Brzdový kámen se nachází při staré silnici z Vodňan do Protivína a je situován v blízkosti silnice, na travnatém prostranství u silnice. Jedná se o štíhlý hranolový pilířek z kamene, který je skoro celý obílen. Pilířek má nepatrně rozšířenou patku napojenou mírně zkosenými hranami a v horní třetině má mírně rozšířenou hlavici připojenou zkosenými hranami. Hlavice je ukončena jednoduchou předsazenou římsou, na kterou dosedá předstupující jehlancovitá stříška se zaoblenými hranami. Na přední pohledové straně v ploše hlavice je obdélné vpadlé pole, ve které je znázorněna značka - „čuba“. Značka znázorňuje znamení k brždění vozu ve svahu („čuba“ - ve tvaru brusle byla zasunuta pod kolo vozu).
HUMPOLEC A ZŘÍCENINA ORLÍK
když už jsme byli v Pelhřimově, jak jsem psal minule, měli tu pěkné ubytování a věděli, kam zajít na dobrou večeři s dobrým pivkem, tak jsme se rozhodli udělat si výlet ještě další den. Projeli jsme ulicí Příkopy kolem městských hradeb, dokonce i se zachovalou baštou, potom po úzkém Nábřeží rekordů a kuriozit, přejeli jsme říčku Bělá a byli jsme venku z Pel-hřimova. Městskými sady po pěkné asfaltové cyklostezce a dál po červené turistické značce jsme dojeli do vesničky Radětín. Malá, šikmá náves s hezkou kapličkou a všude absolutní klid. Dál jsme pokračovali po cyklo-trase po silnici do další vesničky Krasíkovice s několika rybníčky, kapličkou a spoustou křížků. Tady už pracovaly sekačky, pily a různé domácí nástroje, opravovala se auta, zkrátka činnosti, na které je na vesnici člověk o víkendu zvyklý. Kdo by neznal film „Marečku, podejte mi pero“? A Plhu, který pocházel z Kojčic u Pelhřimova? Tak touto vesnicí jsme projeli, Plhovi tu žádní nebydlí a prý ani nikdy nebydlili, ale tak to ve filmech bývá. Zato tu mají hospodu u Plhů, která láká turisty. Následovaly malé vesničky Vadčice, Milotice, Kletečná a přišlo stoupání. Na necelých 3 km jsme překonali 110 výškových metrů a najednou Boží muka, tedy myslel jsem si to, ale byla nějaká divná, sice kamenná, ale trojboká. Potom jsem zjistil, že je to tzv. „brzdový kamen“, který upozorňoval vozky na blížící se klesání, a tedy nutnost brzdit. To se nás však netýkalo, když jsme jeli z druhé strany. My potřebovali spíš výtah. Před námi Hněvkovice a kupodivu to nebylo z kopce, ale ještě stále do mírného kopce.
Kdybych popisoval všechny kapličky a křížky, které jsme cestou potkali, tak si dovedu představit, jak bych tím byl otravný. Jeden křížek si však zde neodpustím, totiž kamenný kříž, na kterém byl i Ježíš vytesaný z kamene. Krásná ojedinělá kamenická práce. Pak už jsme jen přejeli dálnici a před námi byl Humpolec. Humpolec byl známý jako město textilu, zpracovával se zde len. Určitě si vzpomenete na heslo „Každý den slouží len“. Byly zde i velké strojírny. To vše se stalo po vstupu do Evropské unie minulostí. Nádražní a Lnářskou ulicí (zbyl již jen název a vzpomínka) jsme projeli až na Havlíčkovo náměstí a dál na Dolní náměstí, kde je několik historických budov, např. hotel Černý kůň, stará radnice (dnes knihovna), budova spořitelny (rovněž kdysi radnice) s pamětní deskou K. H. Borovského a historická budova muzea s výstavním sálem Dr. Aleše Hrdličky, zdejšího rodáka a významného antropologa. Zde se konají pouze krátkodobé výstavy, hlavní expozice muzea je na Horním náměstí. Na Dolním náměstí uprostřed parčíku má Dr. Hrdlička vedle fontány pomník. Kolem kostela sv. Mikuláše s vyhlídkovou věží jsme se dostali na Horní náměstí, kde je kromě zmiňovaného muzea budova radnice, kde v současné době sídlí městský úřad. Kousek od Horního náměstí stojí Rodinný pivovar Bernard. Oblíbený pivovar, který každoročně zvyšuje výstav. Návštěvnické centrum je otevřeno denně. Zde si můžete zakoupit nejen všechny druhy piva, ale i reklamní předměty a začínají tu prohlídky pivovaru. Funguje zde také pivnice s jídelnou. Před pár lety zde byla otevřená i 33 m vysoká rozhledna, která obepíná pivovarský komín. Potěšilo mě, že na ní vlaje česká vlajka.
Vydali jsme se dál, ke starobylé čtvrti, která se jmenuje trochu zvláštně: Zichpil. Jak už to tak bývá, hrady stály a stojí na kopcích, což jim sice nijak před dobytím nepomohlo, ale turistům to trochu komplikuje život. V tomto případě byl začátek konce hradu někdy během třicetileté války a poté ho místní postupně rozebírali na kámen, jakožto stavební materiál. Teprve od roku 1988 skupina nadšenců Zachraňuje, co se ještě zachránit dá. S finanční pomocí se přidává Město Humpolec, které je nyní i vlastním vlastníkem hradu. V současné době si můžeme prohlédnout zakonzervovanou poměrně rozsáhlou zříceninu včetně několika podzemních částí. V roce 2014 byla vybudovaná 22 m vysoká ocelová rozhledna, která se přimyká k hradní věži a je z ní nádherný výhled na Humpolec a široké okolí včetně hradu Lipnice. A byl čas pomýšlet na návrat do Pelhřimova. A jinou cestou, abychom viděli zase něco jiného. Přes Rozkoš na Vilémov a zde jsme najeli na cyklotrasu č.161, vyjeli do kopce a zastavili se na místě U Svatého Václava.
Kdysi zde stávala vesnička Dobrá, která však byla zcela zničena v roce 1421 při křižácké výpravě císaře Zikmunda do Čech. V roce 1666 zde byl postaven kostelík sv. Václava, k němuž chodila procesí z Humpolce, avšak ani kostelíku nebylo dopřáno věčného trvání. Z důvodu různých sporů došlo k úpadku, konci bohoslužeb, chátrání a rozkradení zdiva. Na připomínku zde stojí kříž a visí několik svatých obrázků. Jen o kousek dál u Městské hájovny stojí za zastavení památný strom sekvojovec obrovský, nejmohutnější strom na Zemi, dosahující výšky až 85 m, který se v přírodě vyskytuje pouze v Kalifornii. Jak je tento kousek vysoký a starý jsem se ani zde ani na internetu bohužel nedozvěděl, ale hodně převyšoval okolní stromy. Přejeli jsme dálnici D1, projeli Bystrou, po cyklotrase č.5211 po silnici Staré Bříště, Hojkovy, lesem Velký Rybník, úzkou opuštěnou silničkou Útěchovičky, dál silnice Chvojnov s velmi zajímavou barokní kapličkou, Olešná a pak už to byl jen skok do Pelhřimova a závěr - z kopce! A v nohou 50 km.
Ant. Pomník Dr. Humpolec - kostel sv. 30. 9. 2. 10. Žel. Brzdové kameny patří mezi nejstarší dopravní značky. Brzdový kámen je kamenný čtyřboký pilíř s vyobrazením rukojeti smykové kočárové brzdy, který označoval místo, kde měl vozka začít přibrzďovat vůz, aby nenarazil do koňského potahu. Brzdové kameny dodnes stojí vlevo od cesty, protože na našem území se až do roku 1939 jezdilo vlevo. Pilíř byl často natřen bílou barvou a reliéf brzdy byl černý. Smyková brzda se nazývala různě např. čuba, šupka /z ně Germaného schubben/, bota, babka, korýtko, koloběh, zarážka, korýtek. Odkdy jsou brzdové kameny na českém území používány, není přesně známo, ale předpokládá se, že již od první poloviny 19. století. V Tereziánském patentu o říšských silnicích z roku 1778 se již o užívání „šupky“ hovoří. V České republice se zachoval pouze malý počet těchto kamenů, ačkoli se jednalo o poměrně obvyklou značku. Brzdové kameny byly rovněž používány na linecko-budějovické Koněspřežné železnici. Jiřice je vesnice založená želivskými premonstráty na začátku 13. století. Název vsi je odvozen od jejího zakladatele - Jiřího. V centru návsi stojí Kostel Sv. Jakuba, jehož vznik se datuje kolem roku 1350. Velmi známá je i jiřická lípa, která je jedním z nejstarších stromů tohoto druhu v Čechách. Na Vysočině je spousta krásných míst. Některá najdete náhodou, protože nejsou kolem turistických cest nebo je navštívíte v tu pravou roční dobu. A právě tohle tohle se mi přihodilo...
Jeden z posledních úseků popisu vyvrcholí pěším výletem na Sedlickou přehradu. Pěší výlet zahájíme na hrázi Sedlické přehrady, kde je možné zaparkovat auto. Po červené se vydáme lesem k Sedlici. Leden je na Vysočině čas, kdy se vyráží na běžky. Ještě v pondělí 28.1. to šlo. Pak přišly dva teplé dny a dnes 31.1. je to na kolo. Sedlická přehrada, místními též zvaná "Velká", byla dokončena v roce 1927. Zděná hráz je 11 metrů vysoká a v 118 metrů dlouhá. Nádrž má plochu více jak 40 ha a hloubku až 15 metrů. Každoroční a již tradiční "otvírání silnic" jsme letos zahájili výletem k meteo stožáru, který byl dokončen v prosinci roku 2012. Lhotická Zvonice získala svůj vzhled dodatečným zřízením vazby pro třetí malý zvonek. Původně se ve zvonovém patře nacházely pouze dva zvony z poloviny 16. století. Asi 4 km jihovýchodně od Želiva a 9 km jihozápadně od Humpolce byla na toku řeky Želivky postavena jedna z nejstarších přehrad na území ČR (stavba byla dokončena v roce 1927). Nedaleko Želiva směrem na Vřesník byla v letech 1925 - 1928 postavena vyrovnávací nádrž Vřesník, která slouží vyrovnání nepravidelných průtoků pod vodní elektrárnou Sedlice. Dne 1. září 1992 se stal osudným předsedovi sociální demokracie a vůdčí osobnosti Pražského jara 1968 Alexandru Dubčekovi 88. kilometr dálnice D1 u Humpolce. Putování podél Sázavy, 2. V prvním díle tohoto cestopisu jsme společně projeli trasu mezi Novým Městem na Moravě a obcí Věž. Druhý díl se už odehrává celý na Vysočině.
Humpolec vznikl jako strážné místo uprostřed pohraničních hvozdů, kde vedla důležitá stezka vedoucí z Prahy na Moravu. Tento výlet jsme plánovali delší dobu. Ale protože jsme se nemohli shodnout na termínu, který by vyhovoval všem, stanovili jsme 17. srpen. Kdo měl čas, tak jel, ostatní ostrouhali. Obec Želiv leží asi 10 km západně od Města Humpolce v nadmořské výšce 495 m. Klášter byl založen spolu s klášterním kostelem Narození Panny Marie v první polovině 12. století na vysokém ostrohu obtékaném ze dvou stran říčkami Želivkou a Trnavou. Renesanční Zámek se nachází v městečku Červená Řečice na Pelhřimovsku v kraji Vysočina. Zámecké budovy se sgrafity na fasádě obklopují 2 nádvoří. Hrad stojí na vrcholu táhlého hřbetu (620 m) v dominantní poloze nad Městečkem Lipnicí nad Sázavou v kraji Vysočina. Návštěvníci si mohou prohlédnout celý hradní areál včetně kaple sv. Pelhřimov leží ve Východních Čechách, jihozápadním směrem od Města Humpolce. Městečko se rozkládá na levém břehu říčky Bělé a v severní části Českomoravská vysočina.
- Historie brzdových kamenů a jejich funkce v dopravě
- Popis konkrétního brzdového kamene u Humpolce a okolí
- Historické souvislosti v regionu Vysočina a zajímavosti
Brzdové kameny patří mezi nejstarší dopravní značky. Brzdový kámen je kamenný čtyřboký pilíř s vyobrazením rukojeti smykové kočárové brzdy, který označoval místo, kde měl vozka začít přibrzďovat vůz, aby nenarazil do koňského potahu. Brzdové kameny dodnes stojí vlevo od cesty, protože na našem území se až do roku 1939 jezdilo vlevo. Pilíř byl často natřen bílou barvou a reliéf brzdy byl černý. Smyková brzda se nazývala různě např. čuba, šupka /z německého schubben/, bota, babka, korýtko, koloběh, zarážka, korýtek. Odkdy jsou brzdové kameny na českém území používány, není přesně známo, ale předpokládá se, že již od první poloviny 19. století. V tereziánském patentu o říšských silnicích z roku 1778 se již o užívání „šupky“ hovoří. V České republice se zachoval pouze malý počet těchto kamenů, ačkoli se jednalo o poměrně obvyklou značku. Brzdové kameny byly rovněž používány na Koněspřežné železnici.
Jiřice je vesnice založená želivskými premonstráty na začátku 13. století. Název vsi je odvozen od jejího zakladatele - Jiřího. V centru návsi stojí Kostel Sv. Jakuba, jehož vznik se datuje kolem roku 1350. Velmi známá je i jiřická lípa, která je jedním z nejstarších stromů tohoto druhu v Čechách. Na Vysočině je spousta krásných míst. Některá najdete náhodou, protože nejsou kolem turistických cest nebo je navštívíte v tu pravou roční dobu. A právě tohle se mi přihodilo...
Pěší výlet zakončíme na Sedlické přehradě. Sedlická přehrada, místně zvaná „Velká“, byla dokončena v roce 1927. Zděná hráz je 11 metrů vysoká a v 118 metrech dlouhá. Nádrž má plochu více než 40 ha a hloubku až 15 metrů. Před rokem 2012 byla otevřena meteo stožár s výškou, která nabízí rozhled na široké okolí. Dále se nachází památný strom sekvojovec obrovský u Městské hájovny, nejmohutnější strom na světě v dané lokalitě. Nedaleko Želiva směrem na Vřesník byla postavena vyrovnávací nádrž, která slouží jako stabilizace průtoku.
Putování pokračuje zpět do Pelhřimova a končí závěrečným sjezdem z kopce. Tato trasa ukazuje bohatou síť historických míst na Vysočině a připomíná, že brzdové kameny byly důležitou součástí dopravy, která existovala ještě před moderní infrastrukturou.