Škoda 105/120 (řada Š 742) — historie, technika a vývoj

Škoda 742 je souhrnné označení pro řadu osobních automobilů nižší střední třídy, které vyráběla československá automobilka AZNP v letech 1976-1990. Obchodní označení vozů je Škoda 105, Škoda 120, Škoda 125, Škoda 130 - liší se především motorem a úrovní výbavy. Odvozeným typem je Škoda 746, vyráběná v letech 1987-1990 pod obchodním označením Škoda 135, Škoda 136. Příbuzným typem jsou kupé Škoda 743/747 s obchodním označením Škoda Garde (1981-84).

Výroba, počty a místa

Za necelých 14 let sériové výroby byly v závodech AZNP Mladá Boleslav a AZNP Vrchlabí postaveny více než dva miliony čtyřdveřových sedanů, v závodech AZNP Kvasiny a BAZ Bratislava vzniklo necelých 45 tisíc vozů kupé. Roky produkce byly 1976-1990 a celkově bylo vyrobeno 2 020 250 kusů. Místa výroby: Mladá Boleslav, Vrchlabí, Kvasiny (vše ČSSR).

Kontext vývoje a vznik projektu

Na počátku 70. let byly AZNP politicky donuceny ukončit projekt osobního vozu střední třídy Typ Š 720 a ve spolupráci s automobilkami z NDR se orientovat na společný projekt Typ Š 760 / RGW Auto. Vedení AZNP však tušilo, že tento projekt nemá moc šancí uspět, a proto 21. června 1971 spustilo interní projekt Typ Š 727, který by ve výrobě přímo nahradil morálně, technicky i bezpečnostně zastarávající Škody 100/110. Počáteční konstrukční práce probíhaly velmi rychle - konstruktéři vzali kompletní podlahovou skupinu ze sériového vozu Škoda 100/110, ke které začali adaptovat karosářské rysy zavrženého typu Š 720. Zcela nová karoserie tak byla hranatější, dynamičtější a disponovala o třetinu větším celkovým zasklením oproti výchozímu typu, což znamenalo do jisté míry nadčasový design a poměrně malý vůz tak působil dojmem většího, a to i díky subtilním rámům dveřních oken s mírně zakřivenými skly.

Konstruktéři brali ohled i na technologii výroby, takže nová karoserie znamenala snížení počtu výlisků i svarů oproti předcházejícímu modelu, aby mohlo dojít ke zrychlení výroby dílů i celků. První funkční vzorek červené barvy byl postaven v prosinci 1971, druhý exemplář světle zelené barvy byl dokončen v březnu 1972, oba už v základu nesly budoucí rysy sériového automobilu včetně neobvyklého bočního otevírání víka zavazadlového prostoru, což bylo dáno nemožností umístit panty a zámky na příčné části karoserie. V létě 1972 pak byl projekt administrativně přeznačen na Typ Š 742 a bylo mu určeno obchodní pojmenování Škoda 100 / Škoda 120.

Prototyp 742/2 z května 1973 byl béžový, měl definitivní přední čelo včetně spoileru a nárazníku s ukazateli směru a vodorovné výdechové mřížky podtlakového větrání v zadním sloupku karoserie. Prototyp 742/3 z října 1973 byl zelený a měl již definitivní podobu předních dveří s trojúhelníkovými okénky a definitivní zadní čelo s vodorovnými výdechovými štěrbinami motorového prostoru. Stejnou podobu pak měl i prototyp 742/4, jehož karoserii zhotovil n. p. Avia Letňany podle dokumentace AZNP. Do konce srpna 1973 pak vzniklo ještě pět prototypů, přičemž poslední 742/9 postavil závod AZNP Vrchlabí.

Uvedení do výroby a počáteční etapa

3. října 1975 se na montážní lince AZNP Mladá Boleslav objevila první karoserie nového typu, zatím jen kvůli ověření technologické průchodnosti. Fakticky totiž předsériové automobily vznikaly převážně v pomocných provozech (dvanáct kusů do konce roku 1975, dalších deset v prvním čtvrtletí 1976). 15. dubna 1976 získal typ Š 742, už s obchodním označením Škoda 105 / Škoda 120, typové osvědčení od Federálního ministerstva vnitra ČSSR a tedy úřední schválení.

Podnikový ředitel AZNP Miroslav Zapadlo vydal 23. června 1976 příkaz k zahájení přípravy sériové výroby, která měla být spuštěna 1. srpna 1976 - problémy u subdodavatelů dílů i při přestavbách výrobních technologií v AZNP však byly tak rozsáhlé, že výrobou stále procházely jen vozy „nulté série“ (cca 300 ks od srpna do konce října 1976) a skutečná sériová výroba byla fakticky spuštěna až 15. Prosincovým milníkem byla 10. prosince 1976, kdy byl předán první sériový vůz - Škoda 120 L ve zlatohnědé barvě, který získala výherkyně letní soutěže Poznej svou vlast. V pondělí 13. prosince 1976 začal oficiální prodej nových škodovek ve vlastních prodejnách AZNP, téhož týdne dostala první automobily tohoto typu i druhá prodejní organizace v ČSSR Mototechna.

Konstrukční řešení a uspořádání

Vůz je tříprostorový, s motorem vzadu a pohonem zadních kol. Samonosná karoserie je celokovová, uzavřená, čtyřdveřová. Kabina je pětimístná, dvě přední sedadla jsou podélně posuvná, u většiny modifikací s regulací sklonu opěradla až do lůžkové úpravy. Zadní lavice a zadní opěradlo jsou půlené, sklopné, s aretací pouze v základní poloze.

Hlavní zavazadelník pro 280 dm³/40 kg nákladu se nachází nad přední nápravou, příruční zavazadelník pro 120 dm³/10 kg nákladu je za opěradly zadních sedadel. Pod předním zavazadelníkem se zároveň nachází rezervní kolo, které tvoří účinnou součást přední deformační zóny. Oproti dobové konkurenci měl tento vůz několik typických svérázných znaků: vpředu umístěný náporový chladič s elektrickým větrákem při motoru vzadu znamenal objem cirkulující chladicí kapaliny 11-12 litrů. Víko zavazadlového prostoru se neobvykle otevíralo do strany (závěsy na levé a z kabiny ovládané zámky na pravé straně vozu, protože je nebylo možné konstrukčně umístit poblíž rámu čelního skla).

Podvozek, brzdy a řízení

Všechna kola jsou nezávisle zavěšena, přední náprava lichoběžníková, zadní kyvadlová s podélně zavěšenými rameny polonáprav (u pozdějších modelů modifikovaná s šikmými vlečenými rameny). Pérování všech kol pomocí vinutých pružin s teleskopickými kapalinovými tlumiči, přední náprava navíc opatřena příčným zkrutným stabilizátorem. Provozní brzdy jsou kapalinové, dvouokruhové, vpředu kotoučové, vzadu bubnové, u některých modifikací s podtlakovým posilovačem. Mechanická lanková ruční brzda působí na zadní kola.

Motor a převodovka

Motor je umístěn podélně za zadní nápravou, skloněný o 30° vpravo. Jde o řadový zážehový čtyřdobý čtyřválec OHV, atmosférický, s přípravou směsi spádovým karburátorem, s bateriovým zapalováním a tlakovým mazáním s obtokovým, později s plnoprůtokovým filtrem oleje. Chlazení kapalinové, uzavřené, tlakové s nuceným oběhem.

Převodovka je plně synchronizovaná, přímo řazená táhlem, čtyřstupňová (u pozdějších modelů též pětistupňová) a v bloku s rozvodovkou, kola převodovky se šikmými zuby, převod diferenciálu s kuželovým soukolím, mazání rozstřikovací se společnou náplní. Kapalinou ovládaná spojka je třecí, jednokotoučová, se šesti vinutými pružinami, později s jednou talířovou pružinou.

Stupně výbavy a modifikace

Stupně výbavy byly: S (Standard), L (de Luxe), GL (Grand de Luxe), LS (de Luxe Super), GLS (Grand de Luxe Super) a exportní LSE. Motorizace 105 byla nejslabším vozem řady Škoda 742. Škoda 105 S (Standard, ve výrobě 08/1976 - 08/1986): nejchudší provedení řady Š 742. Karoserie nemá žádné ozdobné prvky, na podlahách jsou jen vyjímatelné gumové koberečky, opěradla předních sedadel jsou pevná a sedadla mají jinou potahovou látku (šedou), okna zadních dveří pevně zasklená, u dveří jsou namísto loketních opěrek pouze pásové přitahovače (textilní poutka), sdružený přístrojový štít je obdélníkového tvaru.

Škoda 105 L (de Luxe, ve výrobě 08/1976 - 08/1988): toto provedení bylo vybaveno právě tím, co u 105 S chybělo, tj. textilní koberečky, loketní opěrky, opěradla předních sedadel seřiditelná až do lůžkové polohy a dalšími doplňky. Vozy Škoda 135 a 136 sice formálně tvoří novou řadu 746, ale z logiky věci jsou zahrnuty pod řadu 742.

Hlavní modernizace a vývoj v jednotlivých letech

1976: Započata sériová výroba. 1977: Na konci 1. čtvrtletí byla v Mladé Boleslavi ukončena výroba modelu Škoda 100/110 a všechny zdejší výrobní linky přestavěny na typ Škoda 105/120. 1978: Započata výroba původně neplánované modifikace Škoda 120 se standardní výbavou. 1979: Začala se montovat výkonnější zapalovací cívka, karburátor Jikov EDSR dostal nové převody ovládacího bovdenu, ocelový chladič byl nahrazen hliníkovým chladičem typu SOFICO, začaly se osazovat jiné pružiny polonáprav a byl zesílen stabilizátor přední nápravy.

1981: V březnu začal závod Vrchlabí vyrábět model Škoda 105 GL. Verze L začaly být osazovány maskou s oválnými světlomety, verze GL a GLS dostaly jednodílné prepregové nárazníky namísto chromovaných, velké horizontální zadní skupinové svítilny a cyklovač stíračů. 1982: V říjnu se začala vyrábět dvoumístná užitková derivace Škoda 105 SP ve Vrchlabí a úsporná modifikace Škoda 120 LE (s delším převodem rozvodovky) v Mladé Boleslavi.

1983: Skončila výroba modifikací 105 GL, 120 a 120 LE. V srpnu pak přišla zásadní inovace všech typů řady 742 - model M neboli „eMko“. Nejviditelnějším rozdílem byla nová přední maska s oválnými (verze S a L) nebo tvarovými (verze GL, LS a GLS) světlomety pod půlenou mřížkou chladiče a s velkoplošnými, dobře viditelnými ukazateli směru po stranách. Všechny modely také dostaly nová zadní čela s rozměrnými skupinovými světly (převzaté z verzí GL/GLS/Garde).

U všech typů byl rozšířen rozchod předních i zadních kol - staré modely s původním rozchodem se od té doby souhrnně nazývají „užovkami“. Dosavadní prepregové nebo ocelové nárazníky byly u všech verzí nahrazeny půlenými polypropylenovými na ocelové traverze. Obtokový systém čištění oleje byl změněn na plnoprůtokový, což přineslo výrazné zkvalitnění mazání a prodloužení intervalů výměny oleje na dvojnásobek. Díky novému karburátoru Jikov SEDR klesla spotřeba i emise. Sériově se začaly montovat samonavíjecí pásy na přední sedadla, volant s věncem z pěnového polyuretanu, vyhřívané zadní sklo a hrdlo palivové nádrže s novým víčkem, které lícuje s obrysem karoserie.

1984-1986: Do výroby přišla silná Škoda 130 L a „kříženci“ Škoda 120 LX a Škoda 120 GL. V souvislosti s motorizací 130 byl nově vyztužen blok motoru, zvýšen výkon oběhového čerpadla chlazení, přestaly se montovat chladiče oleje, zlepšilo se utěsnění celého motoru i odhlučnění kabiny. Na předním spoileru se objevily větrací otvory pro náporové chlazení předních kotoučových brzd. V souladu s požadavky vyhlášky FMD se na všechny vozy začala montovat zadní mlhovka a na přední blatníky boční blinkry. Interiérové přístroje dostaly antireflexní skla.

1987-1989: Začaly se vyrábět modifikace Škoda 135 L, Škoda 135 GL, Škoda 136 L, Škoda 136 GL s motory převzatými z připravovaného Favoritu (hliníková osmikanálová hlava válců, bimetalické písty, jiná ložiska klikové hřídele atd.) s typovým označením Š 746. 1988: Začala se vyrábět modifikace Škoda 125 L s pětistupňovou převodovkou a (výhradně exportní) Škoda 135 GLi se vstřikováním paliva od firmy Bendix. 1989: Skončila výroba posledních „opravdových stodvacítek“ - modifikací 120 L/GL. V pátek 28. dubna 1989 byla vyrobena Škoda 125 L v barvě agave, která se stala dvoumiliontým exemplářem typové řady Š 742. Ve čtvrtek 28. prosince 1989 před 17:30 bylo v Mladé Boleslavi oficiálně vyrobeno posledních 22 bílých sedanů typové řady Š 742.

Design, ergonomie a bezpečnostní prvky

Zcela nová karoserie měla subtilní rámy dveřních oken s mírně zakřivenými skly, což vozu dodávalo nadčasový vzhled a opticky ho zvětšovalo. Karoserie měla snížený počet výlisků a svarů, což zlepšovalo technologickou průchodnost výroby. Na palubě se postupně objevovaly prvky zvyšující komfort i bezpečnost: samonavíjecí pásy na předních sedadlech, opěrky hlavy předních sedadel jako standard, vyhřívané zadní sklo, ochranné boční lišty, posilovač brzd u některých verzí a později sériově, moderní nárazníky z polypropylenu, antireflexní skla a zpomalovače hoření v interiérových čalouněních.

Technické rozměry a charakteristika karoserie

Karoserie: 4dveřový sedan, druh pohonu: zadní kola, motor vzadu, tříprostorové uspořádání. Délka: 4 160 mm (do 1983) / 4 200 mm (od 1983). Šířka: 1 595 mm (do 1983) / 1 610 mm (od 1983). Výška: 1 400 mm. Rozvor: 2 400 mm. Světlá výška: 170 mm (do 1979/80) / 145 mm / 120 mm zatížený vůz (od 1980). Hlavní zavazadlový prostor 280 dm³ a příruční 120 dm³.

Konkurence a umístění na trhu

Konkurencí byly tehdejší dostupné modely střední či nižší střední třídy jako Dacia 1300, Lada 1200, FIAT 125p, Wartburg 353, Zastava 101, Renault 7 nebo Volkswagen Golf I. Přestože konstrukčně vycházely nové Škody z tradičních řešení (motor vzadu, zadní pohon), nabízely poměrně bohatou škálu verzí a modernizací, které prodlužovaly jejich životnost na trhu až do nástupu nástupce Škoda Favorit.

Příbuzné a odvozené modely

Příbuzné vozy: Škoda Garde/Rapid. Odvozené typy: Škoda 746 (135/136) a kupé Škoda 743/747 (Garde). Všechny tyto varianty rozšiřovaly nabídku od užitkových dvoumístných provedení až po silnější motorizace a luxusněji vybavené verze určené i pro export.

Řada Š 742 představovala v době svého vzniku zásadní obměnu nabídky AZNP a postupnými modernizacemi reagovala na technické i legislativní požadavky až do konce osmdesátých let. Přestože konstrukčně částečně vycházela z předchozích modelů, nová karoserie, rozsáhlá výrobní série a široké spektrum modifikací zajistily těmto vozům významné místo v historii československé automobilové výroby.

tags: #automobily #skoda #105 #120 #jaroslav #andrt