Model W124 byl vyvinut zcela nově a vznikl na základě zkušeností s úspěšným modelem W123. Během svého výrobního období, od prosince 1984 do června 1995, prošel mnoha vylepšeními a úpravami technických komponentů. Tento text shrnuje příběh rozvoje modelu W124 a klíčová zlepšení.
Počátky a první generace (1984-1985)
V prosinci 1984 byl na trh uveden model W124, který nahradil starší W123. Nabízel výrazně vyšší jízdní komfort a nižší spotřebu paliva. Od svého předchůdce se lišil nejen designem, ale i technickými prvky. Nový design působil moderně a pokrokově, vůz byl konstruován s ohledem na nadcházející devadesátá léta a vyznačoval se velmi nízkým koeficientem odporu vzduchu (kolem 0,29).
S novým modelem byla představena i nová generace motorů. Tyto motory vynikaly tichým chodem, vyšším výkonem, nižší hmotností a sníženým množstvím emisí. Dieselové varianty disponovaly kultivovanějším a tišším chodem. Zpočátku byl model W124 dostupný výhradně jako čtyřdveřový sedan.
Rozšíření nabídky a technologické novinky (1985-1987)
V prosinci 1985 se na trhu objevil model kombi (T-model). Ve srovnání s W123 byl zvětšen zavazadlový prostor. Kombi bylo možné získat s třílitrovým přeplňovaným dieselovým motorem o výkonu 105 kW, který byl dodáván výhradně s automatickou převodovkou. Technickou novinkou bylo zavedení elektronického uzavírání zpětné klapky.
Od roku 1986 byly všechny vozy se šestiválcovými motory standardně vybaveny brzdovým systémem ABS. Tento systém zajišťoval ovladatelnost a bezpečnou brzdnou dráhu i na kluzkém povrchu. Pro dieselové modely byl jako zvláštní výbava nabízen otáčkoměr.
Inovace a nové varianty (1987-1988)
Na počátku roku 1987 byly vyrobeny první modely s ASD (automatickou uzávěrkou diferenciálu), která elektronicky řídila funkci diferenciálu zadní nápravy. V květnu téhož roku se objevily první vozy s pohonem všech kol - 4Matic, dostupné pro modely 300 D a 300 D Turbo. Elektronika a hydraulika řídily funkci centrálního a zadního diferenciálu.
Od roku 1987 byl model W124 dostupný také v provedení kupé.
Později byly do vozů integrovány ukazatel vnější teploty s novou regulační elektronikou v palubní desce. Snímač teploty byl umístěn za přední poznávací značkou. Změny se týkaly i stěračů: u modelu T bylo automaticky aktivováno stírání zadního skla při zařazení zpátečky a současném provozu předních stěračů. Vyhřívání sedadel bylo ovládáno jedním přístrojem umístěným pod zadními sedadly.
V srpnu 1987 byl airbag řidiče standardně montován s novou řídicí jednotkou, která zahrnovala zásobník energie, měnič napětí a indikátor poruchy propojený s diagnostickou zásuvkou.
Redukce emisí a další vylepšení (1988-1989)
V roce 1988 přinesly nové motory další pokrok v redukci emisí až o 50 %. Toho bylo dosaženo mírnou úpravou spalování a předkomůrky. Dieselové modely získaly vyšší výkon. Byl zaveden model 250 D s výkonem 66 kW (od roku 1989 - 69 kW).
Pravé vnější zpětné zrcátko se stalo součástí sériové výbavy všech modelů. Centrální zamykání bylo doplněno o silnější podtlakovou pumpu. Systém ostřikování skel byl kompletně vyhříván, včetně nádržky, hadiček a trysky na kapotě motoru. Termoventil reguloval vyhřívání při celkovém zatížení.
Na přání byl nabízen airbag spolujezdce, který nahrazoval odkládací přihrádku. Na obou předních sedadlech byly sériově montovány napínače bezpečnostních pásů.
Éra "plasťáka" a pokročilé systémy (1989-1991)
V září 1989 byly zavedeny umělohmotné ozdobné lišty z polyurethanového vlákna, vyztuženého skleněným vláknem, které pokrývaly spodní část dveří a prahy. Toto zavedení dalo vozu přezdívku „plasťák“. Lišty byly lakovány v matných odstínech barvy vozu a doplněny chromovanou linkou. Přední a zadní nárazník byly lakovány do barvy plastu a zdobila je široká chromová lišta.
Změny se dotkly i zrcátek, která byla opět v barvě plastu, a klik dveří s tenkou chromovou linkou. Střešní lišty byly chromované do hněda. Pro větší rodiny nebo hotely byl nabízen prodloužený model 250 D, delší o 80 cm.
Sedadla dostala nové polštáře s bočním držením těla a komfortnější prvky. Byla zavedena regulace výšky bezpečnostních pásů a komfortní zamykání, které automaticky uzavřelo všechna elektricky ovládaná okna a střešní okno při podržení klíče v poloze pro zamčení.
V oblasti motorů došlo k úpravám vložek válců, pístního čepu a ojnice. Dřík ventilu obdržel inovovaný izolační lem. Typ 250 D dostal systém ARA (zařízení proti škubání při přeřazení). Jako zvláštní výbava byl pro dieselové modely nabízen oxidační katalyzátor pro další snížení emisí. Na přání byla dostupná větší palivová nádrž o objemu 90 litrů.
Automatická převodovka prošla změnami: volič bylo možné přesunout z pozice P pouze po stisknutí brzdového pedálu a otočení klíče do polohy 1. Klíč bylo možné vyjmout až po přesunutí voliče do pozice P.
V roce 1991 byla představena verze "Sportline" s novým designem hliníkových kol, upraveným interiérem, tvrdším podvozkem a speciální převodovkou s označením "Sportline" na řadicí páce. Vozidlo bylo sníženo a osazeno širšími pneumatikami.
Byla zastavena produkce modelů 200TD a 300D 4MATIC. Vznětové motory standardně dostaly oxidační katalyzátor. Všechny modely byly osazeny přepracovaným přístrojovým štítem, který našel uplatnění i v S-Klasse.
Facelift a přechod na E-Klasse (1992-1995)
V říjnu 1992 byl systém ARA poprvé instalován i do modelu 200D.
V roce 1993 došlo k významnému faceliftu a přejmenování modelové řady na E-Klasse. Všechny dieselové modely nesly nové označení na víku zavazadlového prostoru. Následovaly další novinky, včetně nové palety motorů pro modely E250 Diesel a E300 Diesel.
Lišta na víku zavazadlového prostoru byla nahrazena chromovanou. Kryty ukazatelů směru vpředu i vzadu byly bílé místo oranžových. Ochranné lišty a kryty nárazníků byly lakovány stejnou barvou. Charakteristická hvězda se přesunula z masky chladiče na kapotu motoru, zatímco chromová maska chladiče byla užší a integrovaná do karoserie.
V interiéru se objevily nové materiály potahů sedadel. Na přání byla k dispozici multifunkční opěrka ruky mezi předními sedadly. K dispozici byly také samozatmavovací zpětná zrcátka (vnitřní i vnější).
Přepracovány byly i napínače pásů. I přes minimální viditelné změny se designérskému týmu podařilo zakomponovat do elegance sedanu řady W124 maskulinní prvky.
Speciální modely a vrcholný výkon: 500E/E500
Model 500E/E500 byl automobilovými novináři označován jako "Vlk v rouše beránčím". Jeho vznik byl reakcí na poptávku po dynamických vozech s výkonnými motory a unikátními jízdními vlastnostmi, které by vyjádřily životní styl mladých a úspěšných.
Zadání z roku 1987 znělo: karoserie střední třídy s motorem V8 o výkonu minimálně 300 koní a mimořádnými jízdními vlastnostmi. Konkurence u BMW pracovala na nástupci M5 pro model E34, což naznačovalo překonání hranice 300 koní.
Podvozek musel být zásadně přepracován, aby splňoval požadavky na výkon a charakter vozu. I přes využití komponentů z vyšších modelů si úpravy vyžádaly téměř 4500 změn, což komplikovalo integraci do standardního výrobního procesu. Projekt byl realizován ve spolupráci s firmou Porsche v závodě Zuffenhausen, kde bylo do roku 1994 vyrobeno 10 479 kusů.
Výroba zahrnovala transport lisovaných plechů karoserie ze Sindelfingenu do Zuffenhausenu na svaření a finišování, následný transport zpět do lakovny v Sindelfingenu a po kontrole kvality a konzervaci dutin byl vůz kompletně sestaven v Zuffenhausenu. Tento proces trval průměrně 18 dní.
Pro vůz byl použit nový motor M119.974 V8 5.0L 32V o výkonu 324 koní. Jednalo se o první motor s novým vstřikovacím systémem LH-Jetronic s principem "horkého drátu" a s variabilním časováním ventilů prostřednictvím řízení vačkových hřídelí. Motor management využíval komunikaci přes sběrnici CAN.
Dynamika motoru M119.974 byla o několik generací dál oproti předchozímu provedení 5.0L V8 16V z modelu W126. Maximální točivý moment činil 480 Nm. Akcelerace z 0 na 100 km/h trvala 5,9 sekundy a maximální rychlost byla omezena na 250 km/h.
Zástavba motoru M119.974 si vyžádala úpravy motorového prostoru: baterie byla přesunuta do kufru, kde ji nahradila klimatizovaná schránka pro řídicí jednotky. Vysokokapacitní baterie v kufru byla kompenzována závažím na protilehlé straně pro optimální rozložení hmotnosti.
Čtyřstupňová automatická převodovka byla přizpůsobena vyšším nárokům na dynamiku.
Největší odlišností 500E/E500 od sériové W124 byly jízdní vlastnosti. Podvozek byl mistrovským dílem, sestaveným s maximálním využitím existujících podskupin z různých modelových řad DB. Nápravy a brzdová soustava byly kompletně přepracovány z modelu R129.
První modely trpěly na slabší přední brzdy, což mnozí majitelé řešili úpravami nebo použitím brzdového systému Porsche Turbo. S faceliftem modelu (od poloviny roku 1993 pro modelový rok 1994) byly aplikovány přední brzdy z R129 SL600 o průměru 3XX mm.
Další technickou novinkou byla trakční kontrola zadních kol, která bohužel nešla běžně deaktivovat. Někteří zákazníci využívali možnosti úpravců pro její vypnutí.
Design vozu byl někdy kritizován pro přílišnou umírněnost, zejména americkými zákazníky, kteří očekávali ostřejší designové prvky.