VALTICE - Autokrosař Zdeněk Antony z Valtic vítězil v mládežnických kategoriích a nyní bojuje o titul mistra republiky také mezi dospělými.
Já jezdím divizi 6 cestovních vozů.
K koncepci auta: Koncepce auta vychází z běžného osobního vozu, ale jsou určité řády, podle kterých se může do určité míry předělat.
Myslím, že jsme ty možnosti vyčerpali na maximum.
Závodím se Škodou Rapid z roku 1986.
Střecha a sloupky, jinak vůbec nic.
Nápravy mi dělali pan Fabík a pan Jurenka, to jsou dvě velká jména českého autokrosu.
Blok motoru je z dieselové felicie, hlava motoru a komplet příslušenství je německý Motorsport.
Máme maximální rychlost 168 kilometrů za hodinu.
Nevydrží.
Dva závody se odjedou s autem, které se musí samozřejmě průběžně opravovat.
Od závodu do závodu.
Někdy, když jsou závody týden po sobě, tak to skoro nestíháme udělat pořádně.
Přece jenom musíme i vydělávat peníze, nemůžu se bavit jenom sportem.
Ale teď přes léto mám mezi závody šest týdnů volno, takže děláme kompletní generálku celého auta.
Mám ho na dílně rozebrané do šroubku.
A co karoserie, kolik toho vydrží? Ono tam moc plechového není, všechno je z laminátu, blatníky jsou laminátové, kapota taky.
Zůstávají jen dveře na straně řidiče. ty musí být původní, nevyřezané.
Rapidů moc nejezdilo ani v těch 80. letech.
Pan Jurenka, motorář, který mi dělá motory a nápravy, radí mi a je pro mě jako můj druhý děda, mi říkal: Postav zadokolku a budeš vyhrávat.
Tak jsem ho poslechl.
Auto jsme postavili a je to naprosto fantastické.
Problém byl v tom, že zadokolky se už moc nevyrábějí, a když se vyrábějí, tak jsou většinou dvoumístné.
A my podle řádů musíme mít auto, které má minimálně čtyři místa.
Já říkám, že předokolka s motorem vepředu je pro blbce - dojede do zatáčky, zatočí a přidá plyn.
Když mu to nezatočí, tak plyn ubere, zatočí a znova přidá.
Zadokolka je o citu, hraní si s autem, ale je to nádherná jízda.
Lákají, samozřejmě.
Velká královská divize do čtyř litrů mě láká nejvíc, protože v šestnáctistovkách je to nezajímavé.
Juniory už jet nemůžu a v chlapech u nás jezdí šest aut, to je naprosto o ničem.
Ve čtyřlitrech se schází 18-19 jezdců, to už je pěkné.
Akorát je to finančně zase někde jinde než divize cestovních vozů.
Nicméně už s motorářem zařizujeme nový motor do čtyřlitru a budu pomalu stavět bugginu.
Bývá nás osmnáct, jsme jedna z nejpočetnějších divizí.
Tabulka šampionátu možná mohla vypadat jinak, kdy jsi jel všechny závody.
Podle mezinárodních sportovních řádů musí být zachovaný původní nosný skelet auta.
A ten jsem neměl úplně zachovaný.
Samozřejmě že to auto má skelet v podstatě jen na oko, jinak je postavené kompletně nové a skelet je tam jen proto, aby ho viděli techničtí komisaři.
To nám chybělo, a tak jsme nebyli puštěni do prvního závodu.
Já to respektuju, samozřejmě takové nařízení je, s tím se nedá nic dělat.
Skončil jsme v roce 2007, pak jsem jezdil tři roky motorky Super moto.
Pak jsem se pomalu vrátil k autokrosu s Hondou, to bylo super auto.
Fungovalo bezvadně, ale chtěl jsme něco víc.
Proto jsme začali stavět tady tu zadokolku.
Kdepak, s tou zadokolkou se učím úplně odznova.
Motoristické sporty jsou asi ty nejdražší.
Pomohlo nám město Valtice, dostali jsme od nich dotaci na závodění, za což moc děkuji.
Hodně mi pomáhá firma Štěrkopísky Zechmeister.
Je to samozřejmě drahé.
Například jedna guma na závod stojí osm tisíc bez daně a na závody jich potřebuju šest.
Snažíme se vydělat, kde se dá, jsme ve firmě od rána do večera.
Ne, jedeme od závodu k závodu.
Ale teď, když je delší volno, tak se chystám do Přerova.
Chci si vyloženě natrénovat typické zatáčky, jaké budou v dalším závodě v Sedlčanech (2. - 3 srpna).
V Přerově jsou podobné, s kluzkým povrchem.
Náš člen klubu - závodník Zdenek Antony.
Zdenek se narodil 24.3.1957 v Jilemnici a vyrůstal - jak mi řekla lirycky jeho Hanička - v malebné vesničce Košťálov v Podkrkonoší.
Již v mládí měl kladný vztah ke všemu co vonělo benzínem.
Jak sám říká, byl jsem trochu lump.
V 8 letech neodolal a tátovým autem trénoval smyky na místním fotbalovém hřišti, které rozjezdil.
Táta dostal pokutu a zaplatil škodu.
Zdenek výprask.
Jeho další vášní byla do 13 let rybařina.
Po dovršení 13 let si otec Zdenka předvolal a moudře řekl: Milý Zdenku - jsi již dost starý a je třeba začít trénovat naplno motokros!
Zdenkův táta byl motokrosový a soutěžácký závodník a jezdil úspěšně v československé reprezentaci!
Život šel dál a náš Zdenda se při závodění a tvrdém treningu stačil vyučit opravářem zemědělských strojů.
Závodění bylo však přednější.
Veškerá dřina se zúročila v letech 1975 a 1976 - kdy byl juniorský mistr republiky.
Samozřejmě si ho všimli bafuňáři z Dukly Olomouc a poslali mu povolávací rozkaz do Olomouce.
Tady si v motokrose vyjezdil 1x mistra republiky a 2x mistra republiky družstev.
Po skončení vojenské služby v roce 1978 se upsal Dukle.
Ve své práci byl úspěšný a stále se v závodech umísťoval na bedně, nebo do 10 místa.
V roce 1983 dovezl do republiky jako první - motokrosový motocykl Yamaha, na kterém si vyjezdil mistra republiky.
Vedení Dukly nemohlo rozdýchat, že jezdí na kapitalistickém stroji a tak ho vyhodili.
Roku 1984 nastoupil do Střediska Vrcholového Sportu ve Strakonicích a dělal testovacího jezdce.
Následujícího roku se oženil se svou krásnou fanynkou - Haničkou a v roce 1985 se jim narodila, jak jinak - dcera Hanička.
Ve Strakonicích bydleli 3roky a 1rok v Plzni a od 90tého roku ve Valticích.
V roce 1987 odešel do Rakouska, kde jezdil mistrovství světa v motokrosu za firmu Horst Kaudela - prodejce motocyklů, která ho sponzorovala.
Jezdil ve stejném týmu s 4násobným mistrem světa belgičanem Harry Evertsenem.
Jeho syn Stefan byl 10násobný mistr světa a má na kontě 101 vítězství v GP.
Dále Zdenenk povídá - představ si, že jsem každé ráno snídal s takovou světovou hvězdou - úžas!
Po snídani se rozešli ke svým motorkám, do posilovny a na tréninky.
Tři roky se Zdenek věnoval cirkusu mistrovství světa v Rakousku, Francii, Německu, Holansku, Belgii.
Tak jsem se Zdenka zeptal : proč né do USA? Jó, to bylo tvrdé - na sezonu jsem dostal 2 motorky a částku peněz.
S tím jsem musel vydržet celou sezonu - na zámoří to nestačilo.
V MS se umísťoval do 10 místa.
Nejlepší výsledek bylo 6. místo.
Někdo si řekne proč né první.
Zdenda mi vyprávěl - na závody MS přijelo 200 nadržených jezdců a do závodu se přes síto v kvalifikací mohlo dostat jen 40 - to byl tvrdý mazec.
Já se vždy kvalifikoval!
V roce 1990 ukončil raubírnu v Mistrovství Světa.
Od roku 1991 do roku 1996 pracoval u svého sponzora jako mechanik na soutěžních a motokrosových motorkách.
Začátkem roku 1996 začal podnikat a pořídil si autoservis s pneuservisem.
Ale v roce 2006 Zdenka čím dál tím víc svrběly ruce - ve spaní se začal budit - blouznil atd.
Nedalo se nic dělat a tak si pořídil auto a stal se mistr republiky v Autokrose v divizi plechových aut 4x4.
V roce 2007 si první místo zopakoval.
Nastalo však další svrbění ruk a blouznění a Zdenek přešel znovu na motorky a v roce 2009 a 2010 jezdil SUPERMOTO a stal se zase 2x mistrem republiky ve třídě MITAS.
Ptám se Zdenka a co zranění - odpověď - furt - otřesy mozku, otevřené zlomeniny, sešroubovaná kolena, rozmašírované krční obratle atd.
Někdo mi říká - Jaký má Zdenek děda? - a odpovídá: Jeho dědeček byl motokrosový závodník a jeho otec také byl úspěšný závodník.
Synovi během závodů stále radí.
„Od dvou a půl roku do desíti let jsem jezdil motokros, pak autokros, junior buggy, dva roky superkros, supermoto, a teď jsem se opět vrátil k autokrosu," vyjmenovává mladý automechanik, který pracuje v rodinném autoservisu.
Není proto divu, že má ke všemu, co má motor, blízko.
„Jen jeden rok jsem závodění odložil kvůli studijním povinnostem. Pak jsem do toho zase spadl. Nejde přestat," tvrdí Antony.
Tento rok se Antony junior vrátil do světa autokrosu, kde jezdí divizi silničních automobilů D6.
Je to nejvíce obsazená kategorie, kde na hliněné trati závodí až čtyřiadvacet závodních speciálů.
Od začátku ovšem budí jeho start pozornost. Pozitivní, ale i tu negativní.
„Můj tým mechaniků mě přemluvil, ať zkusím postavit závodní speciál ze Škody Rapid.
Prvně jsme chtěli postavit Toyotu, ale ta neprošla regulemi soutěže.
Tak jsme přišli na rapida, je to pěkné auto, nezvyklé.
Mezi čtyřkolkami jsme za exoty," poznamenal Antony.
Svůj nový speciál staví se svým týmem vlastně už dva roky.
Po nocích, v garáži a ve volném čase.
Nyní je auto připravené závodit, absolvovalo už a stále je co zlepšovat.
Pořád se s autem seznamuje a sám říká, že se má ještě hodně co učit.
„Poprvé na závodech to ještě nebylo ono, to vlastně vůbec nebylo podle našich očekávání. Podruhé už se to zlepšilo, jezdil jsem na druhém místě, ale zastavila mě technická závada na autě a musel jsem odstoupit.
Zatím poslední závod jsem se prokousal v Sedlčanech u Prahy až do finále, kde jsem startoval z první řady.
Pak přišla lehká závada na spojce, ale stejně jsem dojel druhý," říká hrdě Antony o svém bílém rapidu, se kterým má díky pohonu zadních kol výhodu hlavně na startu.
Na trati pak ale během smyků musí bojovat s velkou přetáčivostí auta.
„Hlavně kvůli těm startům se to auto tvořilo.
A až se s ním naučím i pořádně jezdit, bude to super.
Teď auto odlehčujeme, kde se dá.
Místo hliníku jdeme na ještě lehčí karbon, abychom z auta ubrali alespoň sto padesát kilo," pronesl mladý automechanik.
Zadním pohonem Škody Rapid ale Antony junior naštval mnoho soupeřů, kteří jezdí závody většinou s přestavěnými feliciemi s pohonem předních kol.
Upozorňují na něj a hledají ve směrnicích a řádech kličku, kterou by Valtičanovi neumožnili s jeho speciálem startovat.
Jenže ten se nedá.
„Auto je čtyřmístné, objem válců regule splňuje, váhu kontrolují, auto má náhon na jednu nápravu, je vyrobené po roce 1985.
Vše je podle pravidel.
Jezdci ale apelují na autoklub, aby se do budoucna regule změnily.
Nikoho asi nenapadlo, že by se našel blázen, který by vyzkoušel jet se zadokolkou," směje se Antony, který prý za posledních třináct let nikoho závodit ve Škodě Rapid neviděl.
Nejbližší a poslední letošní závod čeká Zdeňka Antonyho 5. a 6. října v Přibicích u Pohořelic.
Je to Valticím nejbližší dráha pro autokros, a tak není divu, že ji bere mladý jezdec jako svou domácí.
Bude se tam navíc rozhodovat o mistrovských titulech.
„Mám tam najezděných tolik kilometrů, jak někteří lidé neujedou za celý život.
Pokud bych chtěl trénovat jinde, další okruhy jsou totiž až v Přerově nebo Humpolci,"
krčí rameny.
Jeho snem je mít jednou vlastní závodní dráhu v okolí Valtic.
Nejen pro autokros, ale třeba i motokros nebo rallyekros.
„Je to jen o penězích, je to obrovská investice.
Petr Šimurda a Zdeněk Antony - Zadokolky MMČR Humpolec 24.4. 2016
Klíčové momenty kariéry a technika auta
Auto má skelet jen na oko, jinak je postavené kompletně nové a skelet je tam jen proto, aby ho viděli techničtí komisaři.
Motoristické sporty jsou jedny z nejdražších, a proto jsou podpory města a firem zásadní.
Rodina Antonyho stojí za jeho úsilím a závoděním.
Zdeněk Antony otevřeně vzpomíná na svůj postup a nároky regule, které musel akceptovat, aby mohl závodit.
Ve finále roku 2009 a 2010 si vyzkoušel SUPERMOTO a znovu získal titul mistra republiky ve třídě MITAS.
Syn Zdenda začal závodit v mladém věku a dnes pokračuje v tradici rodiny.
V budoucnu by chtěl mít vlastní dráhu pro více disciplín, včetně autokrosu, motokrosu a rallyekrosu.
- Divize 6 cestovních vozů a její specifika v soutěžích.
- Postavení vozu Škoda Rapid (1986) a jeho technické detaily.
- Praktické zkušenosti s nápravami, motorem a regulemi soutěží.
Pro budoucí závody se Antony soustředí na zmenšení hmotnosti auta díky karbonovým dílům a zlepšení jízdních vlastností zadního pohonu.