Ford Crown Victoria je automobil, který se stal legendou už za svého života. Jeho ikonický status je umocněn častým výskytem v popkultuře, kde se objevoval v rolích newyorských taxíků, policejních vozů nebo jako doprava pro federální agenty. V jedné z těchto podob se objevil snad v každém akčním filmu americké produkce. Poslední kus tohoto vozu sjel z výrobní linky v kanadském St. Thomasu 15. září, čímž ukončil éru výroby, která začala v roce 1998 s poslední generací.
Historie a oblíbenost
Ačkoliv se Crown Victoria pro veřejnost stáhla z ceníků automobilky již v polovině roku 2007, pro vládní a firemní účely zůstala v nabídce. Není divu, že si ji v obou sférách velmi oblíbily, hlavně policejní složky a samozřejmě taxikáři. Důvodem byla dostatečná prostornost, uspokojivé výkony a díky jednoduché konstrukci i levná údržba.
Název Crown Victoria se poprvé objevil u kupé Ford Fairlane v letech 1955-1956. Ford Fairlane Crown Victoria Skyliner disponoval průhlednou přední částí střechy a nerezovým pásem přes sloupky B a střed střechy. Název „Victoria“ použil Ford již v roce 1932 pro dvoudveřová kupé Ford Victoria a Lincoln Victoria.
V letech následujících po palivové krizi (1973 až 1978) docházelo ke zmenšování rozměrů a hmotnosti amerických vozů. Základní motor Ford Windsor 302 s objemem 4942 cm3 a výkonem 147 k (108 kW) byl spojen s třístupňovou automatickou převodovkou Ford C4, kterou od modelového roku 1982 nahradila čtyřstupňová automatická převodovka Ford AOD.
O rok později podnikl Ford další kroky ke snížení spotřeby svých velkých modelů. Standardním motorem se stal V8 s objemem 4,2 litru a výkonem 120 k (88 kW). V nabídce zůstal pouze pětilitrový V8, neboť 5,8litrový karburátorový V8 s výkonem 165 koní byl vyhrazen pro flotilový prodej a policii. V Kanadě zůstal v nabídce až do roku 1991. V roce 1984 dostal V8 5,0 řídicí počítač Ford EEC-IV a výkon stoupl na 140 až 155 koní. K dalším úpravám tohoto motoru došlo v roce 1986.
Konstrukce a technické parametry
Konstrukce vozu by se dala popsat jako dinosauří. Primitivnost se projevuje v tom, že panely karoserie jsou posazeny na rám, zatímco samonosnou karoserii byste pod nimi hledali jen stěží. Další dinosauří vlastností je odolnost, díky které jej americká policie ráda používá k bourání do ujíždějících aut.
Jako poslední pravověrný full-size sedan disponuje pohonem zadních kol a robustní čtyřstupňovou automatickou převodovkou. Ta je spojena s motorem, který disponuje elektronickým vstřikováním paliva a rozvodem OHC. Osmiválec měl pouze 16 ventilů, kterými mohl proudit benzín i směs bioethanolu a benzínu E85.
Všechny modely měly rozvor náprav 2903 mm a sedan měl vnější rozměry 5359 x 1968 x 1412 mm (délka x šířka x výška).
Interiér a komfort
Uvnitř vozu si lze všimnout nevzhledných tvrdých plastů a falešného dřeva, což je v kontrastu se sedadly, která působí luxusním dojmem. Ergonomie ovládacích prvků je příjemně jednoduchá, poplatná době vzniku, s výjimkou nešikovně umístěného přepínače palubního počítače na středové konzole. Potěší však jednoduché přepínání zobrazovaných údajů.
Americký zákazník neměří luxus na základě hodnoty materiálů a řemeslného zpracování, ale podle toho, s jakou konfekční velikostí se pohodlně usadí a jak velký kelímek na Coca Colu se mu vejde do držáku. Tato výbava je vzhledem k povaze provozu a atmosféře, ve které se tu jezdí, přímo nezbytná.
Jízda vás uvalí do takové atmosféry naprosté zlenivělosti, že si k dosáhnutí na ovladače na ploché palubní desce nejlépe dopomůžete elektrickým nastavováním sedadel. Když chcete zkontrolovat realitu za vámi prostřednictvím levého zrcátka, které odráží jen její malou část a hodně zvětšuje, je mnohem pohodlnější jen elektricky nastavovat zrcátko tam, kam zrovna chcete vidět.
Celá jízda tak trochu připomíná sledování televize a vybízí k tomu, abyste si otevřeli pytlík s čokoládovými cookies a z držáku usrkávali kávu ze Starbucks.
Nejdříve se však musíte usadit do velmi pohodlné sedačky, spíše se vyvalit. Sedačky jsou spíše gaučem či pohovkou pro tři. Celý tento nábytek je vzhledem k podlaze auta ukotven celkem nízko, takže máte nohy natažené podobně, jako byste si je odložili na taburet.
Do auta se nastupuje příjemně vysoko, ale ne tak vysoko, jako do SUV. Jen lehce, elegantně vklouznete a pohodlně se uvelebíte. Elektricky ovládaným válendám chybí bederní opěrka, ale vzhledem k relaxačnímu posazu, který vás vybízí nastavit, jsou i na dlouhých cestách velmi pohodlné. Rozměrné jsou nejen do šířky, ale také do hloubky.
Celá procedura nastupování má takovou zvláštní příchuť luxusu. Sedíte majestátně vysoko, ovladače máte trochu pod sebou jako své poddané. Otočíte klíčkem, startér něco dlouze šeptá motoru a ten jen distingovaným hlasem věrného sluhy odpoví: „Jsem Vám k službám.“ Páčkou na sloupku řízení jen přikážete D(opředu) a kočár se s lehkostí rozjede.
Jízdní vlastnosti a dynamika
Při vyjíždění z podzemního parkoviště a kličkování mezi sloupy a špatně zaparkovanými auty jsou gigantické rozměry sedanu hodně znát. Pohyb po městě je však jednodušší, i když americké velkoměsto je něco jiného než Praha. Nicméně celá koncepce auta a duch, který z něj vyzařuje, dodává i obyčejné jízdě po městě něco neobyčejného, neuchopitelného, ale velmi, velmi blaženého.
Zastavování na semaforech a pouštění nekonečné vlny chodců - jinak nezáživná a otravná činnost - nikdy nebyla tak poklidnou a odpočinkovou aktivitou. Pokaždé pak, když zaboříte plynový pedál do huňatého koberečku a celý obývák se s vámi zhoupne natolik, že vás do sedačky tlačí nikoliv dopředná síla, ale gravitace, se vám na jazyku seběhne takové zvláštní šimrání. Říká se tomu slast.
Akcelerace je velmi slušná a za každé situace dostačující, to i přes poněkud dlouhé zpřevodování - jedničku lze vytočit až k hranici 100 km/h. Vzhledem k dálničnímu limitu se rozpohybujete na cestovní rychlost za doprovodu líbivého soundtracku, počkáte si, až automat zařadí rychloběžnou čtyřku, aby se poté motor jen líně převaloval kolem půldruhého tisíce otáček, k čemuž mu stačí benzínu si jen usrkávat.
I za těchto okolností je ale zapotřebí občas korigovat směr, jelikož je řízení trochu nepřesné. Udržet rovnou stopu dá trochu práci a povely rozměrným kormidlem musí být zřetelnější.
Jízda samotná je spíš plavbou. Auto se neustále pohupuje a drobné nerovnosti pohlcuje podvozek s grácií. Stačí však jen trochu větší nerovnost, především do zatáčky, a celé auto se zachvěje jako rozvrzaná kocábka v bouři a podobné duté zvuky se rozlehnou celým interiérem. Ačkoliv tedy podvozek v prvním okamžiku působí díky měkkému odpružení komfortně (a na hladké silnici jím opravdu je), paradoxně na rozbité silnici funguje velmi laxně a první zatěžkávací zkouška odhalí nedostatky. Nerovnosti v přímém směru žehlí podvozek skvěle, ale pokud po něm požadujete nějaký výkon, podvozek začne hodně nepříjemně odskakovat.
Dostatečné množství točivého momentu nechává převodovku odpočívat a reálná spotřeba vykazuje dokonce menší hodnotu, než uvádí výrobce. V pořádných zatáčkách se plně projeví sice nepřesné a hodně přeposilované řízení, zato upovídané. Přes volant se k vašim rukám dostává tolik jemných vibrací, až máte pocit, že je jejich zdrojem proces dezintegrace jednotlivých podvozkových komponent.
Když se ale před vámi otevřou zatáčky, něco se trochu změní a hodně vzdáleně pocítíte odkaz evropských podvozkových inženýrů. Celé auto vám najednou připadá o hodně menší a je snazší jej směřovat tam, kam chcete. Řízení tomu stále moc nepomáhá, ale díky posazu máte skvělý přehled. Když najedete do zatáčky, měkké odpružení pod vahou auta rezignuje, mohutně se potopí na zatíženou stranu, ale hned, jak se ustálí, překvapí velkou zásobou přilnavosti. Na brzdy je spolehnutí, dokáží mocně ukrajovat rychlost a skvěle se dávkují, kromě pomalého popojíždění po městě, kdy jsou příliš ostré.
Zatáčky jsou v těchto končinách akorát tak pomalé, aby se na výjezdu vyplatilo voličem převodovky, jehož chod působí velmi kvalitním dojmem, zařadit jedničku. Vlastně je to převod, který stačí mít neustále zvolený k tomu, abyste od každého oblouku vyrazili za doprovodu líbivých melodií s čumákem k nebesům. V horním spektru otáček se zvuk podbarví a dostane říz, ale za všech ostatních okolností se projevuje velmi kultivovaně. Zní trochu jako šestiválec se vzdáleně rozpoznatelnými tóny dalších dvou válců, ale nebublá ani hrubě neprská.
The Story of the Venerable Ford Crown Victoria!
Design a styl
Dojem luxusu zesilovala velká obdélníková přední maska s jemným mřížováním a dvojité obdélníkové světlomety obklopené oranžovými svítilnami. Vůz měl lesklé rámy všech oken a široké prahové lišty. Chromované nárazníky měly černé gumové dorazy.
Během výroby docházelo k drobným úpravám na karoserii, například venkovní zpětná zrcátka byla posunuta více dozadu a nápisy FORD na rámu přední masky a vzadu byly nahrazeny modrým oválným logem.
V roce 1983 došlo k úpravě mřížování přední masky a zadních sdružených svítilen.
V modelovém roce 1984 se ke kombi Country Squire s dřevěným dekorem na bocích přidala verze kombi bez těchto bočních panelů. Čtyřdveřové sedany Brougham měly vinylovou střechu v plné délce. Ročník 1985 přinesl několik úprav na palubní desce. Změnily se ovladače klimatizace a rádia a zmizel kazetový přehrávač. Aerodynamiku vozu mělo zlepšit přestylizování přídě a zádi, mírné zaoblení konců blatníků a lepší integrování nárazníků do karoserie.
Přední maska už nevyčnívala nad ostatní části přídě, byla nižší a širší. Dvojité světlomety byly spojeny s blikači a parkovacími světly a oválné logo bylo větší a umístěné uprostřed. Zvětšené zadní sdružené svítilny zasahovaly do boků a změnil se tvar víka kufru.
Rok 1990 přinesl řadu opatření ke zlepšení pasivní bezpečnosti.
