Druhá generace Suzuki Swift, známá pod označením SF, navázala na svého předchůdce a stala se celosvětovým bestsellerem. V Evropě se model nabízel po dlouhých patnáct let, od roku 1989 do roku 2004, a mimo Evropu se jeho výroba protáhla ještě déle. Swift druhé generace se vyráběl na různých místech světa a pod různými značkami, přičemž kladl důraz na styl a pohodlí. Nabídka karoserií se oproti předchozí generaci značně rozšířila.
Evropská premiéra a design
Evropská premiéra druhé generace Swiftu (s kódem EA) proběhla v říjnu 1988 na autosalonu v Bruselu. Na klíčových trzích si model zachoval jméno Cultus, které bylo představeno o měsíc dříve, v září. Nový model se vyznačoval hladší a zaoblenější karoserií s koeficientem odporu vzduchu 0,32.
Přestože se říkalo, že nový model se od staršího neliší ani šroubkem, nebylo to zcela pravdivé. Swift druhé generace využíval skelet předchůdce, avšak s výraznými modifikacemi. Na vývoji platformy se opět podílel General Motors, který si ji označil písmenem M.
Rozvor a podvozek
Rozvor třídveřových hatchbacků narostl o dva centimetry na 2265 mm. Pětidveřové verze měly o 100 mm delší rozvor, tedy 2365 mm, stejně jako u první generace. Přední náprava zůstala vybavena spodními příčnými rameny a vzpěrami McPherson. Zadní tuhou nápravu nahradila zcela přepracovaná lichoběžníková, která společně s vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči zajišťovala optimální komfort.
Hřebenové řízení bylo přímější než u předchůdce a umožňovalo vozu s pouhými 9,2 metry poloměru otáčení snadnou manévrovatelnost. Palivová nádrž pojala 40 litrů benzinu.
Interiér a rozměry
Interiér vozu prošel kompletním přepracováním. Třídveřové verze měřily 3,75 metru na délku, zatímco pětidveřové dosahovaly 3,85 metru. Délka karoserií korespondovala s nárůstem vzdálenosti mezi nápravami. Šířka činila u obou verzí 1,59 metru a výška 1,35 metru.
Motory a převodovky
Revizí prošly motory řady G. Základní litrové (993 cm3) tříválce s nově bezúdržbovými hydraulickými zdvihátky poskytovaly výkon 39 kW (53 k) a točivý moment 76 Nm. Alternativou byla dvouventilová čtyřválcová třináctistovka (1298 cm3) s výkonem 50 kW (68 k) a točivým momentem 99 Nm.
Výroba prvních vozů probíhala v japonském Kosai. Japonské verze Cultus 1.0 dosahovaly vyššího výkonu 43 kW (58 k). Na různých trzích byly k dispozici různé převodovky: na evropském kontinentu převládaly pětistupňové manuální, u litrového motoru i čtyřstupňové, a také třírychlostní automaty (výjimečně čtyřrychlostní).
Výbava a verze GTi
Evropské třináctistovky GS se mohly pochlubit slušnou výbavou, včetně elektricky nastavitelných vnějších zpětných zrcátek, mlhovek, sportovních sedadel a volantu, a ochranných lišt na karoserii. Za metalízu a manuální klimatizaci se připlácelo. Verze GTi byla vybavena předním spoilerem v barvě karoserie a například i otevíráním víčka nádrže z místa řidiče, což byla v té době u malých vozů výjimečná praktická funkce.
Suzuki Swift GTi
Od autosalonu IAA ve Frankfurtu v roce 1989 se ve výfukových systémech všech modelů pro Evropu standardně montoval třícestný katalyzátor, který byl dříve používán pouze u ostré verze GTi. GTi zdědilo motor DOHC 1.3 l se 74 kW (101 k) a 113 Nm z první generace. Agregát G13B prošel dalšími úpravami, včetně dutých vačkových hřídelí, zesíleného bloku motoru, sacího potrubí s vyšší propustností a elektronického řízení časování zapalování.
Navzdory nárůstu hmotnosti o 40 kg na 790 kg, GTi dosahovalo maximální rychlosti 188 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h za 8,6 sekundy. Spotřeba se v normovaném cyklu pohybovala kolem 6,9 l/100 km. Kotoučové brzdy byly montovány i na zadní kola, zatímco u "obyčejných" verzí byly použity bubny.
Japonské verze Cultus GTi měly vyšší kompresní poměr (11,5:1 oproti 10:1), což zvýšilo výkon motoru na 85 kW (téměř 116 k). Tento motor se stal základem pro legendární motocykl Suzuki Hayabusa.
Sportovní verze GTi se úspěšně prosazovala v motorsportu, včetně rallye a závodů do vrchu ve skupinách N a A. Příkladem je sedmé místo belgického jezdce Damiena Chaballeho v Rallye Pobřeží slonoviny v roce 1991.
Suzuki Swift GTi - Ehrlich Motorsport - Rallye Show Líně 2011 - RZ1
Sedan a verze s pohonem všech kol
V červnu 1989 byla představena třetí karosářská varianta - klasický čtyřdveřový sedan, známý jako Cultus Esteem. Poháněl jej nově vyvinutý šestnáctistovkový čtyřválec (1590 cm3) s výkonem 68 kW (92 k) a točivým momentem 133 Nm, umožňující maximální rychlost kolem 180 km/h.
Sedan měřil 4,07 metru na délku, 1,6 metru na šířku a 1,38 metru na výšku, s rozvorem shodným s pětidveřovými hatchbacky. Nabízel dostatek prostoru pro rodiny, ale v Evropě, kde sedany nebyly příliš oblíbené, měl těžkou pozici. Zavazadlový prostor o objemu 365 litrů byl praktický, s nízkou nakládací hranou.
Objevily se také verze s příplatkovým stálým pohonem všech kol, vybavené viskózní spojkou. Čtyřkolku bylo možné objednat i pro japonské Cultus GTi. V červnu 1990 dostaly třináctistovky v Japonsku čtyřventilovou hlavu válců, s výkonem 60 kW (82 k). Zajímavou japonskou specifikací byl Cultus Ellesse s centrálním zamykáním, elektrickými okny, nastavitelným volantem a automatickou klimatizací.
Otevřené verze
Na autosalonu v Ženevě v roce 1990 německý tuner Zender představil model Speedster, sportovní verzi Swiftu GTi a GS s odříznutou střechou. Karoserie a podlaha byly vyztuženy, čelní sklo sníženo o 140 mm. Vůz byl vybaven dvěma sedadly Recaro a integrovaným trubkovým rámem pro zvýšení bezpečnosti. Zender plánoval přestavbu dvaceti kusů, ale vzniklo jich patnáct.
Tovární kabriolet se objevil na podzim 1991 na IAA ve Frankfurtu. Byl dlouhý 3,74 metru a dvoumístný. Místo zadních sedadel se nacházela složená plátěná střecha, která neomezovala zavazadlový prostor. Manipulace se střechou byla jednoduchá a rychlá. Kabriolet s motorem 1.3 GS (68 k) dosahoval rychlosti 160 km/h. Dodatečné výztuhy zvýšily hmotnost na 840 kg.
Otevřená verze, která byla vlastně roadsterem, se nabízela i v Japonsku a jako jediná mohla mít převodovku CVT Borg-Warner. Na stejném autosalonu Zender představil radikální Swiftster bez čelního skla, určený pro jízdu s helmou.
Modernizace a úpravy
V červenci 1991 došlo k úpravě zadní části hatchbacků: registrační značka se přesunula pod nárazník, koncová světla byla vizuálně propojena plastovou lištou. Změnil se také přední přívod vzduchu a prošel revizí interiér, zejména palubní deska.
Japonský sedan Cultus Esteem získal čtyřválec 1.5 l/67 kW (91 k). Litrový tříválec dostal novou hlavu a třináctistovka pro Japonsko přešla na vstřikování paliva.
Suzuki Swift se začal prodávat v tehdejším Československu v roce 1992 prostřednictvím nezávislého importéra Contest. V roce 1992 se rozběhla výroba pro evropský trh v továrně Magyar Suzuki v maďarském Ostřihomi.
Modernizace s oranžovými blinkry (1995)
Na podzim 1995 proběhla modernizace vozu, který na evropský trh dorazil o rok později a používá se pro něj kód MA. Přední část získala novou masku chladiče s lichoběžníkovým tvarem a dvěma svislými lištami. Směrovky dostaly oranžové kryty a zmenšily se. U hatchbacků se změnil tvar koncových světel.
V nabídce zůstaly tří-, čtyř- a pětidveřové varianty. Produkce verze GTi však byla ukončena. V Japonsku se nadále prodával základní třídveřový model s tříválcem a kabriolet, který však nebyl vizuálně modernizován a vyráběl se do května 1997. Ostatní verze nahradil model Cultus Crescent, známý v ČR jako Baleno.
Litrový tříválec poskytoval výkon 53 koní, což umožňovalo hatchbackům dosáhnout rychlosti 145 km/h s kombinovanou spotřebou 5,5 l/100 km. Třináctistovka (68 koní) u rychlejších verzí umožňovala zrychlení na 100 km/h za 13 sekund a maximální rychlost 165 km/h. Výbava mohla zahrnovat airbagy a ABS.
Evropské finále
Cena základního modernizovaného modelu s litrovým motorem postupně klesala a Swift se stal jedním z nejdostupnějších nových aut v České republice. Na přelomu milénia proběhly další úpravy přídě. Na konci roku 2000 přišla výkonnější třináctistovka se 63 kW (86 k) a 106 Nm, s čtyřventilovou technikou.
Výroba v Ostřihomi skončila postupně: v září 2002 třídveřový model, v prosinci sedan a v březnu 2003 pětidveřový Swift. Prodejnost vozu zůstávala překvapivě slušná i přes jeho stáří. Skladové zásoby vydržely do roku 2004, kdy byla spuštěna výroba moderní generace RS, již pod globálním názvem Swift.
Subaru Justy
V letech 1995-2003 se na evropském trhu prodávala druhá generace Subaru Justy, vždy s pohonem všech kol. Tří- a pětidveřové hatchbacky vznikaly v továrně v Ostřihomi vedle Swiftů. Mohly mít variátorovou převodovku ECVT, vyráběnou mateřskou společností Fuji Heavy Industries.
Severní Amerika
V Severní Americe probíhala výroba v CAMI Automotive v Ingersollu (Kanada) a vozy se dovážely i z Japonska. GM využívalo badge-engineering: Suzuki se prodávaly jako Pontiac Firefly a Chevrolet Sprint. Litrové tříválce u Sprintu měly i turbo verzi, která v Japonsku neexistovala. Pro USA byla vytvořena značka Geo, pod kterou se prodával model Metro, rovněž dostupný jako kabriolet (stejně jako Firefly).
Severoamerické modely měly odlišnou přední část a prošly jednou vizuální modernizací v roce 1991. Ostrá verze Swift GTi byla přejmenována na GT kvůli sporům s Volkswagenem ohledně označení "GTi". V roce 1992 se Geo objevilo i v Kanadě. V roce 1994 se Metro dočkalo zaoblenějšího designu, ale technika zůstala stejná. To znamenalo de facto konec Suzuki Swift v Severní Americe, protože se stal identickým s Metrem druhé generace, stejně jako Pontiac Firefly.
Ostatní trhy
V Číně se sedany Swift vyráběly v Čchung-čchingu pod různými jmény, například Antelope a Gazelle. V Indii se od října 1990 vyráběl sedan Maruti 1000 s motorem 970 cm3/34 kW (46 k). V listopadu 1994 byl uveden dražší Esteem 1.3, který mohl být poháněn i naftovým motorem Peugeot 1527 cm3/43 kW (58,5 k).
Australský Holden Barina se s označením MF a MH (po modernizaci v září 1991) prodával do roku 1994. Paralelně se zde prodával i Swift s logem Suzuki, který pokračoval až do konce 90. let a montoval se i na Novém Zélandu.
V Indonésii a Latinské Americe se používalo jméno Forsa a znak Chevroletu. Později indonéské hatchbacky dostaly jméno Eleny. Montáž probíhala také v Thajsku, Malajsii a Venezuele.
Nejdéle se druhá generace Suzuki Swift vyráběla v pákistánském Karáčí u Pak Suzuki Motors, a to až do konce roku 2016, nejprve pod jménem Margalla, později Cultus. Tyto verze mohly spalovat i CNG.
Druhá generace Suzuki Swift byla skutečně globálním automobilem, ceněným pro svou odolnost, spolehlivost a živé zážehové motory. Na českých silnicích je dodnes občas k vidění.