Když toužíte po prostorném a odolném autě a nechcete hledat v evropské produkci, sedany a kombíky nižší střední a střední třídy se stávají oblíbenou kategorií. Dnešní trendy však tento segment postupně nahrazují všemožnými crossovery a SUV, což vede k zániku některých modelů. Jedním z nich je i Toyota Avensis, která po sedmi letech skončila. Tento poněkud opomíjený, ale povedený model dokázal obstojně konkurovat evropským a japonským vozům střední třídy a našel si cestu do mnoha rodinných garáží, vozových parků, firem i taxi služeb.
Avensis se poprvé objevil na trhu v roce 1997 jako rozsáhlejší facelift modelu Carina E. Postupem času vznikly ještě dvě další generace. Avensis se stal větším sourozencem celosvětově nejprodávanější Toyoty Corolla a svou pouť zakončil v roce 2018. Jeho roli dnes částečně převzala Toyota Camry, která však spadá do vyšší střední třídy.
V tomto článku se zaměříme na model třetí generace s kódovým označením T27, který se začal vyrábět v roce 2009. První vizuální omlazení proběhlo v roce 2012, kdy došlo k drobným kosmetickým úpravám světlometů a dalším detailům. Druhý, rozsáhlejší facelift, přišel o tři roky později a více se nesl v duchu tehdejšího designového jazyka značky Toyota. I přes svůj věk působí Avensis třetí generace stále moderně.
Mnohem nápaditější vzhled
Toyota Avensis T27 se oproti svým předchůdcům vymanila z řady. Sympatický, ale usedlý vzhled je minulostí. Vůz získal dynamičtější siluetu s liniemi přikrčenými k vozovce. Jednoduché linie narušuje pouze anténa, kterou by již klidně mohla nahradit modernější ploutvička. Přestože se třetí generace tváří lehce "nasupeně", drží se v mezích normy a vyhýbá se dnešním trendům přehnaně agresivního vzhledu a nadměrného množství prolisů. Celá příď vozu je oproti předchůdci nápaditější a nese prvky tehdejšího "organického" designového stylu Toyoty. Pro některé majitele předchozích generací mohl být tento design odvážnější, ale celkově se jedná o povedený krok.
Záď vozu není tak revoluční, ale nijak výrazně nezaostává za soudobým moderním vzhledem, což si zaslouží plusové body. Jako fanoušek sedanů musím konstatovat, že v tomto případě se vizuálně více povedla záď kombíku než sedanové varianty.
Vnitřní strohost křížená s praktičností
Jednou z největších předností tohoto modelu je jeho vnitřní prostor. Nouze o něj netrpí posádka vpředu ani vzadu. Zavazadlový prostor je objemný, i když mu k dorovnání soudobého Volkswagenu Superb chybí zhruba deset litrů. Látkové sedačky nenabízejí mimořádný komfort ani prémiové materiály, ale ani při delších cestách s nimi nebudete trpět. Vyšší postavy však mohou mít vzadu problém s mírně sníženým sedákem.
Volant příjemně padne do rukou a nabízí multifunkční tlačítka. Pod ním najdete i páčku ovládání tempomatu. Místo umístění tlačítka parkovací brzdy, někde vpravo dole směrem ke středovému tunelu, si zvykalo mnoho majitelů delší dobu. Jinak je zde vesměs vše standardní.
Celkový vzhled palubní desky může působit mdlým a strohým dojmem. Nepomáhají ani vzory jednotlivých panelů, přičemž ten na dveřích může připomínat jehličkový vzor dobového maskování. Toto provedení nemusí vyhovovat každému.
Přes tyto drobné nedostatky se jedná o klasickou Toyotu své doby - interiér sice nenadchne, ale nabízí a dělá přesně to, co od něj chcete a potřebujete. Jedná se zkrátka o funkční auto. Vzhledovou stránku, bez zbytečné okázalosti, dorovnává fakt, že na vrzající prvky zde téměř nenarazíte, displeje nemají tendenci ztrácet pixely a elektronické součástky fungují bez zaváhání.
Jediné, co může zamrzet, je zkrabacená kůže na loketní opěrce a poněkud větší náchylnost textilních částí ke znečištění.
Valvematic k nezastavení
Tahákem tohoto dobře postaveného auta je motor. V tomto případě je Avensis osazen atmosférickým čtyřválcem o objemu 1,8 litru s inovativním systémem Valvematic. Tento systém umožňuje průběžně měnit výšku zdvihu ventilů a časování jejich otevření pomocí elektronicky řízené vačkové hřídele. Díky tomu lze dosáhnout optimálního výkonu v nízkém a středním pásmu otáček s permanentně plně otevřenou škrtící klapkou, což eliminuje čerpací ztráty oproti běžným koncepcím. Funkce systému je názorně vyobrazena na schématu.
Tento motor se vyznačuje vysokou mírou spolehlivosti a je poměrně úsporný. Pro atmosférickou 1,8litrovou jednotku ve středně velkém kombi o hmotnosti 1,5 tuny je tabulková průměrná spotřeba 6,6 litru benzínu slušnou hodnotou. V reálném provozu byla spotřeba o něco vyšší, ale stále se jedná o pěkné číslo.
Pohonná jednotka však zaostává v oblasti dynamiky. Zrychlení z klidu na stovku za téměř 10 sekund není oslnivé a maximální rychlost 200 kilometrů v hodině spadá do šedého průměru. Tomu sekunduje i šestistupňová manuální převodovka, která funguje korektně, ale nenabízí žádný sportovní zážitek.
Je však třeba dodat, že Avensis není stavěn na sportovní ambice. Jeho primárním úkolem je spolehlivě a bezproblémově přesunout posádku z bodu A do bodu B, což zvládá na výbornou.
Kam zatočíte, tam pojede
Nastavení podvozku mile překvapí. Místo očekávané fádnosti či nedotáčivosti nabízí Avensis jisté a přesné chování na vozovce. Přestože nejde o řidičský zážitek plný adrenalinu, Avensis skvěle drží stopu a reaguje přesně na pokyny volantu. Nerovnosti podvozek filtruje obstojně, zatáčky projíždí s velkou jistotou i ve vyšších rychlostech a dobře zvládá i náhlé změny směru.
Přestože se objevily ohlasy na rozevlátou a nejistou jízdu, často v souvislosti s naftovými motory, je možné, že v případě testovaného vozu s 17palcovými disky a dvoucentimetrovými podložkami hrál roli i výběr obutí. Hlavním faktorem, proč si někteří majitelé ojetin stěžují na projev podvozku, však bývá vysoká míra opotřebení jeho komponentů.
Brzdy jsou v tomto případě opět dobrým průměrem. Jejich dávkování je přirozené a účinnost zcela dostačující. Fungují přesně tak, jak se od brzd očekává.
Technické okénko: Menší neduhy
Z technického hlediska si zaslouží zmínku parkovací brzda. Jedná se o elektronickou variantu, která využívá jeden centrální mechanismus táhnoucí za lanovody. Tento systém může být náchylnější k poruše, což je globální problém i u jiných značek. V případě poruchy se mohou objevit chybové hlášky a oprava může vyžadovat výměnu celého modulu.
Verdikt
Toyota dlouhodobě prokazuje schopnost vyrábět kvalitní automobily napříč segmenty. Avensis třetí generace je toho důkazem. Jedná se o povedený vůz střední třídy, který si našel své místo na trhu.
Daní za typickou "toyotí" spolehlivost může být pro někoho strohost a absence emocí, zejména v interiéru. Nicméně, pro řidiče, kteří hledají spolehlivé a praktické auto na každodenní život, je Avensis horkým kandidátem.
Odměnou vám bude vůz, který se svým vzhledem odlišuje od evropské produkce, nabízí poměrově k ceně slušnou výbavu, vysoké hodnocení v bezpečnostních testech a odolný motor s příznivou spotřebou.
Neduhů je minimum, ale jsou zde: finančně náročnější modul parkovací brzdy a náchylnost některých částí karoserie ke korozi. Auta značky Toyota mají na trhu s ojetými vozy dobrou pověst, kterou si Avensis třetí generace zaslouží.
Prodejci potvrzují, že ojetá Toyota Avensis třetí generace má pověst spolehlivého vozu s kvalitním zpracováním, vysokou úrovní bezpečnosti, dostatkem prostoru a dobrou výbavou. Příkladem je exemplář z roku 2009 s dieselovým motorem 2.2 D-CAT o výkonu 177 koní, který po ujetí 176 800 km byl v době testu nabízen za 198 000 Kč. Ani po třinácti letech nevykazoval zásadnější známky opotřebení.
Interiér vozu, zejména u verze kombi, nadchne prostorností. Vpředu jsou pohodlná sedadla, dozadu se díky širokým dveřím dobře nastupuje a snadno se umisťují dětské sedačky. Zavazadlový prostor je dostatečný, kvalitně čalouněný a vybaven masivními oky pro ukotvení nákladu. Nechybí přihrádky na drobnosti a prostor pro rezervní kolo.
Řidič ocení možnost výškového nastavení bezpečnostních pásů. Méně potěší okraje sedadel s malým bočním vedením a ergonomickou chybou jsou málo vystupující ovládací "knoflíky" klimatizace a rádia. Ovládací páčka elektrické parkovací brzdy může být pro některé uživatele neintuitivní.
Testovací jízdy potvrdily přesné řízení a podvozek schopný pohlcovat nerovnosti. Podvozek je považován za bytelný a schopný vydržet stovky tisíc kilometrů bez větších oprav. Filip Kučera potvrzuje, že pohodlný podvozek je skutečně důležitou předností vozu.
Testovaná motorizace 2.2 D-CAT 130 kW však může být riziková. Je citlivá na kvalitu nafty a nesvědčí jí časté studené starty. Rovněž není příliš úsporná, přičemž hodnoty spotřeby v městském, příměstském i dálničním provozu nebyly oslnivé.
Jazdenka - Toyota Avensis T27 (2009 - ) - TOPSPEED.sk
Toyota je synonymem pro spolehlivost. Od roku 1997, kdy představila Prius první generace, se japonská značka stala symbolem hybridizace a zároveň je vyhlášená svou spolehlivostí. Toyota dokonce nabízí delší záruční lhůty než konkurence, v některých případech až 15 let.
V souvislosti s elektrifikací se Toyota stává volbou pro ty, kteří odmítají bateriový pohon a preferují praktičtější řešení na delší dobu.
Je však třeba si uvědomit, že ani japonské automobilky již nejsou tak cenově dostupné jako dříve. Nové modely jako Aygo X, Yaris nebo Corolla Touring Sports vyžadují značnou investici.
Proto se mnozí zákazníci obracejí na trh s ojetými vozy, kde lze Toyotu pořídit výrazně levněji. Pokud se předchozí majitel věnoval údržbě a dodržoval servisní intervaly, kosmetické nedostatky by měly být většinou jediným problémem. Technicky jsou Toyoty většinou bezchybné.
Možná rizika u ojetých vozů Toyota
I u Toyoty se však mohou vyskytnout specifické problémy:
- Aygo: Může se objevit koroze, jelikož ochrana proti ní není všude stejně oslnivá. Brzdy se mohou opotřebovávat rychleji a světla mohou mít nedostatky.
- Yaris: Pozornost je třeba věnovat zejména světlům. Základní modely nemusí být dobře vybaveny.
- Corolla (dříve Auris):
- První generace (od 2006): Lehké předčasné opotřebení brzd, počínající koroze u výfuku.
- Druhá generace (od 2013): Největším problémem bývá 12voltová baterie.
- Prius: Většinou bezchybný, ale u starších ročníků je třeba počítat s vysokým nájezdem kilometrů, často po předchozích majitelích taxi služeb. U čtvrté generace je vyšší cena.
- Avensis: V neprospěch hovořil poněkud mdlý vzhled. I přes implementaci dieselů od BMW se nestal zázrakem. U ojetých kusů je třeba dát pozor na možnou korozi, brzdy a světla.
- Mirai: Jedinou slabinou je malý dojezd.
- Toyota C-HR: Základní přeplňovaná 1.2 TSI trpí na zakarbonování a defektní cívky. Hybridní verze s 184 koňmi je výrazně dražší.
- RAV4: Pozor na problémy s automatickou převodovkou a diferenciálem.
- Land Cruiser: Občasné potíže s korozí, ale jinak robustní vůz s odpovídající cenou.
- Proace: Jelikož je výroba zajišťována partnerským PSA, je třeba zkontrolovat převodovku, boční posuvné dveře, lak a baterii. Majitelé si stěžují také na multimédia a tempomat.
- Auris druhé generace: Může mít problémy se startovací baterií.
Koroze: Jak se jí bránit?
Koroze je jedním z nejčastějších problémů ojetých vozů, zejména těch, které jezdí v oblastech se solí na silnicích. I když se moderní vozy vyrábějí s lepší protikorozní ochranou, jako je kataforéza a zinkování plechů, proaktivní péče je stále klíčová.
Kde se koroze nejčastěji objevuje:
- Podlaha: Velká plocha vystavená nečistotám, kamínkům a soli.
- Dutiny nosníků: Vlhkost a nečistoty pronikají větracími otvory dovnitř.
- Díly podvozku: Nápravnice nejsou lakované a jsou vystaveny nejhorším podmínkám.
- Blatníky, kapoty, dveře: Místa spojení vnějších a vnitřních částí karoserie, kde se rozruší struktura materiálu.
- Místa pod plasty a lištami: Pod kryty se drží vlhkost a sůl.
- Místa pod plasty a lištami: Kryty mají chránit podběhy či dveře před otlučením a kamínky, jenže se pod nimi drží vlhkost i sůl, což laku ani plechu nedělá dobře. Dveřní lišty mají jinou tepelnou roztažnost než kov pod nimi a u některých provedení každodenním škrábáním prodřou lak - k vzteku je, že to nekryje záruka proti korozi, protože ta se vždy vztahuje jen na poškození zevnitř ven.
Prevence koroze:
- Kvalitní ochranné nátěry: Nanášejte na zdravý, neporušený materiál.
- Odborná péče: U starších aut je přínos konzervačních postupů omezený, mohou korozi pouze zpomalit.
- Začít včas: Ideálně již u nového vozu, ale i pěti- až desetiletá auta potřebují péči.
- Profesionální nástřiky: Využívají speciální pistole, vysokotlaké pumpy a dlouhé trysky pro dosažení skrytých míst.
- Kvalitní materiály: Na bázi vosku, které si udrží pružnost a odpuzují vlhkost.
- Pravidelná obnova: Nástřik je nutné po třech až čtyřech letech obnovit.
I když se protikorozní záruka výrobce nevztahuje na všechna riziková místa, je důležitá pro případ výrobních defektů. Nezávislé profesionální ošetření ochranným nástřikem záruku neruší, pokud nedojde k nedovoleným zásahům do karoserie.