tak výrazný. Někteří automechanici nabízí výměnu manuální převodovky (včetně dílu a práce) za několik tisíc, ale umožňují i samotnou výměnu za cca 1 500Kč s tím, že si díl seženete sami. Horší to mají majitelé auta s automatickou převodovkou, kde vyjde výměna i na pár desítek tisíc.
Voláte-li tedy komfort, počítejte s tím, že něco stojí. Někdy se jim říká robotizované a setkat se lze i s označením sekvenční. Oč honosnější názvy, o to konvenčnější technika. Automatizované manuální převodovky se poprvé objevily v 90. letech. Největšího rozmachu ale dosáhly o dekádu později. Jen málo výrobců specializujících se na široké spektrum klientů tehdy takovou převodovku nenabízelo.
Největší předností těchto skříní je cena. Cílovou skupinu tak představují zejména vozidly nižších segmentů. Sofistikovanější „automaty“ s planetovými převody a hydrodynamickým měničem momentu jsou sice při jízdě mnohem příjemnější, avšak také o dost dražší. Druhou předností „robotů“ je teoretický předpoklad zachování příznivé spotřeby paliva v porovnání s převodovkami s měničem momentu. Měnič momentu sice poskytuje zcela plynulý záběr a tedy přenos hnací síly, avšak obrácenou stranou mince je jeho nezbytný prokluz, který zvyšuje spotřebu paliva. A také zhoršuje dynamiku vozidla v přímce. Eliminovat toto lze z větší části jeho účinným přemosťováním.
Je to vlastně manuál Proč je vlastně robotizovaná převodovka lacinější, než zbylé alternativy umožňující samočinnou změnu převodů? Důvodem je konstrukce skříně. Zatímco samočinná převodovka s měničem momentu je od základu samostatně vyvinutým zařízením (to samé platí pro dvouspojkovou skříň), automatizovaná manuální převodovka už svým názvem naznačuje, co je jejím základem. Prostě se vezme běžná ručně řazená skříň, na níž se namontuje dodatečné zařízení, které supluje funkci řidiče. Tedy ovládá běžnou třecí spojku v setrvačníku i táhla řazení a tím volí jednotlivé převody. Na rozdíl od planetové převodovky nebo „dvouspojky“ lze „robota“ odvodit z každé manuální skříňě, kterou si navíc automobilka mnohdy vyrábí sama.
Dva principy ovládáníO tom, jak bude převodovka v praxi fungovat, rozhoduje zejména ovládací zařízení - takzvaná mechatronika. První automatizované manuální skříně se spoléhaly téměř výhradně na elektromotorické ovládání spojky a řazení „kvaltů“. Takto uspořádané zařízení využívá obvykle jeden nebo dva krokové elektromotorky pro řazení převodů a jeden samostatný k ovládání spojky. Příkladem takové převodovky je třeba Citroën Sensodrive/Peugeot X-Tronic, případně Honda i-Shift. Najdete ji v modelech C2/C3, 1007, druhou jmenovanou pak v Hondě Jazz.
Alternativou k elektromotorickému ovládání převodovky je elektrohydraulické. Je sofistikovanější a nabízejí jej zpravidla modernější převodovky. U nich řadí převody a ovládají spojku táhla, aktivovaná tlakem kapaliny. Ten generuje elektrická pumpa a součástí mechatroniky je rovněž zásobník tlaku ve tvaru koule. Příkladem převodovky s elektrohydraulickým ovládáním je PSA BMP6 (jinak označené MCA) či Toyota E-Shift (někdy také označená SMT).
Automatická převodovka, jak funguje?
Řadí sama, ale…Automatizovaný manuál je dobrá věc, ale jak už to u levnějších konstrukcí bývá, její uživatelé se musejí smířit s některými negativy. Tím nejčastěji skloňovaným je plynulost řazení. Není snad test auta s „robotem“, kde by si jeho autor nestěžoval na škubání při řazení. U klasického automatu stojí za plynulou změnou převodu hydrodynamický měnič, což u automatizované převodovky možné není. V okamžiku, kdy planetová převodovka s měničem přeřazuje, děje se tak pouze rozepnutím jedné a zároveň sepnutím druhé vícelamelové, hydraulicky ovládané spojky. Planetový převod je tady, pokud použijeme terminologii z manuálních převodovek, takzvaně v přímém záběru.
Naproti tomu u robotizované skříně dochází při změně převodu vždy k přerušení toku hnací síly, a to klasickým rozpojením třecí spojky. Navíc synchronizační hlava při řazení vlastně připojuje jedno ze dvou ozubených kol převodu „do záběru“ se svým hřídelem, které se do té doby na něm jen volně otáčelo a tedy žádnou sílu nepřenášelo. Řidič, pokud je citlivý a vyspělý, ovládá spojku progresivně. To znamená, že zpomalením pohybu levé nohy dokáže zvýšit plynulost záběru lamely se štítem setrvačníku a přítlačným kotoučem. Tento „vyšší cit“ bohužel i tomu nejdokonalejšímu ovládacímu systému chybí. Jak jistě mnozí víte, v manuálním módu fungují robotizované převodovky o dost lépe. K tomu stačí při změně převodu ubrat plyn a tedy snížit momentové zatížení převodového ústrojí. To pak i tato laciná převodovka mění kvalty plynule. Problém je, že jejím původním posláním bylo řadit samočinně…
Jiným nedostatkem je schopnost vozidla navodit velmi nízkou rychlost (funkce creep). U některých vozidel s automatizovanou manuální převodovkou je tak problém zajet do malé mezery, třeba při parkování. Pokud totiž dáte nohu z brzdy, auto se většinou nesune mírně vpřed jako u převodovek s hydrodynamickým měničem. K tomu, aby se rozjelo, musíte přidat plyn. Jenže tady chybí možnost omezovat přenášený hnací moment prokluzem spojky. Výsledkem je, že plynu je většinou až příliš. Nebo naopak málo. U nejnovější generace „robotů“ třeba od Renaultu je již toto eliminováno funkcí, která zaznamená sundání nohy z brzdového pedálu a automaticky nastaví lamelu spojky do mírného záběru. Auto se pak pomalu sune vpřed či vzad.
Opravdu je tak nespolehlivá? V souvislosti s robotizovanými převodovkami se také často hovoří o jejich nespolehlivosti. Ano, ovládací ústrojí může selhat, avšak to se týká i jiných součástí auta. U prvních převodovek také docházelo k předčasnému opotřebení synchronizace. Měnič momentu sice poskytuje plynulý záběr, ale prokluz může zvyšovat spotřebu. Uživatelé aut s automatizovanými manuály spíše než na nefunkčnost zařízení žehrají na drahou výměnu spojky. Ta je sice stejná jako u výchozího manuálu, její nahrazení však vyjde na citelně vyšší částku.;
Automatizované manuály ale mají i své přednosti. K dlouhodobějšímu přežití třeba nevyžadují výměnu oleje, což klasický automat obyčejně potřebuje. V případě měničové planetové převodovky bývá rekonstrukce dražší než u robota. Robotizovaná převodovka přináší nižší náklady na opravy a jednodušší výměny ložisek či synchronizačních hlav. Nicméně hlavní výzvou zůstává řízení a vjem řazení pro řidiče.
Co je však potěší výrazně méně je chování a jízdní projev této převodovky. Rozjezdy jsou často ucukané, jízda není plynulá a samotné řazení trvá nepřiměřeně dlouho. Robotizované převodovky se tak ujaly především v levných modelech (Škoda Citigo, VW UP! či Toyota Aygo). Jelikož je robotizovaná převodovka velmi podobná manuálu, nevyžaduje oproti němu ani zvlášť zvýšenou péči. Pokud není výrobcem stanoven interval výměny oleje v převodovce, tak jej měňte po 200 000 km (stejně jako u manuálních skříní).
Princip klasického automatu spočívá v hydrodynamickém měniči, který nahrazuje spojku. Na klikové hřídeli motoru je čerpadlo, které žene olej na turbínu umístěnou na vstupní hřídeli převodovky. moderní převodovky vyžadují pravidelnou výměnu oleje s doporučeným intervalem kolem 60 000 km. Dvouspojkové převodovky (DSG, PDK, S tronic) jsou rychlé a často používané u sportovních vozidel a vyžadují opatrný režim výměn oleje podle typu spojek.
CVT převodovka (variátor) je známá z japonských vozů a hybridů. Využívá dva protichůdné kužely spojené hnacím řemenem a nemá pevné poměry převodů, což zajišťuje plynulou změnu otáček kol a vysokou úspornost, ale často postrádá sportovní charakter. CVT jsou dnes považovány za téměř bezporuchové, ale nejsou vhodné pro dlouhodobé cestování ustálenou rychlostí nebo tahání těžkých přívěsů.
Když kupujete ojeté vozidlo, je užitečné ověřit stav převodovky a hladinu oleje. Pravidelná diagnostika a včasná výměna oleje mohou zabránit nákladným opravám. Celkově lze říci, že automatická převodovka je kombinací mechaniky, hydrauliky a elektroniky, a každý typ má své výhody i limity.
- Hydrodynamický měnič a jeho vliv na plynulost jízdy
- Automatizované manuály vs. plně automatické převodovky
- Údržba oleje a jeho vliv na životnost převodovky
- Různé typy převodovek (Měnič, DSG/PDK, CVT, AOI) a jejich charakteristiky
tags: #omezeny #skluz #prevodovky